Článek
Naše redakční Santa Fe aktuální generace, která bude zanedlouho nahrazena faceliftem, totiž oslavilo před pár dny půl roku fungování v naší redakci. A jak jsme zmiňovali už ve starším článku s postřehy jednotlivých členů redakce po pěti tisících kilometrech, jezdíme s ním o dost víc, než jsme původně zamýšleli. Takřka na den přesně po půl roce od převzetí se tedy sešlo i překonání mety deseti tisíc kilometrů. Celkově má testovaný vůz, který před naším dlouhodobým testem prošel ještě klasickým kolečkem redakčních testů u různých automobilových periodik, najeto nějakých 22 500 kilometrů. My v redakci jsme s ním tedy „nakroutili“ takřka polovinu dosavadního celkového nájezdu.
V první řadě je nutno podotknout, že Santa Fe za celou dobu nemělo jediný problém a v servisu bylo během našeho půlroku jenom na přezutí gum, spojené s doplněním AdBlue. To samozřejmě neuvádím jako vynikající nebo snad překvapivý výsledek – je to jediný výsledek, který očekáváte od zánovního rodinného SUV. Santa Fe se při svém nízkém nájezdu chová jako nové, nevrže (s výjimkou občasného zavrzání panoramatické střechy), nedělá žádnou neplechu a v současnosti mě štve akorát tím, že při nastartování hlásí docházející vodu do ostřikovačů. Což je závada, kterou bych mohl vyřešit poměrně promptně, kdybych jen nebyl tak neuvěřitelně líný…
Zvykl jsem si už i na hlasitější klapot, který vydává naftový čtyřválec 2.2 CRDi za studena. Klape prostě pořád stejně a taky přesně jako další vozy se stejným motorem, s nimiž jsem měl možnost jezdit dřív. A v porovnání s některými jinými značkami je na tom vlastně pořád docela dobře.
Umí nahradit i MPV ze staré školy
Jinak bych autu rád cokoliv vytkl, ale mě ani mé kolegy nenapadá v zásadě vůbec nic, co by se mu vytknout dalo. Santa Fe funguje naprosto uspokojivě a dělá vše, co se od něj požaduje. Strávil jsem za jeho volantem nějakých osm hodin v kuse a z komfortního koženého křesla vyskočil jako rybička bez náznaku sebemenšího nepohodlí. Když jsem se nedávno stěhoval, vezl jsem desku stolu o rozměrech 200 × 70 nikoliv na korbě kamarádova pick-upu, ale v kufru Santa Fe. Stačilo sklopit druhou řadu sedadel, lehce napřímit opěradlo spolujezdce (ten měl pořád kde sedět) a za dvoumetrovou deskou (a hromadou dalších věcí) se bez řečí zaklapnul kufr. Santa Fe je prostě důkazem toho, že některá SUV skutečně umí nahradit klasická rodinná MPV ze staré školy.
Kufr je skutečně velkorysý, podpořený ještě posuvnými a samozřejmě sklopnými zadními sedadly
V diskuzi pod předešlým článkem se mě také někdo ze čtenářů ptal, jak u našeho auta funguje samočinný parkovací asistent. Tady bohužel nemohu sloužit, protože touhle vychytávkou Santa Fe vybaveno není a do současné verze před faceliftem ji nelze ani objednat. I tak je ale parkovací výbava víc než slušná. Klasické přední a zadní senzory v náraznících doplňují ještě čtyři kamery, jedna vzadu na kufru, jedna vpředu u znaku a dvě v zrcátkách.
Při parkování se pak zobrazí vždy pohled z přední nebo zadní kamery (podle toho, co je zařazeno) plus panoramatický pohled „z ptačí perspektivy“, kdy všechny kamery vytváří pohled okolo auta. Ten sice při těsném parkování docela zkresluje, poměrně geniální je ale možnost zobrazit si jen záběr z kamery zrcátka, nastavený na to kolo, kterým se blížíte k obrubníku. Při parkování do řady k chodníku je to ještě snazší, než sklopit si zrcátko, navíc když parkujete popředu, můžete se dívat přímo na přední kolo a zaparkovat na milimetry. Při důsledném používání téhle vychytávky tak odřené disky prakticky nehrozí.
Možnost podívat se kamerou přímo na kolo u obrubníku je výborná. Na druhou stranu vlevo vidíte, jak vypadá obraz ze zadní kamery běžně v průběhu podzimu a zimy
Jediné úskalí kamerového systému tkví samozřejmě ve špinění exponovaných kamer, zejména té zadní, umístěné pod lištou na kufru vedle osvětlení SPZ. V současném období, kdy se za autem víří podzimní mokro a špína ze silnice, vydrží kamera čistá přinejlepším pár kilometrů. Na druhou stranu tohle je problém prakticky všech aut, neboť jen málo modelů na trhu má kameru šikovně schovanou tak, aby se nešpinila – třeba pod výklopným znakem.
Naprosto tradiční bolest parkovacích kamer. Stačí pár kilometrů v podzimním marastu a objektiv už nic nevidí
Mějte lehkou nohu a odmění se
Santa Fe na papíře vlastně nemá moc předpokladů k tomu, aby jezdilo nějak extrémně úsporně. Dieselový čtyřválec má slušných 200 koní a 440 Nm, osmistupňová převodovka má klasický hydrodynamický měnič (byť ten už umí být dneska stejně úsporný jako dvě spojky), je tu čtyřkolka a nezanedbatelná hmotnost rovných dvou tun. Přesto ale zvládá jezdit dost levně.
Abych to uvedl na pravou míru, pojednání o spotřebě Santa Fe je v případě naší redakce souboj mezi ženskou rozvážností a mužskou… neschopností jezdit úsporně. Celkový průměr za těch 10 000 kilometrů činí přesně 8,4 litru na sto. Z toho je ale většina najetá mnou a nezanedbatelná část taky v městském provozu. Když pak za volant usedne naše produkční Kačka, která na rozdíl ode mě nestojí na plynu jak na rýči, padá její průměrná spotřeba o nějaký litr níž a šetrnou jízdou mimo město se jí daří dostat hluboko pod hranici sedmi litrů na sto. To je sice pořád pár deci nad normovanou kombinovanou spotřebou 6,3 litru na sto, ale na velké sedmimístné SUV se slušně silným dieselem je to myslím super hodnota.
7,4 litru mi dnes vyšlo při cestě tam a zpátky přes celou Prahu s lehkou nohou. Většinu jsem absolvoval po hlavních tazích, část ale v zácpě
Jinak nádrž má podle technické specifikace 70 litrů, běžně najedeme do rezervy nějakých 800 kilometrů, a když jsem ji zkusmo vyjel do stavu, že palubní počítač ukazoval dojezd 2 kilometry, dotankoval jsem 66 litrů nafty. Vedle hrdla nádrže na naftu je pod modrým víčkem ještě hrdlo 18litrové nádrže na „močovinu“ AdBlue. Přesnou spotřebu tohoto roztoku, který vůz přivstřikuje před SCR katalyzátor kvůli snížení emisí, jsem chtěl změřit, ale plány mi trochu zhatil servis, který v rámci přezutí zimních kol AdBlue doplnil.
Je ovšem třeba myslet na to, že znát přesnou spotřebu vlastně ani není potřeba. Důležité je pouze to, že pokud budete jezdit do servisu v předepsaných intervalech po 30 000 kilometrech, budete si AdBlue doplňovat sami mezi jednotlivými servisy pouze jednou. Pokud potom interval zkrátíte třeba na doporučených 15 000 kilometrů (nebo podle toho, kolik najedete za jeden rok), téměř určitě vám AdBlue vyjde od servisu k servisu bez toho, abyste jej doplňovali sami.
Tak to je zatím asi vše, co jsem chtěl sdělit k Santa Fe po najetí deseti tisíc za půl roku. Není moc co vytýkat, spotřeba se drží na příjemné úrovni a celkově tohle auto v naší redakci prostě výborně slouží. Už teď se mi ho nechce vracet, docela jsem si na něj zvykl.