Dacia Sandero 1.0 TCe LPG – Zlepšení na všech frontách

Byl to můj redakční kolega Martin Jánský, který před časem o staré generaci Sandera prohlásil, že je to „základní úroveň motorismu“. A měl pravdu. Dosavadní „odcházející“ Sandero bylo auto v nejzákladnější možné podobě – tedy vůz, který vás dopravil z bodu A do bodu B, moc za to nechtěl a moc ani nestál. A jakkoliv se tahle definice auta může zdát zcela dostačující a původní Sandero vlastně v jádru ani nebylo špatné, bylo to vlastně z nouze ctnost a přesně tak i působilo. Na každém centimetru starého Sandera byla cítit láce, design byl veskrze účelový, výbava značně holá a do toho se uvnitř našlo i pár prvků se závanem dávné minulosti. Příkladem za všechny budiž otočný ovladač seřizování výšky světel, který parabolou pohyboval přes bowden.

Dost ale bylo o starém Sanderu, pojďme se věnovat tomu novému. To sice zůstalo věrné svojí filozofii a pořád se řadí mezi nejdostupnější auta na aktuálním trhu, přesto se ale změnilo k nepoznání a je už od pohledu hodnotnější a propracovanější než kdy dřív. Zejména ve verzi Stepway, která do celkového designu přidává i trochu „terénní příchuti“, se jedná o důstojně vyhlížející auto. Nám sice počasí během testovacího týdne prakticky znemožnilo focení, vy si ale alespoň můžete porovnat modrou standardní verzi a testovaný „zlatý“ Stepway na fotografiích od českého zastoupení Dacie.

Pokud shledáváte exteriér pouhou evolucí, v interiéru nejmenší Dacie pak proběhla přímo revoluce – a to v tom nejlepším slova smyslu. Ano, pořád se jedná o „plasťák“ a žádný luxus zde nehledejte, za své peníze ale dostanete velmi příjemnou výbavu a interiér, který může hrdě kráčet jednadvacátým stoletím.

Vyloženě pěkným detailem je třeba panel klimatizace a solidně působí ovládání na volantu, potažmo ovládání rádia pod volantem. Displej infotainmentu sice trčí z palubní desky a vypadá jako levný tablet, ale funguje uspokojivě rychle. Navigace v něm sice není, ale tu nahradí telefon v šikovném držáku. Na první dobrou nepůsobí zrovna nejbytelnějším dojmem, ale funguje pěkně a chválím i inteligentně umístěnou USB zdířku přímo za ním. Stejně tak zaslouží pochvalu i designová drobnost v podobě textilie na palubní desce a ve dveřích. Ano, vypadá trochu jako záda turistického batohu, ale představte si, že by místo ní měl být zase jen šedý tvrdý plast. Myslím, že takhle je to o dost lepší. V neposlední řadě se pak sluší podotknout, že už i ta světla se seřizují klasicky kolečkem a ty denní jsou navíc LED.

Pozice za volantem je klasicky trochu záchodová a výplň sedačky docela měkká, což Dacia zdědila po mateřském Renaultu. Nějaký ten živočišný komfort by se tu ale našel, byť na delší cestování bych si přirozeně vybral jiná auta, nemluvě o cestování ve více lidech. Zadní sedadla jsou dostačující spíš pro děti a dorost a ani kufr s objemem 328 litrů není žádný zázrak. Jako na plnohodnotné rodinné auto však na Sandero nejde nahlížet.

Na druhou stranu jízdní komfort je docela fajn. Podvozek je důstojně tichý a příjemně žehlí nástrahy silnice, jen při přejezdu větších příčných nerovností je znát trochu skotačivá nátura jednoduché zadní nápravy. Řízení je pak stejně jako u všech Dacií lehce gumové, ale oproti předešlé generaci je přece jenom o dost přesnější.

Jednou z nejpropíranějších „kauz“ moderního automobilového světa jsou bezesporu malé tříválce, které přesně v takových autech, jako je Sandero, nahradily starší čtyřválce. Pod kapotou nového Sandera čtyři válce nehledejte, stejně jako zde nepotkáte žádnou dieselovou motorizaci. K mání je výhradně tříválcový litr, a to buď v nepřeplňované variantě o výkonu 65 koní, či v přeplňované variantě s výkony 90 koní, případně 100 koní s LPG. Právě vrcholnou verzi o výkonu 100 koní, kombinující už z továrny benzin a LPG, jsem měl možnost vyzkoušet. Motor je spárován se šestistupňovým manuálem a jedná se o typický tříválec s jeho plusy i mínusy.

Začneme s tím, co motoru příliš nejde – je to hlavně kultivovanost a síla v nízkých otáčkách. Konkrétně rozjezdy, při nichž se nelze „opřít“ o točivý moment, vyžadují dost cviku a nelze si nevšimnout toho, že v první polovině otáčkoměru má tříválec strašně drnčivý zvuk. Taky je potřeba se při jízdě smířit s tím, že velmi nízké otáčky jsou tříválci zapovězené. Absolutní minimum je 1 500 otáček, a to tak maximálně pro udržování rychlosti na rovině. Při sešlápnutí plynu v těchto hodnotách motor akorát vibruje a nejede, veškerá akcelerace probíhá až nad dvěma tisíci.

Ale tady se dostáváme k té opačné straně mince – ke kladům. Protože ačkoliv má tříválec jistá specifika při používání, lze zjednodušeně říct, že „jede a nežere“. Jeho 170 Nm je díky turbu k dispozici prakticky kdykoliv od dvou tisíc a ani pro zrychlení v devadesáti na okresce není potřeba podřazovat. Stačí přišlápnout plyn, malý motor se nadechne a jede. Samozřejmě, že jeho výkony nejsou nijak oslnivé a zrychlení z nuly na sto za 11,9 sekundy si za rámeček nedáte, ale použitelnost točivého momentu bez nutnosti neustálého podřazování se hodí všude.

V otázce spotřeby se pak samozřejmě podepisuje pohon na LPG. Jeho padesátilitrová nádrž (dalších 50 litrů má základní nádrž na benzin) je umístěná v prostoru rezervy pod podlahou kufru a Dacia slibuje 7,4 litrů na sto v kombinovaném cyklu. Já jsem pak v průměru, spíš dynamicky a hodně po městě, jezdil za něco slabě přes 9. Což je s ohledem na cenu LPG, která je v průměru necelých 13 korun za litr, pořád velmi výhodné. Na LPG Sandero přepíná samo a právě na plyn budete jezdit v naprosté většině případů. Když potom dojde na benzin, spadne výkon ze 100 koní na 90 a točivý moment ze 170 na 160 (rozdíl je to takřka neznatelný) a spotřeba se v mém případě pohybovala kolem sedmi litrů na sto.

Nové Sandero má samozřejmě svoje mouchy, všechny jsou však naprosto důstojně obhajitelné jeho cenou. Ta už sice není tak nízká, jako byla u předešlé generace, pořád je však jedna z nejnižších na českém trhu. Jen je samozřejmě potřeba brát v potaz, že v úvodu zmíněná částka 239 900 korun platí pro základní model (ne Stepway) a základní výbavu s nelakovanými nárazníky a základním atmosférickým tříválcem. Testovaný Stepway vychází přinejmenším na 304 900 korun (se střední výbavou a benzinovým devadesátikoňovým motorem), s plnou výbavou a motorem s LPG potom cena činí 349 900 korun bez dalších příplatků. Což je pořád víc než sympatická cena, za niž dostanete mnohem modernější, propracovanější a příjemnější auto, než tomu bylo u předešlé generace.