Článek
Příběh Diabla se začal psát už v roce 1985, ovšem pod kódovým označením Projekt 132. Připravovaný nástupce tehdejšího hrdiny 80. let, Countache, dostal čisté a agresivní linie, jež měla na svědomí studio Marcella Gandiniho. Vzhled však posléze částečně přepracovalo designérské centrum automobilky Chrysler, která se mezitím stala majoritním akcionářem Lamborghini.
Ďábel si už od svého prvního dne na trhu (leden 1990) získal srdce většiny fanoušků a zároveň se stal nejrychlejším sériovým automobilem světa, schopným dosáhnout rychlosti až 325 kilometrů za hodinu. Jeho působivé dynamické naladění bylo výsledkem intenzivních vývojových prací za účasti mistra v rallye Sandra Munariho.
Placatý sportovec disponuje klasickým zážehovým dvanáctiválcovým 5,7litrovým motorem se čtyřmi vačkovými hřídeli a čtyřmi ventily na válec. Také díky elektronicky řízenému vícebodovému vstřikování paliva je jednotka schopna vyprodukovat úctyhodný výkon 485 koní a točivý moment 580 Nm.
Přestože uvnitř prvního Diabla najdete kožené čalounění, klimatizaci, elektricky ovládaná okna a elektricky nastavitelná sedadla, jde stále o tvrdou (odpružení) puristickou zadokolku bez posilovače řízení nebo elektronických řidičských pomůcek. Tyto fíčury dorazily až v roce 1993.
Ve stejném období (1993) spařilo italské slunce debutující Diablo VT, první supersportovní Lamborghini s pohonem všech čtyř kol (úplně prvním modelem s pohonem 4x4 byl off-road LM002). Součástí premiéry byla též řada mechanických vylepšení i stylistických změn, později přijatých rovněž u zadokolek.
V předmětném roce byla představena i speciální řada SE30 se zvýšeným výkonem na 523 koní, vytvořená k oslavám třicátých narozenin samotné automobilky.
O dvě léta později (1995) se účastníci ženevského autosalonu mohli kochat variantou Diablo SV s výhradně zadním pohonem, výkonem motoru 510 koňských sil a nastavitelným koncovým křídlem. V prosinci téhož roku dorazilo ještě Diablo VT Roadster – první masově vyráběné otevřené lambo vybavené dvanáctiválcem, upraveným designem a pohonem všech čtyř kol.
V roce 1999 automobilku Lamborghini odkoupila skupina Audi a hned začala konat. Diablo SV prošlo modernizací (faceliftem), kterou měl na svědomí Luc Donckerwolke (návrhář Peugeot, Hyundai, ale Škoda Auto, který má na svědomí i návrh Fabie, aj.). Stejného omlazujícího scénáře se dočkaly taktéž modely VT a VT Roadster.
Z mechanického hlediska slavil úspěch motor V12, nově osazený variabilním zdvihem ventilů a přeladěný na výkon 529 koní a točivý moment 605 Nm. Z bezpečnostního hlediska jásaly rovněž brzdy, poprvé totiž ochutnaly spolupráci se systémem ABS.
Automobilka průběžně uváděla na trh řady speciálních edic a soutěžní kusy se šestilitrovými dvanáctiválci. Diablo tak svého času získalo status nejprodukovanějšího vozu značky (celkem vzniklo 2 903 kusů) a bylo dostupné až do roku 2001, kdy jej vystřídalo aerodynamičtější Murciélago.
Model | Roky produkce | Vyrobené kusy |
---|---|---|
Lamborghini Diablo | 1990-1998 | 873 |
Lamborghini Diablo VT | 1993-1998 | 529 |
Lamborghini Diablo SE | 1993-1994 | 157 |
Lamborghini Diablo SV | 1995-1999 | 346 |
Lamborghini Diablo VT Roadster | 1995-1998 | 468 |
Lamborghini Diablo SVR | 1996 | 34 |
Lamborghini Diablo GTR | 1999-2000 | 32 |
Lamborghini Diablo 6.0 | 2000-2001 | 337 |
Lamborghini Diablo 6.0 SE | 2001 | 44 |
Lamborghini Diablo GT | 1999-2000 | 83 |