Článek
Páta etapa dálkové soutěže Africa Eco Race, která se jede s podtitulem Road to Dakar, se jela na jihu Maroka a byla poslední v této zemi. Po úvodních 420 kilometrech dlouhé rychlostní zkoušce pak závodníky čekal víc než dvou set kilometrový přejezd po silnicích, které mají charakter běžných okresek, aby se téměř bez varování změnily na kamenitou pistu a po pár kilometrech se z nich opět stala asfaltka.
Stačilo se podívat den předem do roadbooku, aby bylo jasné, že charakter etapy bude podobný závěru předchozí etapy a že se opět pojede velmi, velmi rychle. „Jsem moc rád, že organizátoři zvolili variantu delšího přejezdu, protože těch čtyři sta závodních kilometrů byla jedna velká vypalovačka,“ hodnotil v cíli Lukáš Kvapil, kterého 29. místo v etapě posunulo na 32. místo celkově. „Bylo to o navigaci a plném plynu, o dlouhých pistách, kde největším strašákem byly občasné rolety a velké kameny. V tom kalupu stačilo uhnout o pár stupňů z azimutu a člověk se pak musel vracet zpátky. Stalo se mi to třikrát, ale na rozdíl od včerejška už jsem to tolik neřešil v hlavě a prostě se vrátil do stopy a jel dál. Pomohl mi rozhovor se slovenským kolegou Martinem Benkem, který mi říkal, ať si to hlavně užiju, zbytek že přijde.“
Lukáš Kvapil sbírá hlavně navigační zkušenosti. Ze závodu je nadšený a užívá si ho
A právě Benko ví, o čem je řeč… V půlce soutěže jede na průběžném třetím místě! Jeho tovární KTM funguje bez problémů a díky bohatým zkušenostem z předchozích ročníků neřeší žádné větší problémy s navigací. „Jedu si to svoje, snažím si nedělat zbytečný stres, neupínám se na soupeře.“ V motorkách si jedou svůj závod Alessando Botturi a Pal Anders Ullevalseter - celkový čas prvního je 20:46, druhý na něj ztrácí něco málo přes sedm minut. Benko na ně hledí s téměř dvouhodinovým odstupem.
Mezi osobními auty to tak horké není, první dva Optimusy od sebe dělí dvacet minut. Včerejší rychlá etapa se ale jela vysloveně na krev - prvních pět aut bylo v cíli ve čtyřech minutách, průměrná rychlost byla ještě vyšší než včera, nejrychlejší Optimus přijel s průměrem 111 km/h. Nadvládu Dominiqua Laureho poprvé zlomil ruský závodník Sergej Kuprianov, který jezdil jihoamerický Dakar s Kamazem a tady je na zkušené. Jako správný ruský bohatýr okamžitě využil příležitost a svoje vítězství věnoval Vladimíru Čaginovi, dakarské legendě, který akorát slavil narozeniny.
Českoslovenští fanoušci však řešili hlavně to, že na trati zůstal stát Tomáš Tomeček, který ještě včera vládl kamionům. Když jsem dostal na telefon několik zpráv, bylo mi jasné, že je zle. A definitivně že je všechno špatně, když jsem se dozvěděl, že Tomečka do bivaku táhnou. „Na 170. kilometru praskla spojková hřídel, tedy věc, se kterou jsme ještě neměli problém, vlastně si myslím, že se to vůbec nikomu ještě nestalo. Takže jsem ji v autě samozřejmě neměl a jak jsme zjistili následně, není ani mezi náhradními díly. Její výměna je přitom otázkou necelé hodiny.“ Jenže jestli jste si jen na chvíli pomysleli, že tohle je definitivní konec, pak jste asi zapomněli, že je den volna, a že tatrováci to nikdy nevzdávají. „V Čechách už se jedna balí a pošlou nám ji.
Další dvě jsou na doprovodných tatrách. A třetí je na odstavené tatře Petra Čapky,“ vysvětluje plán Pavel Kletenský, Tomečkův mechanik. „Takže do závodního auta už jsme stihli dát tu z doprovodného kamionu a pak si uděláme tři tisíce kilometrů dlouhý výlet do Zagory k nepojízdné tatře, vrátíme se, oživíme doprovodný kamion a celou karavanu dojedeme.“ Vypráví to, jako kdyby se nechumelilo, ale všem je jasné, jak velký výlet to bude. Ale zároveň je to jediné řešení. „Vrtulníkem by to bylo rychlejší, ale ten nemáme.“ A pak dodává, ať určitě napíšu, že Petr Čapka, který se se svým spolujezdcem už stihli vrátit do Česka, o všem ví, a že taková pomoc je samozřejmostí. Tomeček tedy bude pokračovat v závodě, byť s penalizací.
Je dopoledne, volný den, na teploměru sedmnáct stupňů a fouká silný otravný vítr. Tomáš Kočí, Kvapilův mechanik, už má téměř hotovo. Ložiska, lanka, spojka, řetězová sada, vodítka řetězu, brzdové destičky… Zkrátka nic zásadního, spíš preventivní údržba. To v jiných týmech mají podstatně víc práce, třeba u ruského Gazu. Včerejší kotrmelec závodního kamionu sice posádka po pár minutách rozdýchala a i s poškozeným autem dojela do cíle, ale teď se ho mechanici snaží dát dohromady, aby s ním mohli pokračovat. Tohle je totiž dálková rallye. A úspěchem je nejen bedna, ale i dojet do cíle!
