Devět aut, která vzdávají hold legendárnímu Nürburgringu

Pro řadu automobilek by tak bylo skoro až hloupé, kdyby nevzdaly hold trati, na které beztak skoro všechny svá auta testují – německému Nürburgringu, a zejména pak jeho Severní smyčce nebo také Nordschleife, pokud jste si na základce zvolili němčinu.

Tato 20,8 kilometru dlouhá (a nijak zvlášť široká) asfaltová špageta hozená do pohoří Eiffel je považována za jeden z vůbec nejnebezpečnějších okruhů na světě, a někteří by dali ruku do ohně za to, že je dokonce úplně nejnebezpečnější.

Proč se ale kolem něj vznáší taková silná, až hmatatelná aura, proč se tam každý motoristický nadšenec chce podívat, když je okruh tak nebezpečný? Možná je to právě proto. Vybrali jsme pro vás devět nejvýraznějších aut za poslední dekádu, která pod karoserií ukrývají cejch Zeleného pekla.

Jen těžko byste hledali větší perfekcionisty než inženýry stojící za zrodem tohoto auta. LFA bylo vyvíjeno dobrých pět let. A když bylo hotovo, rozhodli se hliníkovou konstrukci prakticky doslova hodit do koše, začít od znova a hliník nahradit karbonem. Vývoj se tak dvojnásobně nejen prodloužil, ale i prodražil. Kupní cena nového auta tak byla před deseti lety něco přes 10 milionů korun. Jenže dosud neklesla.

Dalším příkladem posedlosti po dokonalosti je fakt, že nádržka na vodu do ostřikovače je u LFA umístěna vzadu. Lexus na projektu LFA nevydělal ani yen a není to tak dávno, kdy jste si mohli koupit dokonce zbrusu nové LFA, zkrátka se po nich vlivem vysoké pořizovací ceny tak úplně nezaprášilo. Ale jde o výjimečné auto. Jeho atmosférický desetiválec se nejenže už nebude vyrábět, ale také vydává zvuk, který způsobuje krvácení z uší. Tohle auto si dost možná budeme připomínat ještě za dvacet let. Jo, a jen tak mimochodem – na Nordschleife svého času drželo rekord produkčních aut.

GT-R šlo spíš cestou maximální efektivity a rychlosti za každou cenu. Místo atmosférického plnění je tu šestiválcové twin-turbo. Místo lehké sekvenční převodovky je tu dvouspojková. Místo sportovního zadního náhonu je tu čtyřkolka. S tím, jaký vliv to bude mít na charakter auta nebo zvuk motoru, si nikdo v Nissanu moc hlavu nelámal. Možná i z toho důvodu připadá GT-R mnohým z těch, kdo se s ním svezli, trochu strojené, chladné, skoro až klinické.

Nic to ale nemění na tom, že jde o drtivě rychlé auto – i přes hmotnost přesahující 1 700 kilo. Specifikace N Attack znamenala pro GT-R Nismo nový podvozek, speciálně uzpůsobený na Nürburgring. K tomu se přidalo mnohem větší karbonové křídlo, nový spoiler předního nárazníku a lehčí, skořepinové sedačky. Takže jde vlastně o brutálnější verzi brutálnější verze jednoho z nejbrutálnějších japonských aut posledních let. Možná ho nemusíte mít rádi, ale zasluhuje respekt. Do historie Nürburgringu se zapsalo časem 7 minut a 8 vteřin. To je rychleji než Pagani Zonda F.

Kdo by si myslel, že války o nejrychlejší čas na Nürburgringu se týkají jen supersportů o výkonu pět set a více koní, ten se by se šeredně mýlil. Jedním z prvních ostrých hatchbacků, které prošly přitvrzující kúrou, byla Corsa OPC v edici Nürburgring.

Výkon stoupl ze 190 na rovných 200 koní díky novému turbu, výfuku a přemapování řídicí jednotky. Opel dokonce přihodil ještě tlumiče Bilstein, lepší brzdy, přilnavější pneumatiky, a dokonce auto ještě o kus snížil. Pro jízdu na běžné silnici se tak Corsa OPC stala prakticky nepoužitelnou – ovšem stala se z ní skvělá okruhová motokára. A Corsa Nürburgring byla jen začátek…

Říká se, že když dokážete zajet Severní smyčku Nürburgringu pod 10 minut, není to tak úplně špatné. Cokoliv pod 8 minut už začíná být poměrně slušný kalup. Vždyť i osmiválcové BMW M3 E92 zajelo v roce 2007 s manuální převodovkou čas 8:05. Tehdy se nikomu z nás ani nesnilo, že tuto hranici jednou překonají i hatchbacky.

Jedním z těch, které to dokázaly, byl Golf GTI Clubsport S. Hlavní změny verze Clubsport S byl o trochu vyšší výkon, zejména pak šlo o výrazné snížení hmotnosti a vybavení speciálním podvozkem, určeným speciálně pro tuto záludnou trať. V době, kdy Clubsport S vyjel, byl rekord pro takzvané hot hatche 7:55. Tento splašený Golf pak zajel čas 7:49 – a stále mu na to stačil jen přední náhon.

Přestože Leon Cupra sdílí s Golfem GTI řadu komponentů, jsou mezi nimi poměrně velké rozdíly, zejména v charakteru a způsobu, jak servírují výkon. Kde Golf GTI působí precizně a přesně jako skalpel, tam je Leon hrubiánský a neurvalý jako kladivo – ovšem nikoliv nemotorný. Jen je zkrátka temperamentnější.

Věřte nebo ne, ale přesně tohle bylo auto, které jako první ostrý hatchback prolomilo osmiminutovou hranici na Severní smyčce. To samozřejmě také něco stálo – paket Ultimate za více než 120 tisíc korun oproti původní Cupře vám dal lehčí kola, výkonnější brzdy, a naopak vám sebral klimatizaci a stereo s osmi reproduktory. Jenže kdo by přitom fofru poslouchal rádio, že?

Mnozí si možná občas z Francouzů dělají šprťouchlata a infantilně se baví tím, co připomíná jejich znak. Jenže když už opravdu bouchnou do stolu, dějí se věci. Mégane RS Trophy R možná zpovzdálí připomíná rodinný hatchback, ale tím podobnost končí. Trophy R dostalo karbonová kola, karbonové brzdy, zatímco sedadla, kam byste běžně posadili vaši babičku, putovala do koše. To vše proto, aby světu jednou provždy ukázali, že i „předohrab“ může být seriózní řidičské náčiní.

Ptáte se na čas? 7:40,1. Číslo samo o sobě možná leckomu nic neřekne, ti znalejší uznale svraští bradu a utrousí něco jako „hm, to už je pěkný,“ ale co když se na věc podíváme z trochu jiné perspektivy? Vzpomínáte, když v roce 2005 vyjelo Bugatti Veyron? Svého času nejvyspělejší a technicky nejnabitější auto na světě? Auto, které pak prakticky všichni následovali? Tak toto tisícikoňové monstrum zdolalo Nürburgring za 7 minut a 40 vteřin přesně. Najednou se dva miliony za francouzský hatchback nezdá být zase až tak moc.

Slavný Skyline se na neblaze proslulé trati stal pojmem ještě předtím, než se vlastně Nürburgring stal pojmem sám. V roce 1996 se totiž Skyline GT-R generace R33 stal prvním silničním vozem, který zdolal přes 20 kilometrů dlouhou trať za méně než 8 minut.

Když o několik let později oslavoval velmi úspěšnou výrobu GT-R R34, vznikla speciální edice čítající 1 003 kusů, zvaná „GT-R Nür“. Vesměs tu šlo jen o speciální lak, větší turba a tedy i vyšší výkon, přesto jde dodnes o jeden z nejvyhledávanějších Nissanů moderní doby.

Limuzíny se v roce 2020 pyšní tím, že je téměř nemusíte řídit a ještě k tomu vás stihnou po cestě na jednání namasírovat. Ovšem byly doby, kdy limuzíny uměly být opravdu sportovní a nepotřebovaly k tomu nápis „Sport“.

Jelikož devadesátky byly trochu jiná doba, BMW se paketem Nürburgring pro tehdejší M5 E34 příliš nepyšnilo, šlo spíše o takové to podpultové zboží pro fajnšmekry. Znamenalo to tlustší stabilizátory, širší pneumatiky, odpružení, které umělo ztuhnout stisknutím tlačítka a řízení, které s rostoucí rychlostí zvyšovalo svůj odpor pro větší jistotu. A co je na tom nejlepší? Paket byl dostupný i pro verzi Touring.

Pravda, AMG GT Black Series je momentálně nejrychlejším produkčním autem s časem 6:43,6, pokud nějaký Mercedes GT byl stvořen a zasvěcen primárně Zelenému peklu, bylo to AMG GT R. Ne, že by za to mohla ta zelená barva, ale… tak trochu ano.

Jednak jej v době vzniku Mercedes propagoval jako „Bestii ze Zeleného pekla“, jednak i Mercedes-AMG GT R si užil své místo na výsluní, když na nějakou dobu držel rekord Nordschleife pro produkční auta se zadním náhonem. AMG-GT Black Series je naproti tomu „jen“ výkladní skříň toho nejlepšího od Mercedesu, která je „shodou okolností“ takové žihadlo, že uzmulo také rekord na Nordschleife.