Čtyři nejzajímavější příběhy o McLarenu F1

McLarenů F1 vzniklo pouze 106, ale i tak by povídání o všech vozech vydalo na knihu. Proto vám teď přinášíme čtveřici těch nejpozoruhodnějších příběhů o tomto legendárním britském supersportu.

McLaren F1 s pořadovým číslem 61 je pravděpodobně ten vůbec nejznámější. Ano, uhodli jste – to je ten, který patřil britskému herci a komikovi, Rowanu Atkinsonovi.

Slavný majitel vůz koupil zbrusu nový v roce 1997 a zvolil pro něj záměrně velmi neobvyklou tmavě vínovou barvu, aby se vůz dokonale odlišoval od ostatních, a byl tak vskutku výjimečný. V roce 1999 však číslo 61 bouralo na předek, když Atkinson nedobrzdil a naboural zezadu do Austinu Metro. Škody na tomto ikonickém autě (teď máme na mysli ten McLaren) však nebyly vážné, a tak již brzy Atkinson a „Šedesát jednička“ opět brázdili britské silnice.

Smůla však tuto dvojici neopustila. V roce 2011 Atkinson boural mnohem vážněji – údajně byl motor i s převodovkou silou nárazu vytržen z auta ven. Vůz byl tedy přepraven zpět do McLarenu a opraven za dechberoucích 910 tisíc liber (více než 27 milionů Kč)! To je částečně dáno nejen výjimečností vozu, ale také vysokými standardy McLarenu – zkrátka by si nedovolili napasovat na F1 opravené díly a pustit jej zase zpátky do světa. F1 č. 61 musela podstoupit tři testovací okruhové dny v plné zátěži a také zkušební zrychlení z nuly na 202 mil za hodinu, tedy nějakých 325 km/h. Teprve poté byl vůz schválen jako „opravený“.

Atkinson si nechal svoji F1 až do roku 2015, kdy ji prodal za 8 milionů liber (240 milionů Kč) s nájezdem 41 tisíc mil, tedy 65 600 km.

Šasi s označením 11R bylo, jak lze odvodit podle onoho R v názvu, závodní verze GTR. Tato F1 GTR začala svůj život v podstatě jako každý „běžný“ závodní McLaren F1 – v roce 1996 ji koupil závodní tým (konkrétně Giroux Racing Team) a zúčastnila se závodní série BPR Global Series, kde se naháněla se soudobými rivaly jako třeba závodní Ferrari F40, Porsche 911 GT1 a další. Později ji pak odkoupil tým Larbre Compétition.

Je to ale třetí majitel šasi 11R, který dělá tohle auto zajímavým…

Poté, co byl po 11 letech zrušen Německý seriál cestovních vozů, neboli DTM, hledala v polovině devadesátých let závodní divize Mercedesu nové pole působnosti – a „gétéčka“, tedy BPR Global Series se zdála být ideální volbou. Mělo to však háček – Mercedes neměl pro start v sérii vhodné auto. Věděli však, že jej bude pohánět jejich monstrózní 6,0l V12.

Chtělo to však zkušební „mulu“, na které by se dala otestovat aerodynamika. Ano, Němci to vyřešili lišácky – odkoupili šasi 11R od předešlého týmu, vyměnili dvanáctiválec BMW za svůj vlastní, osadili auto svým vlastním bodykitem. A hurá na testování!

Tehdy však Mercedes samozřejmě úzce spolupracoval se samotným McLarenem ve Formuli 1, a když se to Britové dozvěděli, nebyli zrovna dvakrát nadšeni. Mercedes tedy testoval svůj nový vůz v naprosté tajnosti, (téměř) bez přítomnosti fotoaparátů a bez znaků trojcípé hvězdy.

Testovací vůz se ukázal být velmi rychlý, dokonce tak rychlý, že s ním testovací jezdec havaroval. Nicméně do té doby se podařilo nasbírat všechna potřebná data pro výrobu vlastního závodního vozu pro kategorii GT. A vyplatilo se – vzniklo tak jedno z nejúspěšnějších „gétéček“ v historii.

Jenže co se stalo s 11R, ptáte se? Mercedes ho kupodivu ani nesešrotoval, ani nezavřel do tajného depozitáře ve Stuttgartu. Ne, šasi 11R bylo navráceno do svého původního stavu, dokonce i do původního zbarvení v oranžové Papaya s kontrastním černým lemováním. V roce 2000 byl vůz vydražen u akční síně Bonhams, přelakován kompletně na klasickou oranžovou barvu McLarenu – přesně jako prototyp F1 LM na fotografiích – a upraven pro schválení k provozu na pozemních komunikacích.

Konkrétní šasi této silniční verze McLarenu F1 není vyloženě výjimečné auto samo o sobě. Jde spíše o okolnosti, za jakých vzniklo…

V roce 1995 F1 GTR mělo debutovat na slavném závodu 24 hodin Le Mans, když vtom, zhruba dva měsíce před startem vytrvalostního závodu, zavolal do továrny McLaren jistý Motokazu Sayama z Japonska – majitel prestižní kliniky Ueno, a mimochodem také velký fanda automobilky McLaren.

Sayama přišel s dotazem, zda by bylo možné propagovat svoji společnost na karoserii některého z oněch závodních F1. Vzhledem k tomu, že všech 6 F1 GTR už znalo své „válečné barvy“, odpověď zněla: „Je mi líto, pane, obávám se, že ne.“

Sayama však nepovažoval „Ne“ za odpověď. Řekl, že bude ochoten zainvestovat potřebné množství prostředků, aby mohla být postavena ještě sedmá F1 GTR, která by nesla právě barvy, označení a jméno jeho společnosti. Na to už v McLarenu dobře slyšeli, mělo to však stále jeden háček – jediná dostupná F1 GTR bylo šasi č. 01R, testovací prototyp a jediná F1 GTR ve vlastnictví McLarenu.

McLaren souhlasil, ovšem pod jednou podmínkou. Pokud šasi 01R zázračně vyhraje, vůz zůstane i nadále ve vlastnictví společnosti McLaren Automotive. Pokud ne, automobilka vůz panu Sayamovi ráda prodá. Slovo nakonec dalo slovo, a v McLarenu se tak mohli dát do práce – a to pouhých 6 týdnů před začátkem Le Mans ročníku 1995.

Chlapi z Wokingu to však stihli, a tak se černá F1 GTR v barvách Ueno Clinic se startovním číslem 59 postavila směle na start. Jenže co čert nechtěl – zázrak se opravdu stal skutečností. Francouz Yannick Dalmas, Japonec Masamori Sekiya a Fin JJ Lehto opravdu dovezli šasi 01R do cíle jako první. Ostatní F1 GTR dokončila na třetím, čtvrtém, pátém a třináctém místě. Tomu se říká debut!

Reklama je to skvělá, Sayama však nebyl stoprocentně spokojen – chtěl si domů odvézt svoji vlastní F1. McLaren tak kývl na to, že mu za zvýhodněnou cenu prodají silniční F1. Nikoho asi nepřekvapí, že je vyvedena v barvách odpovídajících vítěznému šasi 01R.

Tento příběh se netýká pouze jednoho konkrétního McLarenu F1. Ve sbírce brunejského sultána jsou totiž i takové poklady, jako je Bugatti EB110, Lamborghini Diablo nebo Porsche 911 a třeba i Ferrari F40. Ani s jedním z nich se nespokojil v jednom exempláři. Tak třeba „Bugatky“ si koupil čtyři, „Devětsetjedenáctek“ vlastní pro jistotu hned 81.

Je tedy nabíledni, že se sultán nespokojil ani s jedním McLarenem F1. Tak si jich koupil kolik, třeba dva? Nebo tři, čtyři, možná pět? Ne, vlastnil jich celkem deset. Deset McLarenů F1 při ceně tehdy přesahující milion dolarů za jeden. Bohužel však všechna tato nádherná auta na dlouhé roky zmizela v jeho obrovských garážích, většina z nich dokonce na silnici dodnes viděna nebyla.

Zatlačme tedy slzu a pojďme dál. Brunejský sultán vlastnil celkem 5 „silniček“ a 5 závodních F1. Červená silniční F1, číslo šasi 004, v polovině 90. let bourala a byla použita na náhradní díly pro ostatní vozy. Černá 005 společně se žlutou silniční 014 byly vysvobozeny začátkem milénia – černé auto teď patří britskému moderátorovi Chrisi Evansovi, žlutá pak byla přelakována na bílou barvu a opatřena závodním bodykitem, generující větší přítlak. Modrý kus s označením 008 a šedá 002 (vůbec první McLaren F1 doručený zákazníkovi) stále spí v temných garážích v Bruneji.

Tím pádem nám zbývá pět závodních F1 v brunejské sbírce. Mezi celkovými 106 vyrobenými kusy se vyrobilo také 6 kusů F1 LM, což jsou svým způsobem deriváty F1 GTR. Sultán z těchto šesti kusů vlastní hned tři. Dva kusy jsou ve stejném a poměrně svérázném barevném provedení a jde o jediné dva kusy F1 LM, které nejsou vyvedeny v tradičním oranžovém laku Papaya. Když už je o tom řeč, sultán rovněž pro jistotu zakoupil také jednu verzi LM v oranžové.

Ve sbírce je také jedna neskutečně vzácná F1 GT. F1 GT generovala vyšší přítlak, podobně jako GTR, ovšem díky prodloužené zádi si dokázala zachovat stále velmi slušnou maximální rychlost. Sultán vlastní jeden kus v černočerné barevné kombinaci, který nese označení #54F1GT. A konečně poslední závodní F1 v brunejské sbírce je šasi 09R, tedy F1 GTR, ovšem vyvedená v barvách naprosto přesně kopírujících vítězné šasi 01R, zmíněné o několik odstavců výše. Proslýchá se, že tento kus prý od doby, co byl zaparkován v garáži, nikdy nejezdil.

Takže dva prodané vozy a jedna „totálka“. Tím pádem nám zůstává sedm McLarenů F1, které v dohledné době světlo světa hned tak nespatří.… Bohužel. Buďme však rádi, že řada z nich poměrně pravidelně jezdí a účastní se také srazů pořádaných automobilkou, zaplaťpánbůh!