Článek
Peugeot se na Dakar vrhnul hned v prvním roce po zrušení skupiny B a s typem 205 Turbo 16 vyhrál Ari Vatanen ročník 1987. Ve stejném roce ale automobilka uspěla v anketě evropské auto roku s typem 405 a tak se rozhodla, že právě tohle auto se proslaví na legendárním pouštním maratonu. Na základech speciálu 205 tak vznikl ještě bláznivější 405 Turbo 16 GR (zkratka znamená Grand Raid).
Auto tvoří vlastně jen trubkový rám. Přeplňovaný dvoulitr s výkonem 400 koní (ve variantě na závod Pikes Peak až 600 koní) byl umístěn napříč před zadní nápravou a přes šestikvalt poháněl všechna kola. Maximální rychlost byla u dakarské verze 230 km/h a stovky dosáhl za 8 sekund. Díky váze okolo 800 kg a nezávislému zavěšení všech kol byly jízdní vlastnosti skvělé.
Tým poprvé nasadil soutěžní 405 už na Dakar 1988, kde za jeho volanty seděli Ari Vatanen a Henri Pescarolo. Tým nasadil i dvě starší 205 T16, které se osvědčily o rok dříve a dovezly Vatanena k jeho prvnímu vítězství. Pescarola trápily technické potíže a tak jasně vedl Vatanen před Kankunnenem na starší 205 T16. Po jedné z etap však auto zmizelo z uzavřeného parkoviště a údajní zloději za něj požadovali výkupné. Speciál byl objeven až druhý den na opuštěné skládce, takže Vatanen nestihl start do etapy a byl ze soutěže vyloučen. Proti této oficiální verzi hovoří fakt, že nastartovat a odjet s takto upraveným dakarským speciálem by laik jen těžko svedl, proto existovala teorie, že únos zinscenoval sám Peugeot, protože neměl díly na opravu. I tato teorie ovšem dostává vážné trhliny, protože mechanici si v případě poruchy mohli cokoliv odmontovat z druhého vozu Henriho Pescarola, který už v soutěži nepokračoval. Ať je to jakkoliv, Dakar tehdy vyhrál Juha Kankkunen a na vítězství si musel nový speciál ještě počkat.
Vatanen jako náplast vyhrál maratonské soutěže během roku včetně slavné rally Faraonů. S notně upraveným speciálem 405 T16 nastoupil i do slavného závodu do vrchu Pikes Peak v Coloradu, který také ovládl a ještě z toho máme krásný film Climb Dance. Sledovat jeho práci s pedály a volantem je dodnes senzační.
V roce 1989 se Vatanen vypravil pokořit Dakar znovu, tentokrát mu s druhým 405 sekundoval Jacky Ickx. Bratrovražedný boj a střídání vedení o pár sekund doháněl týmového šéfa Jeana Todta k šílenství. Proto jezdcům řekl, ať si hodí mincí a kdo vyhraje, může vyhrát Dakar. Štěstí přálo Vatanenovi, ale litý souboj pokračoval až do poslední etapy. Do té ještě ve vedení nastupoval Ickx, ale někde u růžového jezera prý zastavil, vykouřil jednu cigaretu a Finovi přenechal vítězství, které ho snad ani nemohlo těšit. Ten se tak opět radoval alespoň v Egyptě na Rally Faraonů. Vatanen nakonec tu opojnou příchuť dominantního vítězství na Dakaru zažil, počkat si ale musel až do ročníku 1990.
Poté bylo rozhodnuto, že Peugeot už má úspěchů dost a na Dakar se podívá sesterský Citroën. Ten představil speciál ZX Rally Raid, který po Peugeotu podědil techniku i hlavního sponzora Camel. A také jezdce, když i za jeho volantem Ari Vatanen vyhrál svůj čtvrtý a poslední Dakar. To je však už jiný příběh a jeden z mnoha, kdy Peugeot umetl cestičku, aby Citroën sbíral úspěchy, stejně jako později ve WRC.
