Článek
Sedmdesátá léta byla v automobilovém průmyslu bouřlivým obdobím. Automobilky se snažily vypořádat se zpřísněnými bezpečnostními předpisy, ropná krize pomalu zahájila emisní diktaturu při vývoji spalovacích motorů a Citroën na začátku této dekády dokončil časově náročný vývoj nového modelu střední třídy, kterým okouzlil motoristické novináře a získal nejvyšší ocenění v prestižní soutěži.
Evropským autem roku 1971 byl zbrusu nový Citroën GS. Po dlouhých 14 letech vývoje se veřejnosti představil jeden z nejmodernějších a nejhezčích vozů tehdejší střední třídy. Působivý design z pera francouzského automobilového designéra Roberta Oprona vynikal nízkým součinitelem odporu vzduchu 0,36. Citroën GS s opticky nízkou siluetou, částečně zakrytovanými zadními koly a pozvolna splývající useknutou Kammovou zádí ukazoval, že Francouzi automobilovým tvarům skutečně rozumí.
Hlavním lákadlem Citroënu GS byl vylepšený hydropneumatický podvozek se samostatnými jednotkami pro každé kolo, které byly napojeny na společnou tlakovou soustavu s hydraulickým čerpadlem. Jízdními vlastnostmi se lidovější Citroën GS přibližoval luxusnějšímu modelu DS a uměl poskytnout maximální pohodlí i na velmi nerovných silnicích, a to s možností nastavení světlé výšky podvozku. V sedmdesátých letech neexistovalo ve střední třídě auto nabízející lepší jízdní komfort.
Odborná komise motoristických novinářů vyhodnocující anketu Evropské auto roku 1971 byla Citroënem GS doslova okouzlena a zvolila jej nezpochybnitelným vítězem. Citroën GS vyhrál s velkým náskokem nad druhým Volkswagenem K70, duchovním předchůdcem Passatu, a třetím sesterským Citroënem SM, luxusním kupé vyvinutým ve spolupráci s Maserati. Nejvíce se komisařům zamlouval technologicky vyspělý aerodynamický design ve spojení s pohodlím při jízdě.
Citroën GS byl pozitivně přijat i zákazníky a brzy po uvedení do prodeje se stal nejprodávanějším modelem automobilky. Na rozdíl od předchozích modelů 2CV, Ami, DS a SM nebyl GS oficiálně dovážen do Spojených států amerických, ale i přesto se během přibližně devítileté produkce vyrobilo 1 896 742 exemplářů. Vyjma Francie se Citroën GS vyráběl ve Španělsku a Portugalsku a mimo Evropu pak v Jihoafrické republice, Zimbabwe a Chile.
V roce 1979 byl původní Citroën GS nahrazen rozsáhle modernizovaným modelem GSA s inovovaným exteriérem a více futuristickým interiérem. Mezi technologické novinky patřilo modernější tranzistorové zapalování, pětistupňová převodovka na přání a výkonnější vzduchem chlazený čtyřválec o 66 koních. Největší slabinou vítěze ankety Evropské auto roku 1971 totiž byla původní litrová jednotka o 56 koních.