Článek
Specifikace SAE
Vůbec nejzásadnější je při výběru oleje jeho viskozita – míra vnitřního tření a tedy hustota. Právě ta se uvádí ve formě, které spousta lidí nerozumí, a na každém oleji je napsáno něco ve smyslu „5W-40“. Toto označení v sobě skrývá klasifikaci SAE (Society of Automotive Engineers), používanou po celém světě. Čísla v klasifikaci jsou takzvaně „bezrozměrná“ a neurčují žádnou specifickou fyzikální veličinu, ale lze se z nich orientovat v tom, jak se olej chová za různých podmínek. Dvě čísla na láhvi zároveň znamenají, že je olej takzvaně „multigrade“, splňuje dvě viskózní specifikace naráz a je určen na celoroční provoz v rozličných teplotách.
První číslo je doplněné písmenem „W“, což je zkratka pro winter (zima). Toto číslo – nabírající hodnot od 0 do 25, označuje viskozitu oleje při nízkých teplotách. Čím je číslo vyšší, tím je olej hustší a hůř maže za studena. Obecně nás první číslo zajímá v momentě, kdy startujeme motor v zimě pod bodem mrazu. Je-li totiž olej v motoru příliš hustý, nedostane se hned po startu ke všem komponentům, a motor se tak během studených startů rapidně opotřebovává. Třeba oleje specifikace 20W mají „hranici čerpatelnosti“ při -20 °C. Naopak specifikace 0W zaručí, že je olej ještě při -50 °C stále tekutý a maže.
Druhé číslo má prakticky stejný význam, ovšem viskozita je měřena při oleji ohřátém na 100 °C, tedy při provozní teplotě ve většině běžných motorů. Je-li na oleji druhé číslo například 20, je olej po zahřátí velmi řídký. Motor má tak méně práce s jeho čerpáním, což znamená nižší vnitřní tření, jenže řídký olej nefunguje příliš dobře v motorech používaných pod větší zátěží.
Ve sportovních autech při ostré jízdě se olej zahřeje daleko za hranici 100 °C a to je moment, kdy se začínají řídké oleje „přepalovat“. Přehříváním olej nejen ztrácí svoje vlastnosti, ale hlavně začne vytvářet karbonové úsady, zanášející části motoru a fungující v oleji jako brusná pasta. Krom toho jsou řídké oleje náchylnější na protékání skrz kroužky a tedy na žraní oleje. Zejména u výkonnějších, případně rovnou u závodních motorů, se proto používají hustší oleje specifikace 50 nebo 60. Ty se sice musí na provozní teplotu dlouze ohřát, ale ani při vysoké zátěži neztrácí mazací schopnosti a nevytváří úsady.
Výkonnostní specifikace
Specifikace SAE, označující viskozitu oleje v různých podmínkách, samozřejmě není jediná změť písmen a čísel, co na láhvi nalezneme. Neméně zásadní jsou také různé normy, které olej splňuje. Mezi tyto normy spadá evropská ACEA, americká API, ale i různé další, vydávané samotnými výrobci automobilů. Svoje normy má BMW, Ford nebo koncern Volkswagen.
Jelikož je každý motorový olej poměrně složitým chemickým výrobkem, podléhajícím dlouhému vývoji, je přibližně čtvrtina objemu oleje tvořena nejrůznějšími příměsemi. Právě tyto příměsi potom drasticky ovlivňují mazací schopnosti, vlastnosti, ale samozřejmě i životnost. Olej do turbodieselu, jenž má předepsanou výměnu oleje po 30 000 kilometrech, tak musí splňovat úplně jiné normy než olej do benzínového motoru, v němž se mění olej po 15 000. Specifická norma je třeba stanovena i pro motory vybavené filtrem pevných částic.
Co koupit?
Zlaté pravidlo mluví zcela jasně a jednoduše – kupujte to, co předepisuje výrobce. Výrobci motorů přirozeně nejsou žádní patlalové a docela dobře vědí, co jejich produktům sedí nejlépe. Máte-li pocit, že motor více zatěžujete a že na to standardní olej není připraven, přistupte spíše k častějším výměnám než ke změně specifikace. Má-li vaše auto předepsaný interval na 15 000 kilometrů, ale vy jste dvakrát do měsíce na okruhu, nebojte se olej měnit klidně po 5 – 7 tisících kilometrech. Rozhodně tím ničemu neuškodíte. Samotnou specifikaci měňte spíše ve výjimečných případech a po konzultaci s někým, kdo dané problematice rozumí. Rozhodně však nikdy nemíchejte více specifikací dohromady, a pokud jen doléváte, vždy dolévejte to, co už se v motoru nachází.