Dakar v Saúdské Arábii byl pekelně rychlý. Jak dopadli Češi?

Pořadatelé slibovali těžký a dlouhý Dakar. „Když jsem viděl naplánovanou délku etap, bál jsem se, že budeme startovat brzy ráno a vracet se za tmy,“ říká Martin Prokop, náš nejrychlejší automobilový jezdec. „Pořadatelé ale zvolili jiný způsob, prostě udělali Dakar jako extrémně rychlou soutěž.“

Jeho slova potvrzuje i Martin Macík, který s kamionem obhájil páté místo ve třídě kamionů a postaral se čistě statisticky o nejlepší český výsledek: „Jeli jsme krásnou krajinou, kde byly obrovské duny i rozsáhlé písky. Většinou jsme je ale jenom objížděli.“ A nejlepší český jezdec na motorce, Martin Michek, k tomu říká: „Nemám možnost srovnání s minulými ročníky, ale abyste obstáli v takovém závodě, jako je Dakar, tak prostě musíte trochu riskovat.“

Carlos Sainz vyhrál Dakar už potřetí a byl to boj až do posledního kilometru závodu – první tři jezdce od sebe v cíli po 5 100 ostrých kilometrech dělilo pouhých deset minut. Vyhrál nejen ten nejrychlejší, ale taky ten s nejlepší navigací, s nejspolehlivější technikou a s notnou dávkou štěstí.

Sainz neměl během závodu jediný technický a navigační problém, řešil jen defekty. Druhý Al-Attiyah, který toužil obhájit vítězství, si vysloužil tříminutovou penalizaci za nesportovní chování – v jedné etapě ignoroval sentinel dotírajícího Peterhansela a nepustil ho před sebe.

Desetiminutovým rozdílem mezi prvními třemi se dvanácté místo nejlepšího českého závodníka mezi auty Martina Prokopa s Fordem Raptor nezdá jako úspěch, zvlášť když na vítěze ztratil čtyři hodiny, ale další Čech, šestnáctý Zapletal, měl už ztrátu sedm a půl hodiny… „Měli jsme spoustu defektů a jednou jsme ztratili půl hodinu výměnou poloosy,“ hodnotí výsledek Martin Prokop. „Problém byl ale v tom, že jsme prostě nedokázali jet tak rychle a tenhle Dakar extrémně rychlý byl.“

Na rychlost si Prokop stěžoval už od druhé etapy, na rovinkách ho soupeři předjížděli, i když jel s plynem úplně na podlaze. V průběhu soutěže se jeho týmu povedlo udělat několik úprav, kterými auto trochu zrychlili, ale pořád to nestačilo. Loňské šesté místo tak neobhájil. „Motor má spíš točivý moment a třeba čelní okno máme o dvacet centimetrů širší než konkurenční Toyoty,“ vysvětluje šéfinženýr týmu Ivan Matoušek, proč Raptor nemohl jet rychleji. „Čekali jsme prostě něco jiného.“ A Martin Prokop k tomu chlapsky dodává: „Po těžké nehodě v Maroku jsem nechtěl taky držet plyn na podlaze za každou cenu, a když jsem někde ubral, tak prostě déle trvalo, než se mi auto zase rozjelo.“

Nasser Al-Attiyah ale upozorňuje i na to, že buginy (s ní Sainz vyhrál) mají sice poháněnou jen jednu nápravu, ale jsou lehčí a nemají tak velký restriktor na motoru, takže mohou mít vyšší výkon.

Další dva čeští závodníci, Tomáš Ouředníček a Boris Vaculík, dojeli se ztrátou necelých šestnácti nebo dokonce 78 hodin. Prvně zmíněný si užil při smolné srážce s holandským kamionem, ten druhý zase musel měnit motor.

Motocyklový závodník Ricky Brabec není Čech. Bohužel. Navzdory jménu má americký pas. Je to první Američan, který Dakar vyhrál. A kromě toho se svojí Hondou pokořil devatenáct let (!) dlouhou šňůru kralování KTM. Rozestupy mezi motocykly byly podstatně větší než v autech, což o ledasčem vypovídá. V jedné hodině dojelo sedm jezdců, Brabec měl na druhého náskok víc než 16 minut.

Nejlepší český jezdec Michal Michek se dlouho držel v první dvacítce a měl šanci získat titul nejrychlejšího nováčka na Dakaru, jel fantasticky. O naděje přišel v předposlední etapě, kdy mu došel benzin a hodinu čekal, než jemu a pár dalším nešťastníkům přivezl organizátor palivo. „Kdybych jel pomaleji a palivo šetřil, asi by mi to vyšlo, ale beru to jako ponaučení pro příště,“ pokyvuje hlavou Michek.

Jen o tři místa za ním skončil Milan Engel, který tak opět předvedl svou rozvážnost a spolehlivost. Petr Vlček, náš nejlepší jezdec v kategorii Original by Motul, skončil celkově 38., na 54. místě dojel Jan Brabec, který havaroval na stejné duně jako Fernando Alonso. A konečně posledním Čechem mezi motorkáři byl Jan Veselý. I on si na motorce dělá všechno sám.

Byla by pak škoda nezmínit tým Ondry Klimčiwa, který sice na Dakaru letos sám nestartoval, ale připravil zázemí, techniku i trénoval se svými třemi jezdci, a nakonec Američan Howes Skyler vypadl z elitní desítky a dojel na dvanáctém místě.

V Česku ostře sledovaná kategorie má roky jednoho vítěze a nic se na tom nezměnilo ani letos. Ruské Kamazy jsou prostě k nezastavení a jedou si svůj vlastní závod, letos jim byly na pár etap konkurencí jen běloruské Mazy a v jedné etapě třetí Aleš Lopias. Kamazy mají spolehlivou techniku, armádu mechaniků a obrovský rozpočet. „My jsme pořád rodinný tým, takže za páté místo jsem upřímně rád a těším se z něj,“ řekl v cíli Martin Macík, nejrychlejší Čech. O toto hodnocení se dlouho tahal s Alešem Lopraisem, který startoval s Pragou, která konstrukčně vychází z jeho tatrovky.

Macík ani Loprais nemají zkrátka na Kamazy nárok a na pódium by mohli pomýšlet jen tehdy, když by nějaké auto před nimi nedojelo. Loprais jel dlouho na čtvrtém místě, ale nakonec ho o tři příčky připravily problémy v dunách. „Nechali jsme tam tři hodiny a tři pozice. Opakované problémy s turbem jsme se naučili rychle řešit resetem, ale kvůli prasklé poloose jsme dvakrát zapadli a to se nám stalo osudným.“

Buggyra nasadila do závodu jen jeden tým a Tatra řízená Martinem Šoltysem dojela nakonec až dvanáctá. Spolehlivá jízda sice dlouho slibovala ambice do první desítky, ale na tu mu nakonec chyběla půlhodina a na vítěze téměř sedm hodin.

Čtyřkolky jsou kategorie na ústupu, vždyť na startu jich bylo jen sedmnáct a v cíli dvanáct. Zdeněk Tůma v nich dojel devátý. Většina závodníků totiž přesedlala do atraktivnějších bugin, tedy strojů třídy SSV. Tam už bylo 34 startujících posádek a všichni čeští fanoušci sledovali hlavně snažení Josefa Macháčka, který se do ní posadil ve svých 62 letech právě po přechodu ze čtyřkolek. Hned první etapa mu však přinesla technické problémy, a pak po havárii v dunách byl nakonec rád za nabyté zkušenosti a 27. místo.

Rychlost Dakaru byla skloňována téměř každý den, bylo to hlavně o tom držet plyn. V sedmé etapě, která byla tragická pro portugalského motorkáře Paula Goncalvese, dosáhl nejrychlejší automobilový jezdec Carlos Sainz rychlostní průměr 128 km/h na trase dlouhé 546 kilometrů. A podobné to bylo i po většinu Dakaru.

„Připravit za pouhý půlrok závod a trasu v zemi, kde se nikdy předtím nezávodilo, není jen tak, ale já věřím tomu, že se obtížný Dakar vrátí,“ řekl v cíli Martin Prokop. „Pořadatelé se o názory jezdců vždy zajímali a zajímají a myslím, že na tomhle se shodujeme snad úplně všichni.“

Kamiony s rychlostí omezenou na 140 km/h jely mnohé úseky na plný plyn. A mluví se o tom, že příští rok by rychlost omezenou na 150 km/h měli mít i motorkáři. „Začátek byl hodně rychlý, místy dost nebezpečný a k vidění bylo hodně bouraček. Rozumím ale tomu, že organizátoři si museli ověřit, co všechno si při stavbě příštího ročníku mohou dovolit,“ říká motocyklový jezdec Milan Engel.

Všichni závodníci se však shodují na tom, že se jim líbí charakter krajiny a že Saúdská Arábie nabízí spoustu možností jak další ročníky Dakaru připravit. Připomínám, že podobné rozpaky panovaly i v roce 2009 v Jižní Americe, a pak se tady jely tři nebo čtyři úplně skvělé ročníky, které všichni chválili. Všichni jezdci se však shodují na jednom – chybí jim nadšení diváci a fanoušci, kteří lemovali trasy jihoamerického Dakaru.

Podle organizátora nakonec odstartovalo do soutěže 314 jezdců a posádek v pěti kategoriích. V průběhu soutěže jich nakonec 89 muselo odstoupit, do cíle se tedy dostalo 60 procent posádek.