EQS od Mercedesu je skutečně fascinující stroj

Mercedes – potažmo divize Mercedes-EQ – označuje Model EQS jako úplně první luxusní elektrický sedan. Zároveň se stává novou elektrifikovanou vlajkovou lodí značky (po boku konvenční třídy S) a jde o vůz, který při svém dubnovém uvedení vzbudil velkou diskuze a zájem i mimo automobilovou sociální bublinu. EQS je prostě vnímáno ve všech sférách jako novinka zásadního významu.

O to radši jsem byl, když se v mailu objevila pozvánka na první, i když zatím pouze statické představení a seznámení s vozem. Symbolická plachta putovala z vozu dolů a já měl konečně možnost obejít si a osahat auto, které je skutečně fascinujícím kusem techniky. A vážně to není o „povinném“ nadšení pro elektromobily, které je v mém případě velmi vlažné – tohle auto prostě zaujme každého, kdo k němu přijde.

Pokud víc než první dojmy stojíte hlavně o čísla a data, mrkněte do staršího článku při uvedení, já se níže pokusím zprostředkovat hlavně to, co v tiskových zprávách nenajdeme – jak EQS působí naživo.

První z věcí, která na tiskových fotkách nikdy nemůže tak intenzivně vyniknout, je velikost auta a jeho proporce. Už když jsem stanul u EQS poprvé, zaujalo mě, jak vysoce vůz působí, přestože má jen o pár milimetrů víc než sedan třídy S, jde hlavně o vyšší posazení celého interiéru. Není se čemu divit. Otevření dveří odhalí, že mimořádně silná podlaha vozu – v níž jsou pochopitelně ukryty baterie – má podstatnou výšku, takže pohled z EQS na svět není stejný jako z nízkého sedanu.

Vedle toho, že je interiér posazen výše, je také ladně prohnutá linie jeho střechy posunuta dál dopředu, což vyústilo v proporčně velmi krátkou kapotu, plynule navazující na A sloupky a čelní okno. Což má samozřejmě svou logiku – dlouhá kapota je u luxusních vozů primárně proto, aby se sem vešly podélně uložené víceválcové motory. To u EQS z logiky věci odpadá, neboť zde jsou zásadní baterie ukryté v podlaze a pak taky jeden či dva elektromotory, jejichž kompaktní rozměry se ukryjí přímo na nápravách.

Takže co se ukrývá pod přední kapotou? To vám jen tak někdo neukáže, je totiž napevno zavřená, správně se pod ní dostane pouze servis. Jediný „servisní“ úkon, který zůstává na uživateli, tak spočívá v dolití vody do ostřikovačů, což se děje skrz speciální vyklápěcí dvířka přede dveřmi řidiče. Celkově si u EQS nepřijdou příliš na své lidé, co rádi odhalují syrovou techniku – auto z ní totiž neukazuje prakticky nic. Dokonce i pohled zespod odhalí jen jednolité zakrytování, které je zde v zájmu aerodynamiky. Taky díky němu má EQS koeficient odporu vzduchu Cx=0,20 – nejnižší ze všech produkčních automobilů!

K dispozici byla k prohlédnutí hned dvě auta – jeden slabší model EQS 450+ s jedním elektromotorem vzadu, výkonem 333 koní a točivým momentem 568 Nm, který při kapacitě baterie 107,8 kWh zvládá na nabití dojezd 780 kilometrů podle WLTP (ještě v dubnu se uváděl dojezd o 10 kilometrů nižší, ale finální homologace si polepšila). Je to zároveň nejvyšší možný dojezd pro EQS.

Druhým vozem byla výkonnější a zatím vrcholná specifikace 580 4Matic s dvojicí elektromotorů (vpředu a vzadu), podávající výkon 524 koní a točivý moment 855 Nm. Při stejné kapacitě baterie činí její dojezd dle WLTP 676 kilometrů.

Rozdíly mezi vozy byly pozorovatelné vedle barvy a označení vesměs v detailech – například v provedení předního nárazníku, ale zásadní byla výrazně vyšší výbava černého výkonnějšího vozu. Do ní totiž spadala i specialita v podobě automatických dveří. Kliky vozu jsou v každém provedení samozřejmě schované až do odemčení a nefungují klasicky mechanicky, ale jen jako elektrický spínač, který odjistí zámek. Je-li však vůz vybaven automatickými komfortními dveřmi, lze taky přidržet tlačítko na klíči, aby se dveře samy otevřely, přičemž armáda senzorů kolem celého auta hlídá, aby se dveře neotevřely do něčeho nebo před něčím.

Když potom řidič usedne na svoje místo, stačí sešlápnout brzdový pedál a dveře se zase samy zavřou. Dveře lze potom otevírat a zavírat přímo z dotykového displeje nebo stačí prostě jen pohnout klikou a dveře se otevřou do takové míry, kterou auto vyhodnotí jako možnou a bezpečnou. Vždy jde dveře samozřejmě ovládat i ručně, přičemž jejichž pootevření není limitováno klasickými aretacemi – dveře se vždy samy zaaretují v té pozici, ve které je necháte, a odaretují se, když na ně znovu zatlačíte.

Jakmile si přestanu hrát s automatickými dveřmi a nechám je za sebou zaklapnout, obejme mě mimořádně prostorný, vzdušný a samozřejmě patřičně kvalitní interiér. Jeho dominanta je však na první pohled zřetelná – je to gigantické krycí sklo systému MBUX Hyperscreen, které pod jednolitým povrchem sjednocuje tři displeje – displej „budíků“ před řidičem, velký středový displej infotainmentu a displej před spolujezdcem.

Právě Hyperscreen je ovládacím centrem a mozkem celého auta. Všechny displeje mají špičkové zobrazení, jejich systémy velmi rychlou odezvu a množství funkcí, které se skrz MBUX ovládá dotykově, hlasově nebo z volantu, je prostě nepřeberné. Můžete auto nechat, aby samo nastavilo sedadlo a volant na vaší tělesnou výšku, můžete zde nastavit chování enormního množství jízdních asistentů včetně samočinné jízdy po ucpané dálnici, spouštět masáže, ambientní osvětlení, pochopitelně ovládat média, aktualizace, navigaci a tak dále a tak dále. Systém klimatizace vás taky upozorní, když stoupne znečištění vzduchu a vyzve vás, abyste zavřeli okna a raději pustili klimatizaci s vnitřní recirkulací. Samozřejmě je tu hromada funkcí, které s vlastní jízdou vůbec nesouvisí, ale třeba taky obrovský head-up displej, promítající na čelní sklo „rozšířenou realitu“ – přímo na silnici tak uvidíte navigační šipky.

Je tu taky „obchod“ ne nepodobný obchodům s aplikacemi v chytrých telefonech, v němž si budete moci stáhnout hry do zábavního systému na zadních sedadlech, ale třeba i dokupovat výbavu do už hotového auta. Je to poněkud kontroverzní prvek, nicméně faktem je, že spousta věcí v EQS bude v každém kusu „hardwarově“ stejná bez ohledu na výbavu. Ano, spadá sem třeba i zatáčení zadních kol, tolik diskutované v poslední době. Standardně se zadní náprava natáčí o 4,5 stupně, ale pár kliknutí v dotykovém displeji a jedna jednorázová platba kartou zajistí, že se bude natáčet rovnou o 10 stupňů. Ve voze je majitel přihlášen pod svým účtem v síti Mercedesu, stejně jako je tomu u již zmíněných chytrých telefonů. Co naplat – on-line služby už jsou podstatnou součástí nejmodernějších aut.

EQS je zkrátka fascinující a specificky navržený stroj úplně nové éry. Svůj základ nesdílí s ničím jiným z dílen Mercedesu, ale přináší zcela inovativní pojetí v každém ohledu. Je to technologická výkladní skříň s pozoruhodnou plejádou funkcí a vychytávek.

A příště snad konečně už o tom, jak EQS jezdí. I tady toho slibuje hodně. Standardně totiž stojí auto na vzduchovém podvozku s nastavitelnou světlou výškou, který slibuje mimořádně plavnou jízdu, a elektrické pohonné ústrojí se postará o dokonalé ticho na palubě. Výkon je lákavý, dojezd obrovský, a pokud budete mít po cestě dostatek rychlých nabíjecích stanic, neomezí vás ani zastávky na nabíjení při sebedelší cestě. A jak už jsem řekl – tady skutečně nejde o nadšení pro elektromobily – tady jde o nadšení pro skutečně inovativní, technicky i technologicky pozoruhodné auto.

Souběžně s jízdními dojmy pak snad konečně přineseme i českou cenu, která by měla být k dispozici někdy v polovině srpna. První vozy se k zákazníkům dostanou na podzim.