Článek
Dodge tuhle derniéru slaví ve spolupráci s Pennzoilem, takže dostáváme návdavkem i stylové video, které hudebním motivem evokuje akční filmy z osmdesátých let. Retro ale k Viperovi patří, protože vždy sázel na starší a osvědčené součástky, se kterými po silnicích i tratích proháněl mladší protivníky. Pomocí různých závodnějších variant dokázal překonat vlastní nedostatky, především ne zrovna muší váhu a její rozložení. Ale stejně to nestačilo. S příchodem aktuální generace Chevroletu Corvette, neustálého honění výkonů u Camara, ale i nástupu Hellcatu, prostě Viper přišel o svoje výsadní postavení krotitele největšího stáda koní. Ostatní ho předběhli technologiemi, kultivovaností a nakonec i hrubou silou. Ve stáji jménem Dodge tak pro největší zvíře nezbylo místo, jeho cenovku nešlo ospravedlnit, a tak dala automobilka přednost škálovatelnému Challengerovi, jehož nejnovější verze je vlastně spíš sofistikovaným továrním tuningem, než vyloženě novým autem. A přesto po Demonovi díky sofistikovanému marketingu lidé šílí.
Videoklip je symbolickým rozloučením s legendou, která se možná vrátí a možná nikoliv. Dodge se tak definitivně vzdává plnokrevného sportovního vozu, ale samotná automobilka už před lety přiznala, že Viper přežil svůj původní záměr. Musel by přijít s úplně novou koncepcí či pohonem, a to už by dost možná nebyl Viper, kterého si chceme pamatovat. Jistě, Ford se vítězoslavně vrátil už potřetí s modelem GT, ale navzdory viperovským závodním vavřínům asi takový krok od Dodge nemůžeme v dohledné době čekat. A spekulovat o čistě elektrickém Viperovi je nad hrobem jeho atmosférického desetiválce jednoduše nemístné. Takže vzdejme čest památce a místo minuty ticha si naordinujme minutu řevu z jeho postranních výfuků.