Fenomén restomod – Legendární automobily v novém hávu 2.díl

Měnit charakter historického auta natolik, že z něj technicky vzato postavíte úplně nové auto, to je pořádně kontroverzní záležitost. Jeden uznává jen originální stav, druhý chce víc jezdit a úprav či individualizací se rozhodně nebojí. Onen rozpor mezi těmito tábory se projevil i v různých vašich komentářích hned u prvního dílu. A já souhlasím s tím, že restomod zkrátka není a ani nemůže být veterán. Je to stavba automobilu pro radost a potěchu oka s využitím technologií, které máme k dispozici dnes. A kdo ví, možná by ji zvolili i samotní konstruktéři původních historických předloh, mít dnešní technické možnosti.

V tomto směru je zcela unikátní automobilka Morgan sídlící v malebném kopcovitém městečku západní Anglie, zvaném Malvern. Morgany se staví už přes 110 let a já nemůžu jen tak z paměti vymazat jedno odpolední svezení, byť v sychravém a studeném zimním počasí ve tříkolce 3-Wheeler. Je to zbrusu nové auto vyráběné do velké míry ručně, tradičními technologiemi, které vypadá jako jeho předloha z třicátých let. Motor je od amerického S&S, vzduchem a olejem chlazený a chromem se blyštící V-twin, přesně ve stylu, jaké tehdy Morgany mívaly. Pro mě je právě Morgan 3-wheeler archetypem dokonalého restomodu – tříkolky, která se nesnaží skrývat svou identitu za veterán, je zbrusu nová, ale postavena tak, aby ctila, a dokonce překonala veškeré přednosti svého originálního předka.

V podobném duchu funguje malá britská společnost JIA, která se dříve specializovala na opravy a renovace původních přeživších gentlemanských expresů, jako je Jensen Interceptor a Jensen FF. Jejich původní recept byl velmi úspěšný. Italský design a americký osmiválcový motor, to je kombinace, která bude vždycky neodolatelná. A v úplně stejném duchu je Jensen nyní, tentokrát jako restomod. Karoserie a zavěšení pochází z původního dárcovského auta určeného k renovaci, ale pod kapotou bije moderní svalnaté americké srdce.

Namísto pečlivého uvedení Jensenu do původního stavu dostane vůz nové moderní brzdy, motor i převodovku od GM, zkrátka small block LS3 6,2 litru (originál měl motor Chrysler 6,8 litru, později dokonce v provedení 7,2 litru), a dokonce i možnost výběru manuální převodovky. Výkon se pohybuje ve verzi s kompresorem až u hranice 560 koní. Cena se pohybuje kolem pěti a půl milionu korun za plně vybavenou specifikaci, takže nikdo nemusí mít obavy, že by takto „předělaných“ skončila většina dnes přeživších Jensenů. Originální Interceptor vyjde v dnešní době v pojízdném a udržovaném stavu zhruba na jeden a půl až dva miliony korun, čili stále výrazně levněji.

A úplně stejný, kompresorem přeplňovaný americký GM LS3 motor s použitím šestistupňového automatu vám společnost JIA nainstaluje i do vašeho starého Range Roveru. Klasický „Range“ se přejmenoval na „Chieftain“ a původního na něm nezbyde prakticky vůbec nic. Jensen Automotive International umí totiž dokonce kompletně přepracovat i původní šasi, které má prvky shodné s LR Discovery 4 a klasický Range Rover postaví na přání dokonce v provedení s prodlouženou karoserií. Vyjde na ještě větší peníze než modifikovaný Jensen Interceptor, se kterým tahle firma začínala, ale movitá klientela o něj jeví velký zájem.

Další úžasnou stavbu na bázi ikonického Mini představila před pár lety firma David Brown Engineering. David Brown se poprvé pustil do své představy na téma Aston Martin DB6 (Speedback GT) již před lety a přesná jmenná shoda s oním Davidem Brownem, slavným britským průmyslníkem, je jen čistě náhodná. Zatímco Speedback GT mně osobně do oka nikdy nepadl, Mini Remastered je úplně jiná písnička. Připadá mi přímo dokonalé.

Od originálu totiž „remasterované“ Mini nedělí prakticky nic, kromě tisícovky hodin práce, kterou do každého rukodílně renovovaného exempláře inženýři a mechanici společnosti Dawid Brown vloží. Motor je původní čtyřválec série A se společnou olejovou lázní i pro převodovku, který má objem válců 1 275 cm3 a výkon buď 75, nebo až 94 koní. Výbava a provedení každého Mini jsou silně individualizované a zákazník v podstatě ví, že druhé podobné Mini na silnici nepotká.

Tomu odpovídá i cena, která začíná na šílených 2,2 milionu korun. Jenže drahá individualizovaná Mini nejsou jen vrtochem pro nejbohatší klientelu. Úžasně kopírují historii, která světu přinesla velmi drahá a silně individualizovaná Mini už v době jejich slávy, třeba značka Radford Mini de Ville nebo Hooper. V těch jezdívali i členové skupiny Beatles anebo třeba představitel bláznivého inspektora Clouseau v Růžovém Panterovi, Peter Sellers.

MGB je jedním z nejrozšířenějších sportovních aut šedesátých let a jeho design si s jiným autem nespletete. Pod kapotu se kromě dvoukarburátorového čtyřválce OHV dostal i velký (a bohužel i příliš těžký) řadový šestiválec BMC, který poháněl slavný Austin-Healey 3000. Od roku 1973 v MGB zazářil v malé sérii na pouhé tři roky lehký tří a půl litrový osmiválec od Roveru. Tenhle legendární osmiválec poháněl různá britská auta koncernu British Leyland a dal se výborně upravovat. Taky si ho všimlo TVR z Blackpoolu, jejichž sláva se kolem britského osmiválce později v devadesátých letech dost točila.

A malá renovátorská firma, opět britská společnost, Frontline Developments udělala změnu. Na rozdíl od očekávání upravit MGB vyladěnou variantou slavné V8 vložila pod kapotu ryze moderní japonské srdce. Dvou a půl litrový motor verze Abingdon Edition pochází z Mazdy 6 spolu s převodovkou, ale je výrazně upraven. Maximální výkon stroje nevážícího víc než 1 000 kg je 289 koní a 326 Nm točivého momentu. Netřeba příliš zdůrazňovat, že spolu s moderní šestistupňovou převodovkou budou reálné jízdní výkony MGB od Frontline úplně jiné.

Zavěšení obou náprav, přední s lichoběžníky a pomocným rámem a zadní s tuhou nápravou zavěšenou na dvojici podélných listových per nahrazuje daleko modernější řešení z hliníkových slitin. Zavěšení zadní tuhé nápravy využívá šestici ramen, brzdy jsou kotoučové čtyřpístové vpředu a dvoupístové vzadu. Originál má vzadu pochopitelně jen bubny, protože kotoučové brzdy vzadu, to bylo v šedesátých letech řešení určené jen pro daleko dražší sporťáky. I celková hmotnost restomodu je nižší než u originálu. Za Abingdon Edition zaplatíte v přepočtu něco kolem 2,3 milionu korun, což je v podstatě pětinásobek běžné tržní ceny velmi zachovalého exempláře MGB se čtyřválcem. To dělá z MGB Abingdon Edition od Frontline Developments volbu jen pro velké fajnšmekry.

Icon 4×4 vám postaví nový Land Cruiser nebo Ford Bronco s láskou, péčí a neobyčejným smyslem pro detail. Jonathan Ward, majitel americké společnosti Icon 4×4, značky s ještěrkou ve svém znaku, staví auta na zakázku a plní si tím jeden velký dětský sen. Společnost nevznikla čistě jako byznys, ten se postupně nabalil na jeden dávný sen svého majitele. A ruku na srdce, kdo by si nepřál mít možnost koupit zbrusu nové auto, ale přesně takové, jaké se vyrábělo v dobách, když jsme za sebou na pískovišti ještě tahali kačera?

Hlavním pilířem nabídky Icon 4×4 jsou citlivě navržené alternativy k vozům Toyota Land Cruiser a Ford Bronco, vše v duchu konce šedesátých let. Dokonce i technika ctí své tradice, Ford je osazen moderním osmiválcem o objemu 5 litrů, motorem řady Coyote, který se prodává sériově třeba i v Mustangu na našem evropském trhu. Model FJ, tedy starým Land Cruiserem inspirovaný Jeep, štěstí na motory od Toyoty nemá, ale používá platformu GM, motor LS3 o objemu 6,2 litru o výkonu 430 koní a pětistupňový manuál Aisin-Warner anebo tradiční automat 4L65E od GM.

Výhoda téhle techniky spočívá v její masové sériové výrobě, motory řady LS koupíte kompletní přímo od Chevroletu. Cena nádherně zpracovaných off-roadů je opět vysoká. K pěti milionům se v konfigurátoru značky proklikáte velmi snadno, ale jako v předchozích případech, veškerý um a tisíce hodin práce vložené do jedinečných vozů musí zkrátka zákazník zaplatit.

Ani v tomto případě to nebude levnější. Přesouváme se však k nám do Evropy, k našim sousedům do Německa, přesněji Bádenska-Württemberska, kde sídlí společnost Mechatronik, firma zabývající se kompletními renovacemi a stavbami historických vozů Mercedes-Benz. Jejich dílo jsem měl možnost vidět na veletrhu Retro-Classics ve Stuttgartu již mnohokrát do detailu a musím říct, že mi vždy div nespadla brada.

Na mysl se mi dere myšlenka, že jejich roadstery SL (Pagoda) z konce šedesátých let i další slavné Mercedesy působí snad až příliš perfektně, přerenovovaně. Ale dokonalý stav karoserie, perfektní lakování bez chybičky a interiéry, do kterých vám garantuji, že byste se vždy před usednutím přezouvali, to jsou atributy, které někteří zákazníci chtějí.

A protože se nechtějí zabývat vrtochy mechanického vstřikování Bosch, nemají zájem, aby jejich vozy uvnitř voněly benzinem a olejem, tak jak to bývá u každého starého auta, v Mechatroniku jim umí na přání změnit i techniku vozu. Konkrétně u „Pagody“ instalují úspěšné a robustní osmiválce řady M113, buď 4,3 litru, nebo větší 5,4 litru, který se instaloval na konci devadesátých let do „masařky“ tedy třídy E (W210) ve verzi 55 AMG. Automatické převodovky bývají taky typicky už ty modernější, pětistupňové.

Jaký restomod byste si vybrali vy, naši čtenáři? V prvním dílu jsme se pokochali snad nejdražším výtvorem inspirovaným ikonickou devět set jedenáctkou Porsche, vozem od Singer Vehicle Developments a úžasnou, závody inspirovanou Alfou Romeo od Alfaholics. Nyní jsme představili další úžasné stavby, a když nad tím přemýšlím, mojí jasnou volbou ze světa restomodů by jednoznačně bylo Mini Remastered od Davida Browna. Klasické Mini je automobilem, který v mé soukromé garáži dozajista stále chybí, a věřím, že se tam v budoucnu i podívá. A vůz Davida Browna postavený na bázi posledních Mini, která končila výrobu až na prahu našeho tisíciletí, v roce 2000, dotažený k dokonalosti a nelišící se výrazně od originálu, mi zkrátka připadá jako doslova geniální představitel kategorie restomod.