Článek
Bylo to krátce po restartu závodu, když se Sophia Flörsch v těsném souboji o patnáctou příčku střetla s jiným monopostem. Následně se její neovladatelný monopost vznesl, přeletěl rovinku, svodidla a vzápětí zadkem narazil do prostoru, kde stojí traťoví maršálové a fotografové. Formule se naštěstí nepřevrátila. A i když by si na to nikdo na začátku nevsadil, při nehodě nedošlo ke ztrátám na životech, došlo jen na zranění. Flörsch má poraněnou páteř, ale neměla by mít trvalé následky, traťový maršál vyvázl se zlomenou čelistí a řeznými ranami, jeden fotograf má otřes mozku, druhý utrpěl poranění jater. Lehké zranění utrpěl i pilot, s nímž Sophia Flörsch kolidovala. „Musíme děkovat andělům, kteří při nás dnes stáli, a také pevnosti vozů Dallara,“ řekl Frits van Amersfoort, šéf týmu, kde Flörsch jezdí.
V Macau jsou přitom podobné nehody na denním pořádku, stejně jako třeba na Vila Real, což je další městský okruh. Bohužel, tento typ závodů se čím dál častěji mění v demolition derby – závodníci nemají prostor, kam při vzájemných soubojích uhnout, problematické je i předjetí. A dojde-li k nehodě, okamžitě končí nárazem do svodidel a v drtivé většině případů následují další řetězové kolize, protože závodníci nevidí dopředu a nemají šanci nabouraný vůz objet – mohou jen brzdit.
„Přesto většina jezdců tenhle typ závodů miluje, protože se tady závodí na absolutní hraně a je to svým způsobem vzrušující,“ říká pro Garáž.cz český závodník Petr Fulín, který v Macau závodil v roce 2016. „Je to připomínka toho, jak nebezpečné byly závody před čtyřiceti lety. Můžete tady ukázat svůj talent, srdce a odhodlání. Zároveň jedete s rizikem, že když se něco stane, tak to může bolet. Počítáte s tím při předjíždění, při brždění… A je jen na vás, jak se s tím poperete.“
Majitelé týmů na to mají rozporuplné názory, protože i je fascinuje jízda na samé hranici rizika, ale zároveň si uvědomují, jak je riziko vysoké, a drahá závodní auta se tím pádem mohou rychle změnit v hromadu šrotu. Důkazem je loňská nehoda v seriálu MS cestovních vozů, o které se mluví jako o nejdražší hromadné havárii všech dob.
„Lidi chodí na krev a šroubky, baví je to a závodníci do toho jdou s tím rizikem. Je to stejné, jako zakázat dostihy – tam se taky musí utratit zraněný kůň a žokej ví, že si může zlomit páteř,“ poznamená Mirek Budík, týmový inženýr a komentátor. „Na druhou stranu, i z banální nehody tady může být velká rána, o tom žádná. Je sice trochu paradox, že FIA na jednu stranu volá po bezpečnosti a asfaltuje únikové zóny, drží diváky daleko od aut, a pak nechá závodit auta ve městě na úzké trati. Ale tak to prostě je, to je motorsport. A stejně, jako se závodník může rozhodnout, jestli tady bude startovat nebo ne, tak je na divácích, jestli se půjdou na závody podívat, obdobně jako si fotograf sám určí míru rizika a jaké fotky na závodech nafotí. V tomhle případě vyšetřování nehody ukazuje, že jezdkyně měla skvělý start, když se z posledního místa na roštu dostala na patnácté. S největší pravděpodobností byla v adrenalinovém opojení a začala pozdě brzdit, proto došlo k nehodě.“