Dacia Solenza Prima – Nejlevnější auto své doby

Pamatuju si to jako dneska. Byl to rok 2003, já byl na střední a do možnosti udělat si řidičák mi zbývalo ještě dost let, ale na titulkách snad všech motoristických magazínů v trafice byla takováto Dacia, dokonce také modrá, ale v jiném odstínu. Byl to pětidveřový liftback Solenza a chlubil se, že je to s cenovkou 193 tisíc korun nejlevnější auto na českém trhu. Jednu Solenzu má nyní jako exponát i Retroautomuzeum Strnadice, tak se pojďme podívat na to, jak takové nejlevnější auto té doby může fungovat.

Auto se kromě domácího Mioveni vyrábělo i v ukrajinské továrně ZAZ. Zvenčí bylo jednoduchým tvarům předchůdce pomoženo zajímavěji tvarovanými světly a pohlednější maskou. Solenza se nabízela v několika verzích výbavy, nejluxusnější (pokud se to slovo dá použít) byla varianta Scala s klimatizací (jen v případě benzinového motoru, s naftovým nebyla kompatibilní), posilovačem řízení, airbagem řidiče, elektrickými okny, CD přehrávačem a hezčími litými koly. My máme základní variantu Prima, která nenabízí kromě vyhřívaného zadního okna skoro nic, a já přemýšlím, co na ní vůbec bude prima. Nemáme totiž ani lakované nárazníky a navíc je na tvarech karoserie původní tvar starého modelu Nova hodně znát, i když se v Rumunsku trochu snažili hezčími světly a dalšími drobnostmi tento fakt skrýt.

Část techniky a vnitřního vybavení pochází z druhé generace Renaultu Clio a na dílech je to znát. Třeba v prostorném interiéru si díky tomu Dacia polepšila oproti předchozímu modelu SuperNova a kvalitou už to začalo připomínat pozdější modely značky. Spolu s dobrou prostorností se jevila jako slušně praktické auto, které už ztrácí takový ten devadesátkový feeling mizerně vyrobené východoevropské snahy o automobil. Prostě takové normální slušně udělané jednoduché auto. Dokonce i sedadla mi během krátké jízdy připadají celkem pohodlná, i když jsou plochá a mají docela krátký sedák a celkově je pozice za volantem docela zvláštní. Auto je sice jako pětimístné, ale vzadu se trojici pasažérů pohodlně sedět nebude, i když nad hlavou tu místo je.

Celkem příjemně mne překvapil slušně velký kufr (370 litrů) s dobrým přístupem přes výklopnou záď, zamrzí ale chybějící čalounění nebo rezerva umístěná pod jeho podlahou zvenčí. Základní objem je 370 litrů a reálně tahle „dachna“ zvládne uspokojit běžně potřeby většiny motoristů. Jen nedoufejte, že zjistíte třeba otáčky motoru, ukazatel tu není. Jeho místo na modře podbarvené přístrojovce je výmluvně prázdné s velkým logem Dacia, vedle najdete alespoň rychloměr, palivoměr, počítadlo kilometrů a hodiny. Teplotu vody v motoru signalizuje jen kontrolka, ukazatel chybí. I na palubce nám schází rádio, které si patrně ponechal předchozí majitel. Volant je ale příjemně malý a dobře se drží.

Platforma byla převzatá už z Dacie Nova (přímým předchůdcem Solenzy ale byla jeho upravená verze SupeRNova), a tak malé motory vpředu poháněly výhradně přední kola přes pětistupňovou manuální převodovku. Výběr nebyl velký, buď benzinová čtrnáctistovka, nebo naftová devatenáctistovka a pokaždé pětistupňový manuál z druhé generace Renaultu Clio. Tady je naštěstí benzinový motor, takže je mi Solenza o fous sympatičtější. Osmiventilový čtyřválec SOHC nabízí 75 koní v 5 250 otáčkách a 114 Nm ve 2 800 otáčkách a v kabině je celkem dost slyšet. Vyniká ale spolehlivostí a snadnou údržbou.

Hmotnost 1 035 kilogramů je tak akorát na dynamické parametry motoru. Solenza akceleruje na stovku 13,1 sekundy a maximální rychlost je 165 km/h. Průměrná spotřeba se pohybuje kolem 6 až 6,5 litru. Řízení jde zlehka, ale není moc přesné. Prostě je to jednoduché auto sloužící k přepravě mezi dvěma body a bylo by chybou v něm hledat víc. Jednoduchá technika je výhodou, stejně tak velmi nízké provozní náklady. Pokud potřebujete za co nejméně peněz auto, které někam dojede a u toho se nejspíš nerozbije, může být Solenza fajn. Navíc při té ceně asi nebudete nic řešit, žádný šrám a podobné nepříjemnosti.

Chování odpovídá ceně a zaměření. A vlastně trochu i původu, protože je Solenza docela pohodlná, a to i na hrbolaté polní cestě, kam jsme zahnuli kvůli udělání několika fotek. Kvalita rumunských cest na venkově ale podobně naladění a větší světlou výšku vyžadovala a u nás se z této charakteristiky dá také těžit. Jen ty výmoly a hrboly zkrátka i uslyšíte, protože odhlučnění interiéru není příliš účinné a i v něm se ozývá dost pazvuků. Nezáludnost, to je asi nejvýstižnější charakteristika nezáživných jízdních vlastností a ani motor není těžký, aby zhoršoval chování auta. Až při rychlejší jízdě je v zatáčce cítit, jak ráda by nakloněná Dacia opustila stopu, kdybych ještě přidal, ale na tohle zkrátka nebyla dělaná a většina jejích majitelů s ní tak nejezdila. Pomalejší klidná jízda je pro Solenzu a její podvozek nejlepší.

Dacia tento typ vyráběla jen krátce do roku 2005, pak se pod taktovkou Renaultu představil modernější typ Logan. Dá se říct, že Solenza byla pro Dacii takovou jejich Felicií. Šlo o výraznou modernizaci starého typu Nova (zhruba z doby Favoritu) s novým jménem, který připravil půdu pro nový Logan (u nás pro Fabii) a přitom pořád trochu připomíná osmdesátky. O ten mají zákazníci docela zájem, na rozdíl od Solenzy, která je tak pořád levná. Myslím tím brutálně levná, našel jsem inzeráty v rozpětí 3 až 25 tisíc korun. Za své peníze dostanete dopravní prostředek, který vás převeze z jednoho místa do druhého, a to je vlastně tak nějak všechno. Ani výrobní kvalita nebyla nějak valná a na autě najdete i nedodělky v podobě nepřesně tvarovaného koberce, nedokonale slícovaných plastů a další podobné zbytečné přešlapy.

Pokud ovšem sháníte jednoduchého auto-pracanta, tak může Solenza fungovat. Jo, akorát se vám teda možná bude někdo posmívat, což se vám s pozdějšími modely rumunské značky, zejména třeba s oblíbeným Dusterem, nestane. Levné auto má navíc i velmi levné náhradní díly, některé jsou navíc docela dostupné, prý je ale seženete spíš u specialistů, kdežto Dacia a Renault se k tomuto a starším modelům moc nehlásí. Ostatně není to tak dávno, co se ještě Solenza vyráběla. Přesto ji ale už trápí koroze, i když nejde o tak staré auto. Výhodou je slušná spolehlivost starého motoru. Naživo si ji můžete prohlédnout ve Retroautomuzeu sami, opět má již otevřeno a těší se na návštěvníky. A nebojte, uvidíte v jeho sbírkách i zajímavější exponáty, třeba Toyotu Coronu nebo krásnou Škodu Felicii, které jsme vám představili dříve.