Článek
Tak dost jinotajů, je načase vybalit, s kým mám dnes tu čest: Datsun 260Z 2+2 první generace S30, v Japonsku známý jako Fairlady. Tyhle japonské sporťáky mají ve světě velkou tradici a největší popularitě se těší hlavně první verze s nejmenším motorem 240Z. Teprve později se objevily typy 280Z a 260Z, kdy číslo vždy označuje objem řadového šestiválce.
A právě 260Z nám bude dělat společnost při dnešním článku. Oproti profláknuté 240Z má tužší podvozek, jinou přístrojovou desku, výplně dveří, přední i zadní světla. Blinkry jsou nad nárazníkem. Také karoserie 2+2 je nová, to jste v 240Z mít nemohli. Zetko má tak jiný tvar střechy a větší boční okna. Zvětšil se i zavazadlový prostor, takže se s tímhle Zetkem lépe cestuje do exotických končin. Naopak moc se toho nezměnilo pod dlouhou kapotou, kde stále najdete například typickou lampičku na dlouhém kabelu, která usnadňuje noční opravy a kterou bez problémů natáhnete i pod auto.
Z auta mám respekt, takže první jízdu nechávám na Milanovi, šťastném majiteli. Přeci jen má Zetko osahané a proplétá se s ním provozem s úžasnou lehkostí. Ani dálnice, ani město mu nedělá problém, spotřeba není rapidně vyšší a ovládání těžší, než u moderních aut, snad jen pozornosti vzbudíte víc. Ale pokud si chcete užívat youngtimer, musíte prostě vyrazit na okresky a to vždycky! Jen tam můžete rychle a tvrdě podřadit a zadupnout plyn do koberečku. Staré atmosférické Zetko předvede ukázkový japonský „pštrosí kopanec“, zařve a vyrazí vpřed tak, jak to u youngtimeru ani nečekáte. Možná někoho napadne, zda Zetko umí driftovat. Ano, utrhnout se dá a dokonce vám při tom poskytuje neobyčejnou zpětnou vazbu přes řízení bez posilovače. Ale nedělejte to, huntovat takového dědečka se prostě nenosí.
Kompletní renovace konkrétního kousku nijak nenarušila původní vzhled. Sedadla i přes své stáří jemně objímají a svírají vaše tělo, jak se ve sporťáku sluší. Koženka v interiéru dostala kontrastní kosočtvercové prošívání a vypadá neskutečně sexy. Výdechy topení jsou chromované a kulaté a na dlouhatánských dveřích jsou dvě kliky, jedna pro vás vpředu a jedna nedosažitelná vzadu, kterou si mohli otevřít dveře ti chudáci, které jste nacpali do zadních sedadel. Materiály jsou kvalitní, díly precizně slícované a přístroje jsou natočené k řidiči, protože on je ten pan důležitý v tomhle autě. Navíc sedí v perfektní pozici s rukama i nohama nataženýma před sebe a přitom tak nízko, jak mu jen podlaha a konstrukce pohodlné sedačky dovolí. Před ním se rozprostírá perfektní výhled z auta a za sklem se táhne dlouhá kapota, z pod které duní řadový šestiválec. Zbývá jen přišlápnout pedál ke koberečku a rozhýbat tenhle brilantní kus japonského inženýrského umu.
V přesné kulise řazení s úžasně krátkými dráhami tam zacvaknete jedničku a necháte Zetko vyrazit vpřed. Asi si nejdříve budete chtít auto trochu oťukat, ale je to zbytečné, staré Zetko je čitelné a neustále vám poskytuje zpětnou vazbu o tom, co se s ním zrovna děje. Jistě, stačí málo, jen trochu víc plynu a trochu prudší škubnutí volantem a tenké zadní gumy se utrhnou, ale než k tomu dojde, budete muset hodně přestřelit limity auta. A ono vás bude před tím jasně a srozumitelně varovat, že se k nim blížíte. V Zetku si prostě extrémně rychle zvyknete na jeho chování a začnete zrychlovat. Jeho ergonomie je dotažená k dokonalosti, ovládací prvky jsou na těch nejsprávnějších možných místech a dělají přesně to, co čekáte.
K tomu vám zní jeden z nejlepších soundtracků na světě. Řadový šestiválec OHC touží po otáčkách, a když je má, vydává krásný mechanický zvuk. Prostě poctivá strojovna, jak má být. Tahle je ovšem ještě posilněná, protože standardní karburátor vyklidil pozici dvojici dvojitých Weberů, které byly precizně naladěny. Zatímco vám zvuk šestiválce dělá husí kůži, snažitě se razantně a přitom citlivě řadit kvalty na svá místa. Nikdo nechce starou převodovku porouchat, ale přesto musíte vyvinout trochu síly, aby páka zapadla kam má. Stejně se to nakonec musíte naučit, protože brzdy je lepší šetřit. Zetko sice má vpředu kotouče, vzadu ale jen bubny, které by si tedy rozhodně zasloužily výměnu.
Možná, že tyhle myšlenky jsou už kacířským zásahem. Víte, v rámci téhle rubriky nedělám rozdíly a snažím se vyzkoušet vše, od dodávek přes off-roady po sporťáky. Nevybírám si koncepci nebo dobu vzniku, jde tu o to, jestli takový youngtimer, který v očích běžné populace bude už navždy jen starou popelnicí, má cenu provozovat v běžném životě jako daily car. Proto patří často auta v téhle rubrice lidem, kteří je tak mnohdy využívají, nebo alespoň za hezkého počasí s nimi jezdí opravdu hodně. V případě první generace Zetka by to sebou přinášelo několik kompromisů. Pokud by auto zůstalo naprosto dobové a neposkvrněné, budete se o něj příšerně bát. Pokud jej zase trochu upravíte a zpohodlníte, možná vám to milovníci youngtimerů otlučou o hlavu. Staré Zetko funguje, o tom není pochyb, ale jako jediné auto na léto by ho měl asi jen opravdu velký srdcař, na to jsou tu pozdější modely.
Pokud se vám ale líbí a pokud máte chuť párkrát za rok vyvětrat nějaké krásné auto a užívat si při jeho řízení každičkou chvilku, je možná právě tohle to pravé pro vás. Ačkoliv jde totiž o auto z roku 1975, jako vozidlo pro nadšence funguje dodnes výborně. Řízení v něm doopravdy cítíte a za jeho volantem si pěknou silnici vychutnáte. Na moderní auto s tak intenzivním řidičským zážitkem prostě nenarazíte.
Méně slavný sourozenec
Všichni znaj samozřejmě Datsun 240Z z roku 1970. Model 260Z z roku 1974 bychom dnes oznčili za facelift. Kromě většho motoru se dočkal i prav v interiru a nov praktičtějš verze 2+2, kter uvezla dva dalš pasažry navc. Datsun ale neponechval nic nhodě a hned o rok později představil ještě vkonnějš verzi 280Z. Už v roce 1978 se představila nov generace 280ZX, kter si naštěst ponechala elegantn tvary podobn těm prvnm.