Facel Vega byl miláčkem celebrit, přesto upadl v zapomnění

Lidé mají krátkou paměť. Historie dokáže hvězdy, co jen jednou zazáří, rychle zaprášit a vymazat z pamětí lidí. A francouzská automobilka Facel Vega je jedním z oněch příkladů. Ambiciózní automobilka, jejíž sláva během přelomu padesátých a šedesátých let prudce zazářila, rychle pohasla a za jejich úžasnými, luxusní vozy se zavřely dveře garáží, kde zůstaly schované snad nadobro. Možná se ale ani není čemu divit.

I v době své největší slávy, na samém prahu zlatých šedesátek, vyráběla automobilka Jeana Daninose jen několik kusů exkluzivních Facel Vega HK500 měsíčně. Drtivá většina produkce putovala do zámoří, a i v samotné Francii jich jezdívaly nízké desítky kusů. Vidět Facel Vega na ulicích Paříže nebo New Yorku nebylo vůbec nic obvyklého. Zrovna jako dnes těžko potkáte jen tak náhodou na silnici Bugatti Veyron.

Přesto víme, že tahle úžasná auta, co jsou tak trochu vlastně umělecká díla na kolech, existují a obdivujeme je. Facel Vega měl tu smůlu, že zmizel ze scény příliš brzy, jinak bychom tu značku měli v povědomí hned vedle slavného Bugatti, Rolls Royce nebo Bentley. V době své největší závodní slávy s Facelem Vega jezdíval i sir Stirling Moss a nebyl jediným závodníkem v tomto výjimečném francouzském voze.

Moss se nechával rád slyšet, že se na evropské okruhy šampionátu F1 GP přesouval raději ve svém osmiválcovém Facelu Vega HK500, než aby letěl letadlem. I když nutno dodat, že tehdy se na závody víkend co víkend cestovalo po vlastní ose. Piloti F1 nebyli zdaleka takové primadony jako dnes. Stirling autu dodal velkou míru popularity. V roce 1960 toužil jezdit ve Facelu Vega skoro každý, kdo zejména v uměleckém světě něco znamenal. Manželé Frank Sinatra a Ava Gardner měli dokonce každý svůj. A jeden vůz si objednal dokonce i Pablo Picasso nebo známý francouzský nakladatel Michel Gallimard.

Facel Vega byl přesně tím příkladem atraktivní transplantace velkého amerického srdce do elegantní evropské karoserie. Všechny Facely měly osmiválcové motory od Chrysleru a většina z nich i třístupňovou automatickou převodovku Torqueflite. S každým vyrobeným Facelem Vega byl vůz dokonalejší i rychlejší. Ostatně renovátoři dnes svorně tvrdí, že žádný vůz není úplně typický a zrestaurovat Facel Vega do perfektního a autentického stavu není vůbec žádná legrace. Vznikal jako ruční práce a náročnost renovace výše uvedenému přesně odpovídá. Je to nákladný vůz v každém ohledu.

A byl taky pekelně rychlý, žíznivý i nebezpečný. Jeden z prvních HK500 ještě s motorem 5,8 litru Chrysler (pozdější měly 6,3 Chrysler Typhoon) dostal od automobilky Stirling Moss hlavně kvůli propagaci. Víkend co víkend s ním křižoval evropská závodiště a auto nikdy nevynechalo a spolehlivě „létalo“ po tehdejších prázdných a nelimitovaných dálnicích a hlavních silnicích. Moss si nepamatuje, že by se snad někdy přehřálo, nestačily mu brzdy a podobně.

Když se ho v té době ptal redaktor na rychlosti, kterými běžně jezdí, suše odvětil, že „stočtyřicet“. Pochopitelně myslel mil za hodinu, což je nějakých 225 km/h. Přece by si někdo snad nemohl myslet, že by zkušený závodník, který zvládne silniční závod Mille Miglia v průměru 150 kilometrů za hodinu, jezdil jinak jako šnek. „A benzin byl tehdy laciný“, vzpomíná Stirling. A pak se dlouze zamyslí, usměje a dodá, že cenu benzinu vlastně ani neřešil, protože měli jistě smlouvu s BP. Staré historky Stirlinga Mosse o závodění a dění kolem se nikdy neoposlouchají.

Slavný bubeník kapely Beatles, Ringo Starr měl naopak ve svém Facelu Vega II, který koupil hned po skončení autosalonu v Earls Court v roce 1964, víc štěstí než rozumu. Vínové luxusní kupé pořídil ještě s čerstvým řidičákem v kapse a jako spolujezdce mu musel po celou zkušební dobu dělat řidič kapely Alf Bicknell. Ten vzpomíná, že jednou spolu jeli po dálnici M4 směrem na Maidenhead a Starr si už v té době začal v řidičsky náročném a silném (Facel Vega II měl 390 koní) voze velmi věřit a vytáčel motor až do maxima. Ringo Starr koupil verzi s čtyřstupňovou manuální převodovkou Pont-A-Mousson, která se vyznačovala dost tvrdou spojkou a monstrózní točivý moment motoru Chrysler Typhoon V8 se nelehko krotil.

Postupně řadil v pěti a půl tisících otáčkách z trojky čtyřku, rychlost stoupala… dvě stě, dvě stě deset, dvě stě třicet a vůz jen plachtil po rovné čtyřproudé silnici. Na zpáteční cestě však zničehonic praskla pneumatika, ale Starr naštěstí skoro dvoutunový vůz dokázal na cestě ukočírovat a zastavit bez poškození. Beatles mohli být najednou jen tři, a to by vážně nefungovalo…

Tentokrát měl štěstí. Auto lákalo k jízdě na plný plyn a Ringo Starr se prý tehdy nakonec nechal kapelou přesvědčit, aby svůj vínový Facel Vega prodal. Ne všichni měli takové štěstí. Albert Camus, slavný francouzský filozof a spisovatel, se ve Facelu Vega přímo zabil, když spolu s přítelem a nakladatelem Michelem Gallimardem narazili ve vysoké rychlosti do stromu. Náraz, kdy se vůz doslova roztrhl na dvě půlky, neměli šanci přežít.

Facel Vega bylo vysněné dítko Jeana Daninose, francouzského inženýra řeckého původu, který měl vždycky sen přivést na svět novou interpretaci elegantních Delage nebo krásných karosérií Delahaye, značek, které po druhé světové válce přestaly existovat. Svou konstruktérskou firmu „Forges et Ateliers de Construction d’Eure-et-Loir“ (odtud zkratka FACEL) založil ještě před válkou v roce 1939. Specializoval se na letecké komponenty, ocelové konstrukce, navrhoval i kovový nábytek. Facel pomohl Citroënu s lisovanými ocelovými karoseriemi, podílel se na dalším poválečném vývoji přelomového Traction Avant a získal zakázku na karosářské práce na Bentley Cresta, předchůdci slavného Continentalu.

Když se do modelu, pojmenovanému podle jasně zářící hvězdy Vega ze souhvězdí Lyry, posadíte, ihned vás napadne, že sedíte ve sportovním čtyřmístném letadle ze šedesátých let. Osobně jsem Facel Vega párkrát viděl, ale detailně si ho prohlédnout jsem mohl jen dvakrát v životě. Když nahlédnete dovnitř a sednete si za rozměrný volant, který trčí před vaší hrudí, a vidíte onu změť analogových budíků Jaeger, představíte si ihned kokpit starého letadla. Čelní sklo je výrazně vypouklé a vyplňuje současně i místo, kde by normálně byly boční okenní trojúhelníčky. Všude voní směs motoru a kůže s ořechovým dřevem. Sedíte v luxusu, který nejenže letadlo připomíná, ale má i podobnou cenovku. Ve své době stála oblíbená čtyřmístná Cessna 172 úplně stejné peníze jako Facel Vega. Byl nesmírně drahý, stál skoro 10 tisíc dolarů. Za to jste mohli mít v Americe možná až pět obyčejných aut.

První postavený vůz byl představen na pařížském autosalonu v roce 1954. Měl osmiválcový motor De Soto (Chrysler) o objemu 4,5 litru a výkon nějakých 180 koní. Automobilů prvního typu (FV1) se vyrobilo jen malé množství, 47 kousků. V roce 1956 se začal Facel Vega (FVS nebo FV2) prodávat konečně trošku víc, dostal charakteristické zakulacené čelní sklo, volič automatu byl netradičně úplně vlevo pod volantem a tvořen tlačítky podobnými starému transistorovému rádiu, jaké možná máte schované ještě někde na půdě po babičce.

Daninos objednával pro každou modelovou sezonu trochu jiné motory a jejich objem i výkon narůstal. Pro modelový rok 1956 už měl motor o objemu 5,6 litru a výkon 255 koní, pro sezonu 1958 už dokonce 5,8 litru s čtyřkomorovým karburátorem a výkonem o další stovku koní vyšším. To byl přesně onen model (HK500) který řídil sir Stirling Moss. Brzy poté dostal HK500 největší verzi motoru Chrysler Typhoon o objemu 6,3 litru a výkonem 390 koní buď s manuální převodovkou, nebo mírně snížený s třístupňovým automatem.

Jeden z takových exemplářů máte přímo před očima. Pochází z roku 1961 a byl v roce 2020 nabízen v aukci společnosti RM Sotheby’s. Nádherně zrenovovaný vůz se prodal za v přepočtu čtyři miliony korun. Což je na jednu stranu spousta peněz, na tu druhou ne zas tak dechberoucí částka za Facel Vega HK500. Vůz, který výrazně ovlivnil ducha své doby a mohli si ho dovolit opravdu jen ti, kteří něco znamenali.

V roce 1962 se objevil úplně kompletně stylisticky přepracovaný Facel Vega II, který přišel o některé charakteristické stylistické prvky (třeba koncovky tlumičů výfuků uschované v nárazníku) a tlačítkový volič automatu. Vypadal moderněji a stále nesmírně lákavě. Jeden z nich měl právě slavný „Beatle“ Ringo Starr, který za nevšední vůz zaplatil v podstatě víc, než by býval dal za tehdejší Rolls Royce. Nových Facelů Vega II i designově spřízněného menšího a levnějšího čtyřválcového modelu Facellia se ale příliš neprodalo, pouhých 180 kusů přesně řečeno.

A špatné prodeje menší Facellie firmu v podstatě položily. S novým, technologicky velmi zajímavým čtyřválcem DOHC o objemu 1 600 cm3, který Daninos objednal u francouzského konstruktéra Paula Cavalliera, neuměl konkurovat ani Alfě Romeo a cenově byl stále příliš vysoko, aby byl vůz konkurenceschopný. V prvních letech výroby Facellia čelila také velkému množství zákaznických reklamací. V roce 1964 se sny francouzského inženýra Jeana Daninose rozplynuly nadobro a automobilka zkrachovala. Ale zanechala po sobě zhruba tisícovku úžasných velkých kupé Facel Vega a necelé tři stovky velmi atraktivních sedanů Excellence s karosérií bez centrálního sloupku a zadními dveřmi, které se otvíraly proti směru jízdy, podobně jako třeba u Lincolnu Continental z šedesátého čtvrtého.