Článek
Fiat 128 byl v historii automobilky revolučním modelem, s nímž zahájila výrobu rodinných aut s moderním pohonem spojujícím vpředu uložený motor s pohonem předních kol. Italové byli na nejnovější Fiat pyšní a slavný návrhář Giorgetto Giugiaro se později nechal slyšet, že Volkswagen při vývoji Golfu rozebral Fiat 128 do posledního šroubku a inspiroval se jím při vývoji nástupce ikonického Brouka.
Fiat 128 předběhl konkurenci a ukázal, jakým směrem se bude ubírat automobilový vývoj v následujících desetiletích. Už před uvedením Fiatu 128 se vyráběly lidové vozy s pohonem předních kol, ale Fiat byl prvním normálním rodinným autem s příčně uloženým motorem a nestejně dlouhými hnacími hřídeli. Novou koncepci pohonu Fiat strategicky testoval už dříve na lidovém Autobianchi Primula.
Autobianchi A112 bylo úspěšným italským konkurentem britského Mini Cooperu
Italská továrna investovala spoustu peněz do masivní televizní i rozhlasové reklamy a využila nového vlastnictví Ferrari, aby svou nejžhavější novinku náležitě zviditelnila. V televizní reklamě se s Fiatem 128 objevil Enzo Ferrari, který jasně ukázal, že co je skvělé pro Ferrariho, je skvělé i pro celou Itálii. Il Commendatore následně využíval nejnovější Fiat jako své každodenní auto.
V anketě Evropské auto roku 1970 se Fiat 128 utkal s levnějším sourozencem Autobianchi A112 a konkurenčním Renaultem 12, ale zastaralé vozy se nemohly inovativnímu Fiatu rovnat. Fiat 128 získal zlato s 235 body a obrovským náskokem. Autobianchi A112 si odvezlo stříbro s 96 body a Renault 12 se umístil na bronzovém místě s pouhými 79 body. Turínské automobilce se vyplatila sázka na novou technologii a slavila náležitý úspěch.
Renault 12 se v Československu proslavil také jako rumunská licenční Dacia 1300
Stoosmadvacítka byla pokrokovým vozem, který byl vyjma pohonu předních kol vybaven také nezávislým zavěšením všech kol, kotoučovými brzdami vpředu, bezpečnostním sloupkem volantu s kloubovým hřídelem a řadovým čtyřválcem OHC s hliníkovou hlavou válců a tehdy ještě neobvyklým ozubeným rozvodovým řemenem. Motor byl dílem inženýra Aurelia Lamprediho, slavného konstruktéra dvanáctiválců Ferrari z padesátých let.
Jen v Itálii se inovativní Fiat 128 vyráběl až do poloviny osmdesátých let. V licenci se montoval také v Africe, Jižní Americe, Jugoslávii a ve Španělsku a poslední vyráběnou verzí byla srbská Zastava, jejíž produkce byla ukončena v roce 2007. Tou dobou byla druhým nejlevnějším novým autem na světě. Fiatu 128 a jeho licenčních verzí se vyrobilo více než 3 miliony exemplářů.