Článek
Možná byste čekali, že přísné emisní normy zavaří velkým, těžkým a rozežraným SUV, ale ve skutečnosti to nejvíc odnesou malá, úsporná a dostupná auta. Velká SUV totiž vydělávají hodně peněz, a proto snadno pokryjí vyšší náklad na svou elektrifikaci (ani vyšší hmotnost hybridní techniky u nich tolik nevadí), kdežto u malých aut vyráběných lacino a prodávaných s nízkými maržemi něco takového nebude možné, proto je jejich existence v ohrožení. Absurdní paradox, že?
Kvůli tomu se Dacia dostává do přímého ohrožení – vyrábí totiž pouze kompaktní auta a tlačí na nízkou cenovku tím, že staví na jednoduchém designu, nabízí pouze omezenou výbavu a využívá starší koncernové komponenty. Její auta jsou díky tomu rozumně skromná a robustně jednoduchá. Přesně taková, jaká je zákazníci chtějí. Ne každý totiž touží po panoramatických oknech, ambientním osvětlení nebo sofistikovaných jízdních asistentech. To vše totiž dělá auta jednoduše příliš drahá…
Stejně jako elektrifikace. Každá hybridní technologie, ať už se bavíme o jednoduchých mild-hybridech nebo sofistikovaných plug-in hybridech, přidává k ceně auta tučný příplatek, o čistém elektrickém pohonu s velkým bateriovým balíkem ani nemluvě. Zákazníci navíc o tyto složité technologie nestojí a netouží za ně připlácet. „Zákazníci Dacia se méně starají o technické novinky,“ vysvětloval Philippe Buros, předseda Renault Group pro Evropu, v rozhovoru pro Automotive News. „Jsou pragmatičtí. Chtějí auto, se kterým by oni a jejich blízcí mohli bezpečně cestovat, moderní trendy je netrápí.“
Zákazníci Dacia mají rádi auta jako pracanty. Postupně však Dacie z venkova pronikají i do měst
Jenže legislativní požadavky jsou neúprosné, požadavky na nižší emise a vyšší bezpečnost tlačí ceny nahoru. „Problém je, že legislativní požadavky přidávají k ceně auta 25 až 38 tisíc korun. Což nevadí, když prodáváte auta za 2,5 milionu, ale při ceně kolem 200 tisíc to je více než 10 % celé částky,“ popisuje problém Philippe Buros. Razantnější zdražování by samozřejmě ohrozilo prodeje, na druhou stranu dlouhodobé dotování by také nedávalo smysl. Ačkoliv Dacia může těžit z toho, že se flotilové emise počítají za celý koncern Renault Group, rodičovský Renault určitě nebude chtít táhnout žádnou drahou kouli připoutanou železným řetězem k noze. To před Dacii staví velkou výzvu, jak se s budoucností popasovat.
Zatím na to jde chytře s pomocí LPG pohonu, který se v některých regionech Evropy těší stále větší oblibě. Pohon na propan-butan není jen lacinější, ale také ekologičtější – vozy s LPG mají totiž zhruba o 20 % nižší emise a jejich vyšší ceny se zákazníkům rychle vrátí na úspoře za palivo. Elektrifikaci se však značka nevyhne. „Dacii budeme elektrifikovat za dva až tři roky,“ odhaduje Philippe Buros. „Ale cenový rozdíl mezi elektromobilem Dacia a Renaultem Zoe bude muset být stejný jako mezi Dacií Sandero a Renaultem Clio.“
Kvůli přísnějším emisím, ale i kvůli bezpečnostním požadavkům (přísnější Euro NCAP test) však ke zdražení u Dacie určitě dojde. „Ceny rostou všude, my však chceme udržet cenový rozdíl oproti konkurenci, který v tuto chvíli činí asi 20 %. Stále chceme nabízet dobrý poměr ceny a hodnoty a relativně vysokou úroveň výbavy při nižší ceně. Dacia není jen auto se čtyřmi koly,“ uzavírá Philippe Buros.