Ellenator – Řídili jsme pozoruhodný stroj pro šestnáctileté

Trh s auty pro sedmnáctileté a mladší je však poněkud omezen. Na jedné straně jsou tu takzvaná moped-auta, zastoupená třeba značkou Aixam, která sice lze řídit už od 15 let, ale legislativa omezuje výkon jen na 4 kW a hlavně maximální rychlost na 45 km/h. Což znamená, že je tohle maličké srandovní autíčko brzdou provozu dokonce i ve městě a například na komunikacích první třídy bude akorát všechny štvát a stává se i nebezpečným.

Řešením by do určité míry mohlo být auto, na které se právě díváte. Ano, pod názvem Ellenator se skutečně ukrývá pozoruhodná úprava Fiatu 500, která na první pohled vypadá, že levituje zadkem ve vzduchu. Možná teď máte spoustu otázek, nicméně vězte, že se jedná o poměrně promyšlený projekt z Německa, šikovně využívající zákonné specifikace tak, aby úpravou vzniklo téměř plnohodnotné auto, které se však smí řídit od šestnácti let s řidičským oprávněním A1 (řidičák se musí udělat klasicky na motorce). Pod taktovkou Petra Svobody, který mi dva první kusy přivezl ukázat k vyzkoušení, tu navíc vzniká české zastoupení, takže si tenhle pozoruhodný stroj budou moci brzy zakoupit i čeští juniorští motoristé (potažmo asi spíš jejich rodiče). V plánu je dokonce i škola bezpečného řízení pro začínající neplnoleté řidiče, která by probíhala přímo s Ellenatory.

Teď však k tomu nejdůležitějšímu a k otázce, která tu visí ve vzduchu, – co se to stalo s tím zadkem? Je snad tenhle Fiat 500 tříkolka? Svým způsobem je i není. Legislativně se sice jedná o tříkolku kategorie L, ale reálně má kola čtyři. Jen ta zadní jsou uprostřed auta a mají mezi sebou rozchod pouhých 460 milimetrů – což je legislativní maximum. Původní zadní náprava samozřejmě vzala za své, místo ní je tu patentovaný rám s dvojicí kyvných ramen, jejichž pohyb kontroluje vinutá pružina a tlumič na každé straně. Podběhy původních zadních kol jsou pak zakrytovány.

U Ellenatoru (pojmenovaného podle zakladatele společnosti Wenzela Ellenriedera) si zadní nápravu vyvinuli sami a v průběhu vývoje se experimentovalo s různými typy aut. „Čtyřkolová tříkolka“ se postupně stala ze Seatu Ibiza, Volkswagenu Polo, ale vznikla dokonce i Škoda Fabia druhé generace. Nakonec se však výrobce rozhodl pro Fiat 500, a to i kvůli podpoře ze strany samotné automobilky.

A jaké další změny proběhly? Samozřejmě omezení výkonu. Tříkolka, kterou smíte s řidičákem A1 řídit, musí mít do 20 koní (14,4 kW). Motor Fiatu 500 – ať už se jedná o starší atmosférický čtyřválec 1,2 litru nebo o modernější litrový tříválcový mild-hybrid, je tak seškrcen omezovačem otáček. Jinak se však jedná o zcela standardní auto se vším, co k tomu patří. Má čtyři místa k sezení, kufr, ABS a ESP, ale taky airbagy a plechovou karoserii, vyhovující nárazovým testům pro auta – právě tím se dost odlišuje od zmiňovaných moped aut.

Pod autem jsem se při studování netradiční zadní nápravy naležel dost, je čas sednout si pro změnu do něj. Drobná zajímavost je, že žádný znak Fiatu nenajdete ani na karoserii, ani na volantu – všechna loga byla vyměněna za erb Ellenatoru a Ellenator najdete i v technickém průkazu. Kdo ale ví, jak vypadá pětistovka uvnitř, bude tu okamžitě jako doma, protože interiér žádných změn nedoznal – je hezky retro, barevný a samozřejmě i trochu plastový. Byť kožený volant tu je, stejně jako tu mohou být příplatková kožená sedadla.

Řadím jedničku a rozjezd probíhá naprosto standardně. Malá čtyřválcová atmosféra se s lehkým autem rozjíždí čile, jenže najednou přichází o výkon – omezovač zasahuje zhruba na hodnotě 2 100 otáček za minutu – a jen když přidržím plyn na podlaze, neochotně se roztočí na nějakých 2 500. To znamená, že je použitelné spektrum otáček dost úzké – malému benzinovému čtyřválci se přirozeně nelíbí pod 1 500 otáčkami a nad 2 100 moc nemůže. Řadit se tedy musí hodně často, ale ono to není zase tolik na škodu. Jednak jde spojka i řazení fiaťácké pětistupňové převodovky zlehka, jednak se junioři alespoň naučí správně řadit a pracovat s otáčkami. Když se s nimi navíc pracuje dobře, dokáže Ellenator i s výkonem zkrouhnutým na 20 koní držet tempo s provozem. Závody na světlech sice vyhrávat nebude, ale tak nějak jede a po chvíli se vydrápe i na maximálku kolem devadesáti, takže legitimně smí i na dálnici.

Postavení zadních kol přirozeně vyvolává obavy o to, zda se nemůže Ellenator při prudším zatočení převrátit, ale i když jsem začal záměrně kličkovat, nic hrozného se nedělo a auto se chovalo veskrze normálně. Zadek působí trochu vratším dojmem a jistě by šel dostat do úzkých, ale určitě ne při normální jízdě – a na tu nenormální tu není úplně výkon. Zajímavý je spíš fakt, že je vůz vlastně čtyřstopý, což znamená, že není úplná sranda vyhýbat se kanálům a nerovnostem na silnici – to, co běžně vezmete mezi přední kola, trefí pochopitelně ta zadní.

Konstrukce i omezení výkonu má pochopitelně svá specifika, ale je potřeba mít na paměti, že právě ta jsou podmínkou pro to, aby šel Ellenator řídit už od 16 let s řidičákem A1. Nutno uznat, že pro šestnáctileté děti, které budou poprvé sedět za volantem, se jedná o šikovnou záležitost. Nízký výkon neumožňuje žádné divočení, ale snadno řiditelné malé auto s manuální převodovkou nabídne výbornou školu pro začínající řidiče, kteří navíc získají plnohodnotnou individuální mobilitu s využitelností a bezpečnostní normálního auta.

Určitým omezením se nicméně stane cena. Nový Ellenator vyjde na nějakých 550 tisíc Kč s daní, což není úplně málo. Na druhou stranu by však mohl vzniknout sekundární trh, na němž si Ellenatory budou pro svou ojedinělost slušně držet cenu.