Článek
Aby bylo jasno - na Dakaru startují hned tři české Fordy Raptor. Jednoho má jihlavský tým MP-Sports (měli dva, ale s tím prvním havaroval Martin Kolomý ještě před startem závodu), s druhým jede Mirek Zapletal a třetí patří právě týmu 3RCZ. A o něm bude celou dobu řeč.
Na 404. kilometru jim v rychlosti 170 km/h zhasl motor. „Byl to jasně náš konec, praskl řetěz, zlomila se vačka,“ líčí Boris Vaculík, který s Raptorem 3RCZ jede. „Náhradní motor nemáme a v takových podmínkách, jako jsou tady, je tato věc neopravitelná. Měli jsme ale alespoň štěstí, že nás odtáhli na benzinku a tam nás na lano vzala francouzská posádka s Toyotou a odtáhla nás 140 kilometrů do bivaku.“
Jestli by si někdo myslel, že by v podobném případě nezkusili dakarští závodníci něco vymyslet, ten by se šeredně spletl. Nicméně jediný způsob jak udržet auto dál v závodě byla výměna motoru.
V týmu MP-Sports mají mechanici svou práci přesně rozdělenou, ale samozřejmě, že se umí vzájemně zastoupit
„Jsem neuvěřitelně vděčný Martinu Prokopovi, který nám nabídl svůj náhradní motor,“ říkal večer po desáté hodině Boris Vaculík. „Zkusíme nemožné a auto připravit do závodu.“
Jenže vyměnit motor není jen tak a tým 3RCZ má jen dva mechaniky, kteří se do toho přesto odhodlaně pustili. „Vyndali jsme náhradní motor z kamionu, naložili ho na korbu doprovodného auta a šli jsme se na to podívat,“ krčí rameny Ivan Matoušek, šéfinženýr jihlavského týmu. Jenže tím „šli jsme se na to podívat“ myslel to, že si všech šest jeho lidí naložilo k motoru i svoje basy s nářadím.
A pak to začalo. Jeho kluci se na konkurenční Raptor vrhli jak kobylky na úrodu. Přesně jak jsou zvyklí, začal každý z nich dělat to svoje. Během chvíle byl motor venku a začali ho odstrojovat. Další dva se vrhli na uložení zadních kol a na diferenciál. „Byli neuvěřitelní. To, co předvedli, byl neskutečný koncert. Jsem jim všem strašně moc vděčný, neumím to ani pořádně vyjádřit“ říkal pak Boris Vaculík do kamery.
Hlavní práce byla hotová ve čtyři ráno, pak zbývaly už jen nějaké drobnosti. „Byla zima a věděli jsme, že za chvíli vstáváme, ale protože jsme měli den, kdy jsme zůstávali v bivaku, nikam se nepřesouvali a mohli spát ještě dopoledne, bylo to o kus veselejší,“ řekl jeden z mechaniků.
To, co celý tým předvedl, není úplná samozřejmost. To, že nabídnou soupeři náhradní motor, je jedna věc, ale to, že mu ho ještě i vymění, je věc druhá.
Za výměnu motoru dostal tým penalizaci 50 hodin. „Měli jsme nějaké cíle na umístění, ale teď je všechno jinak a prioritou je dojet do cíle,“ říká Boris Vaculík
Dakar se změnil v závodění s vysokou konkurencí a kromě výsledku jde i o peníze. Třeba Aleš Loprais otevřeně mluvil o tom, že vzájemné spolupráci mezi týmy brání i rozdílní partneři a sponzoři týmů, každý chce, aby zrovna ten jejich „kůň“ byl v cíli co nejrychleji.
Já sám tuhle rivalitu na Dakaru cítím od prvního dne. České týmy se sice vzájemně zdraví, ale že by si večer společně sedli k ohni, tak jak jsem to četl jako malý kluk, když jsem Dakar sledoval s tátou, to už dávno neplatí.
Toyota má svoje auta obehnaná páskou a její jezdci mluví s novináři jen, když je tiskový briefing. Ke Kamazům vás nepustí s foťákem v ruce, hvězdy se před novináři i diváky skrývají podobně jako v rallye nebo Formuli 1. Dá se to pochopit, tohle je soutěž na světové úrovni, každý si jede sám na sebe.
Jenže duch původního Dakaru pořád žije a byla by strašná škoda ho úplně pohřbít. Dobrá práce, chlapi!