Dálník – úžasný český vynález

Přišel s ním ve 30. letech minulého století český konstruktér Jan Anderle. Vymyslel ho, nakreslil ho a vyrobil ho. Respektive ho nechal vyrobit. Karoserii dodala firma Sodomka z Vysokého Mýta, technika pocházela z Jawy Minor. Pomocná kolečka se spouštěla na zem pomocí speciálního pedálu, zpět nahoru pomáhala řidiči silná pružina. První dálník měl výkon 19,5 koně, spotřebu 4,5 l/100 km a díky hmotnosti tří set kilogramů uháněl stodvacetikilometrovou rychlostí. Psal se rok 1941 a předchůdcem mu mohlo být jedině americké Bi-Autugo z roku 1913, vyrobené v jediném exempláři, s astronomickou cenou 25 tisíc dolarů. Není divu, že zaoceánský průkopnický projekt tehdy zkrachoval. A bůhví, jestli o něm Anderle vůbec věděl.

Jenže ani Anderleho vynález neměl na růžích ustláno. Ba dokonce po něm zatraceně dlouho neštěkl ani příslovečný pes. Vlastně to trvalo dalších třicet let, než se Anderle, to už v emigraci, potkal se švýcarským leteckým akrobatem a konstruktérem Arnoldem Wagnerem. Nebylo to žádné náhodné setkání, protože Anderle byl sám pilotem, po válce dokonce i šéfpilotem československého leteckého průmyslu… Slovo dalo slovo a ti dva se rychle dohodli na vzájemné spolupráci i na myšlence tří hlavních principů jejich nového dopravního prostředku – použití leteckých stavebních postupů, využití moderních motocyklových konstrukcí a aplikace výpočetní techniky do ovládání a řízení pomocného podvozku. Založili společnost Peraves a o pár měsíců později měl premiéru jejich první model, Ecomobil.

Ten se pár let vyráběl a průběžně modernizoval, ale v roce 2007 spatřil světlo úplně nový model dálníku, Monoracer!

Jan Anderle – smutný příběh 

Dálník mohl mít úplně jinou minulost, jenže po válce se děly věci… Anderle se vrátil k letectví a stal se továrním pilotem Československých leteckých závodů. Byl šikovný, svědomitý a uměl jazyky, takže když Aero Vodochody prodalo na aerosalonu v Paříži svoje letadlo Aero 45 jistému francouzskému továrníkovi, který s ním měl v plánu létat do severní Afriky, bylo hned jasné, kdo mu letadlo do Francie dopraví.

Anderle v prosinci 1949 vyrazil na cestu. A když ho zákazník nadšený z letových vlastností své nové hračky, ale ne příliš jistý v jejím ovládání, požádal, aby s ním Anderle letěl do Afriky a během cesty ho naučil pilotovat, Anderle souhlasil. Na tuhle cestu však neměl povolení a v poválečném Československu se už podobné manýry netrpěly… Když Anderle zjistil, čeho se dopustil, chtěl v zahraničí rovnou zůstat, ale po třech měsících se na naléhání manželky vrátil zpět do Prahy. Pak už to bylo rychlé. Hned na letišti byl zatčen a okamžitě uvězněn. Jako obviněný ze špionáže si v lednu 1951 vyslechl rozsudek smrti. Trest byl posléze změněn na doživotí a následně na patnáctileté vězení… Propadnutí majetku a pět let na uranových dolech v Jáchymově byl tehdejší standard pro politické vězně. Následovaly nucené práce na stavbě lipenské přehrady.

Anderle po propuštění z vězení opakovaně žádal o výjezdní doložku, ale dostal ji až v roce 1967, když mu bylo 67 let. Sedl do svého dálníku a odjel do Francie, kde pak ještě několik let aktivně létal. Zemřel v roce 1982, dva měsíce po premiéře první testovací verze nového dálníku.    

Vedle Ecomobilu, staršího sourozence, vypadá supermoderní Monotracer jako sci-fi. Jeho šasi je z lehké ocelové slitiny a samonosná kabina vyrobená z nejmodernějších kompozitových materiálů. Pohání ho čtyřválec 1,2 l od BMW s výkonem 130 koní a točivým momentem 117 Nm. Celková hmotnost stroje je 460 kg, takže stovka za 5,7 sekundy a maximální rychlost 250 km/h nejsou žádné nadhodnocené údaje. Vedle toho se ale v Žebětínku u Brna, kam se firma před pár lety přestěhovala, chystá i výroba elektrické verze dálníku.

Tvary dálníku jsou víceméně pořád stejné, podobně jako kolečka, která se vysunou za čtyři desetiny sekundy. Potřebujete je při každém zastavení a je zcela jedno, jestli parkujete nebo jen přijíždíte na semafory. Ročně se vyrobí jen pár kusů, všechny jsou ručně montované a na objednávku. Můžete si dopřát vyhřívané sedačky, xenony, tempomat… Většinu klientů tvoří zahraniční zákazníci, polovina z nich jsou piloti letadel, kterým se u dálníků líbí podobný typ zážitků.

Aktuálně hledá firma investora. Budoucnost spatřuje v levném a ekologickém provozu, výhodou je pak i velikost dálníku. S podobnými nápady teď experimentují i některé automobilky, ale za dálníkem je obrovský kus historie. České historie. Tak co, zajímá vás, jak dálník jezdí?