Co vše musíte na autě zkontrolovat, než přijdou první mrazy?

Auta už bereme jen jako spotřebiče a spoléháme se na to, že budou vždycky fungovat tak, jak od nich očekáváme. Jenže pak přijdou první mrazy a my se divíme, že nestartují, nejdou jim stěrače, netopí a máme zamlžená okna. Proč? Protože na auta kašleme a nestaráme se o ně.

Připomeňme si tak, co všechno je dobré před prvními mrazy u auta zkontrolovat. Sice dávno skončila doba, kdy bylo potřeba ladit s mrazy karburátory, předstih zážehu a rozdělávat pod zmrzlými diferenciály oheň (kdo potřeboval někdy zprovoznit ve čtyřicetistupňovém mrazu v Mongolsku UAZe nebo ARO, určitě o tom ví své), ale i tak se moderní auta bez aspoň základní péče a přípravy stále neobejdou.

Na poslední chvíli spousta lidí nechává naprosto základní věci, jako je kvalitní nemrznoucí směs do ostřikovačů, kvalitní škrabka na okna a případně rozmrazovací sprej. Velkou výhodu v tomhle mají majitelé aut s vyhříváním čelního skla, ale i tak bývá potřeba očistit boční okna a zrcátka. Navíc mnohdy je ta námraza tak silná, že to bez škrabky prostě nejde.

Hlavně okna očišťujte takovou škrabkou, kterou je nepoškrábete (aut s vyrytými čárami přes celá okna jsme viděli už mnoho). Ideální škrabka je kvalitní plastová, pokud možno s gumovou stěrkou na jedné straně. Na velké nánosy ledu použijte rozmrazovací sprej. Rychlým trikem je polití oken vlažnou vodou, ale jako univerzální rada se to doporučit nedá. Lehce poškozené okno totiž takhle může prasknout. Testy ale ukazují, že vlažná voda sklu auta nevadí (zkoušejte to ale na vlastní riziko). Jenom musíte vodu z okna rychle setřít, aby na něm zas nezamrzla.

Tip: Jestli máte v autě automaticky ovládané stěrače, na zimu tuto funkci vypněte. Včetně automatického stírání zadního okna při zařazení zpátečky. Většina lidí totiž dělá to, že auto nejprve nastartuje, aby se začalo ohřívat, a pak teprve začnou očišťovat okno. Senzor na čelním skle ale často ihned zapne automaticky stěrače a při silném přimrznutí se vám zničí gumičky, případně rovnou spálí pojistka či motorek stěračů.

Velkým problémem v zimě je také mlžení oken zevnitř. Nejhorší je patlat okna nějakým umaštěným hadrem (nebo vlastně jakýmkoli hadrem či ubrouskem). Základem úspěchu je mít okna zevnitř velmi čistá a odmaštěná a k odmlžení používat pouze klimatizaci (kterou už má dnes většina aut). Ta totiž pomáhá vzduch vysoušet a okna se rychleji odmlží.

Proto bychom tu kontrolu klimatizace a doplnění chladiva neodkládali až na jaro a raději ji nechali v servisu zprovoznit už nyní, před zimou. Takový ten trik, že nacpete staré ponožky kočkolitem (směsí do kočičích toalet) a rozmístíte je po autě, pomáhá s pohlcováním vlhkosti jen trochu. Pokud je venku mlha (vzduch je extrémně nasycený vodou), tak vám to stejně nepomůže.

Takovou klasikou je nemožnost ráno nastartovat. „Zase ta baterka,“ zaklejete a běžíte shánět někoho se startovacími kabely (které samozřejmě také nemáte, že?). Zajímavé ale je, že baterie vlastně netrpí přílišnými mrazy, ale spíše vysokým horkem v létě, kde se z ní rychleji odpařuje náplň. Následkem toho pak klesá její kapacita a s tím samozřejmě schopnost otočit promrzlým motorem.

Nejvíce to pociťují majitelé dieselů, neboť naftový motor musí ráno ještě žhavit. Baterii v dobré kondici udržují pravidelné delší jízdy a při krátkých trasách nepoužívání komfortních elektrických spotřebičů (vyhřívání sedadel a podobně). Stav baterie (a také funkci dobíjení, u hodně ojetých aut často už nefunguje pořádně alternátor) snadno zjistíte domácím voltmetrem, případně vám s tím pomůžou v servisu, kde lze udělat i zátěžový test.

Některé baterie jde stále doplňovat elektrolytem, i v moderních autech. Jen je s tím trochu víc práce. U moderních vozů s variabilním dobíjením a systémem stop/start se ale smiřte s tím, že průměrná životnost startovací baterie je tak tři roky, maximálně pět let.

Víte, proč vám auto v zimě netopí a vy si pak cpete před chladič kus kartonu? Protože vám pravděpodobně nefunguje termostat, který zůstává v poloze „stále otevřeno“. V takovém stavu, když je venku pod nulou, se prostě motor nikdy pořádně neohřeje. Vedle zimy a vyšší spotřeby můžete mít ale i jiný, mnohem vážnější problém.

U moderních dieselů s filtry pevných částic se totiž v takové situaci nezahájí regenerace částicového filtru. Motor se totiž nikdy neohřeje na provozní teplotu, a i když jsou regenerace potřeba, řídicí jednotka je nespustí. Takhle stačí jezdit týden, dva a filtr za padesát tisíc můžete vyhodit do koše. Ale hlavně, že jste šetřili na termostatu za tisícovku. Trpět ale můžou i benzinová auta. Neohřátý motor dlouho běží na bohatou směs, a tím se ničí katalyzátor, u motoru s přímým vstřikováním pak navíc dochází k ředění oleje benzinem.

Když už jsme u toho chlazení, souvisí s ním také stav chladicí kapaliny jako takové. V běžných podmínkách v letní sezoně můžete klidně jezdit na obyčejnou vodu (pozor, u moderních přímovstřikových motorů už tohle také neplatí, protože někdy dosahují kvůli zvýšení účinnosti cíleně vysoké provozní teploty přes 100° C), ale v zimě musí samozřejmě kapalina odolávat mrazu, jinak vám motor roztrhá (doslova).

Stav chladicí kapaliny zjistí každý servis během minuty hustoměrem (ten si můžete pořídit i sami). Pro české mrazy je nezbytné minimum odolnosti aspoň -20° C, ale to je opravdu minimum. Lepší je větší odolnost, ať máte rezervu, protože někde mrazy dosahují několik dní i -25° C, případně i nižších hodnot. Český rekord je -42,2° C. Výměna chladicí kapaliny stojí v servisech kolem čtyř stovek za práci, materiál pak podle potřeby.

Řidiči také ale zapomínají na jednu důležitou věc. Že když je na silnici námraza nebo sníh, tak že to klouže vždycky. I když máte zimní gumy, čtyřkolku a všechny ty elektronické asistenty. Stále se snažíme poukazovat na to, že mnoho řidičů schopnosti zimních gum přeceňuje a spoléhají se na ně až příliš, takže v nepříznivých podmínkách jezdí, jako by bylo v létě sucho.

Za to může z velké části ta mediální a politická masáž o tom, jak musíme mít všichni zimáky, jinak se na silnicích vzájemně pozabíjíme a silničáři pak budou ty naše mrtvoly nakládat na korby vejtřasek vidlemi. Plno lidí pak ve strachu z postihu (zákon ve specifických podmínkách použití zimních pneumatik přikazuje) prostě koupí nějaké zimáky, klidně i pochybné kvality. Ale jen aby to byly zimáky podle zákona. Přitom některé takové „zimní“ pneumatiky nefungují o nic lépe než kvalitní letní.

„Čtyřkolkáři“ jsou pak samostatnou kapitolou a často zapomínají, že čtyřkolka má sice obrovskou výhodu v počáteční trakci při rozjezdu, ale neudělá auto rychlejší a stabilnější v zatáčce nebo na brzdách. Naopak srovnatelný vůz s předním nebo zadním pohonem bude ve skutečnosti ovladatelnější a bude lépe brzdit, protože bývá lehčí. Takže čtyřkolka se sice na sněhu a ledu rozjede náramně, ale nezapomínejte na to, že ji také musíme nějak zastavit. Bez kvalitních pneumatik se neobejdete tak jako tak.

Nelze se spoléhat ani na elektronické asistenty, jako je protiblokovací systém brzd ABS a stabilizační systém ESP. Takové systémy jsou pouze podpůrné a fyzikální zákony ohnout nedokážou. Přiletět do zasněžené vracečky stejně rychle jako na suchu a spoléhat se na to, že to ABS a ESP „nějak dají“, je sebevražda.