Daimler Six 4 litre: Ostrovní řemeslo má zlaté dno

U sběratele klasických jaguarů Petra se naše Garáž neocitla zdaleka poprvé. Loni jsem se při podobně parném letním počasí pekl ve stylovém koženém interiéru sportovní „kočky“ XJR, které nefungovala klimatizace. Zato kompresor se svým zlověstným vytím tlačil elegantní, nízký sportovní sedan mohutně kupředu. Nyní kompresor nemáme, zato klimatizace chladí jako z ledničky. A pod kapotou se také není vůbec zač stydět.

Daimler své jméno propůjčil Jaguaru v dávných časech. Sportovní limuzíny, modely XJ, se na většině trhů daly objednat i v provedení Daimler od sklonku 60. let. Poháněly je ty nejsametovější pohonné jednotky a na sedadlech vaše pozadí hýčkala ta nejjemnější kůže. Jaguar byl vždy nositelem pokroku, ale i tradičního karosářského či čalounického řemesla. Tým lidí, kteří rodinu Jaguar drželi pohromadě, značce bezvýhradně věřil. Jen si vzpomeňte, jak Norman Dewis testoval do úmoru kostí kotoučové brzdy Dunlop, které se přehřívaly, jak frajersky zvládl rychlostní rekord v roadsteru XK120 nebo jak rychle dokázal dojet až do Ženevy, pokud velký šéf zavolal.

Čas plynul a senzace modelů E-type i sedanů XJ pomaloučku uvadala. Jaguar svůj běh notně zpomalil, státem řízený koncern „British Leyland“, kam se značka postupně dostala, nevydělával. Respektive značka Jaguar ve skutečnosti prodělávala miliony liber každý rok. Americké prodeje dvanáctiválců XJS i zastaralých XJ třetí série klesly na minimum a ostatní značky koncernu „BL“ se z USA kompletně stáhly. John Egan, šéf Jaguaru nastoupil do funkce v roce 1980 a snažil se o nemožné. Nakonec půjčku sto milionů liber od britské vlády získal – půjčku na rozvoj krachující firmy, která jich padesát ročně ztrácela. Tohle byl důkaz prosté důvěry v britský průmysl, gentlemanské gesto pro kdysi slavnou značku, která tvoří národní kulturní dědictví. A ono se to povedlo.

Zbrusu nový model procházel náročnými sériemi testů po celém světě, dealeři Jaguaru v USA byli nalákáni na nový produkt. Americký trh se podařilo slušně oživit ještě před příchodem XJ40. A v Coventry dokonce postavili i cvičnou výrobní linku, kde se nejen zaškolovali inženýři a operátoři, ale odchytávaly se jakékoli nedostatky v kvalitě provedení. Technické i logistické procesy, které jsou dnes již v automobilovém průmyslu samozřejmostí, se v Jaguaru objevily poprvé právě při vzniku modelu XJ40. Tohle měl být britský vůz v německé kvalitě. Vyjel z bran závodu v Coventry výkonný, charismatický a cenově dostupný. Tohle byla vždy silná parketa všech jaguarů. E-type přece způsobil v roce 1961 poprask nejen svou krásou, ale i neuvěřitelně dobrou cenovkou.

Zdaleka ne všechny ředitelské a manažerské limuzíny XJ6 stály oněch pouhých 16 350 liber z dobové reklamy roku 1986. Kdo se chtěl odlišit, pro něj tu byly nádherné verze pod názvem Daimler, či pro severoamerický trh oživenou luxusní značkou Vanden plas. Vzniklo jich přibližně deset procent celkové produkce a nabízí úplně jiné zážitky z Jaguaru.

Ještě ani s Petrem nikam nejedeme, protože jsme si auto zaparkovali do stínu pod starou lípou v malebné vísce na Vysočině. Kochám se pohledem a zkouším různé vychytávky konkrétního Daimleru. V opěrkách předních sedadel najdeme dřevěné piknikové stolečky. Není to jen plast potažený dýhou, ale opravdový masiv. Loketní opěrka vzadu ukrývá dvojitou schránku a z bočních sloupků si můžete vytáhnout lampičky na čtení. Snad jen bar s výběrem „single malt“ whisky nám tu chybí k dokonalosti.

Vpředu najdete i kompletní soupravu k provedení profesionálního make-upu, a sice ve dvířkách schránky spolujezdce. A veškeré dřevěné obložení má v sobě ručně vsazenou dýhu o světlejším odstínu. Tohle je naprosto ruční práce. Zrovna tak prvotřídní jemná kůže s kontrastním prošíváním nevypadá, že by ji tak ušili roboti. Ve švech najdeme trochu rozdíly, občas je něco lehounce nakřivo, ani koberce nemají původ v kterési z čínských obřích továren. Tehdy se drahé automobily vyráběly zkrátka jinak, láska a péče je tu cítit.

Ale to už se přemísťuji na sedadlo řidiče a startuji tenkým klíčkem řadový čtyřlitrový šestiválec. Tenhle motor je jedna z nejlepších možností pohonu vašeho starého Jaguaru. Je velmi spolehlivý, má krásný hutný zvuk, a když přesunete volič automatické převodovky do sportovního režimu, po „kickdownu“ se dějí vážně věci. Auto mocně, přesto plynule zrychluje jako vlak plnou parou vpřed.

Petr na tomhle kousku zrenovoval už téměř každý detail a věnoval se hodně podvozku i řízení. Je radost konečně řídit „XJ40“ bez vůlí a na nových tlumičích, silentblocích a dalších komponentech. Auto fakt krásně poslouchá v zatáčkách, odpor ve volantu je sice stále velmi lehký, ale tenhle exemplář je opravdu radost prohánět krásnou zvlněnou krajinou. A do toho vane příjemný chladivý vánek z automatické klimatizace. Víte, že máte i regulaci toho, jak vlhký vzduch chcete nechat do kabiny proudit? V autě z roku 1991? Zíráte, protože já taky.

Je to nádherný kus techniky. Obecně byl model XJ40, ať už označený XJ6, Sovereign či v provedení Daimler dlouho přehlíženým modelem značky. Byl prvním moderním Jaguarem a ještě nedávno se válel na pomyslném hodnotovém dně. Technicky přelomová auta, vytvářející tlustou čáru za populárním klasickým modelem a vzhlížející do budoucnosti, tento osud často mívají. Takové Porsche 924 nebo o mnoho let později 911 (996) by mohlo vyprávět. Jenže tahle auta už zase lidi chtějí. Pamatujeme si je z dětství, přijdou nám najednou neuvěřitelně „cool“.

Tenhle Jaguar není zrovna začátečnickým klasickým vozem. Jeho vlastnictví znamená mít vytrvalost a vůli ladit drobné problémy, bojovat s korozí a naučit se hledat chyby v elektrice vozu. Na druhou stranu takový Sovereign 4.0, vyráběný od roku 1989, což je jen obyčejnější verze auta, na které se díváte, je v zásadě spolehlivé auto plné charakteru. A dá se sehnat ještě relativně levně. Díly na něj zejména z Velké Británie seženete.

Jen ta koroze je největším nepřítelem. Takové ty drobnější opravy, tu zadního lemu, tam růžku předního podběhu, většinou nedávají moc smyslu. Stejně pak zjistíte, že máte zrezlý kus podlahy anebo se vám „kovomorka“ dostala do méně přístupných zákoutí samonosné karoserie. Petr konkrétní auto koupil již po starší renovaci, ale původnímu majiteli ho lehce nabourali na rohu přední části karoserie. Nakonec se rozhodl Daimlera takřka kompletně rozebrat a přistoupil k důkladnému vyvaření a kompletní antikorozní ochraně karoserie včetně úplně nového laku. Dalo to spousty práce, zejména pak hraní si s detaily, ale vůz se blíží do finiše. Je vážně krásný a dělá radost nejen pod saténovou plachtou v garáži, ale zejména na bezstarostných vyjížďkách po malebné krajině Vysočiny.