Článek
Čtvrt míle za 4,050 sekundy a cílová rychlost 494 km/h – ta čísla vyrážejí dech. Doslova, protože dragster na pevném startu vystřelí s přetížením až osminásobku gravitační síly a na 160 km/h zrychlí do jedné sekundy. Při jízdě se pak přetížení pohybuje kolem 4G, takže popadnout dech je vážně dřina. To vše díky motorům s několika tisíci koni, které polykají hektolitry výbušného nitrometanu každou sekundu, a lepivým pneumatikám velikostí připomínající pivní sudy. Už jen udržet takový ďábelský stroj v rovině je skoro nadlidský výkon. To poslední, co v takovou chvíli chcete zažít, je selhání techniky…
A že se toho má hodně co pokazit. Motory jsou našponované na samou hranici schopností a výdrže, takže s velkou chutí vybuchují. A s nimi i další součásti pohonného ústrojí, jako třeba převodovky a diferenciály, které nedokáží déle snášet šílené síly produkované motorem. Výbuchy přehřátých a přetížených pneumatik jsou taky na denním pořádku (své o tom ví Richard Hammond z Top Gearu), což v úzkých koridorech v rychlosti stovek kilometrů v hodině dává prakticky nulový reakční čas a prostor na korekci. Pak jsou tu selhání náprav, aerodynamických prvků nebo rovnou celých rámů. A uprostřed všeho toho festivalu destrukce a pyrotechnických efektů sedí v těsné kleci křehká schránka řidiče. Teď už jistě chápete, proč hnědé nehořlavé bezpečnostní trenky patří k povinné výbavě.
Když se vám ale přece jen podaří proletět cílovou rovinkou a zajet slušný čas, zbývá pořád jeden obtížný úkol – zastavit. Na klasické brzdy zapomeňte, okamžitě je uvaříte. Ty nejrychlejší dragstery využívají stejnou techniku jako dříve letadla nebo raketoplány – jsou vybaveny brzdícím padákem, který se v cíli automaticky vystřelí a pomůže auto zpomalit účinněji než jakýkoliv jiný systém. Jenže co když selže?
To si na vlastní kůži vyzkoušel Gary Densham, 69letý (!!!) pilot závodního dragsteru. Poté, co na trati v Pomoně zajel výše uvedený osobní rekord, v rychlosti přes 490 km/h mu odmítl spolupráci brzdící padák a Gary ve svém stroji letěl vstříc bariéře na konci rovinky. Naštěstí i s takovou eventualitou pořadatelé závodů počítají a jako nouzové řešení mají připravenou další leteckou vychytávku – brzdící síť, kterou jsou vybaveny také letadlové lodě. Ta vůz zachytí a zastaví, i když ne právě něžně. Auto utrpělo dost výrazné poškození, ale aspoň že řidiči se nic nestalo.
Takže až vám bude zase někdo vyprávět, jak jsou závody na rovinkách o ničem, vzpomeňte si na tento text. A určitě někdy vyrazte mrknout na nějaké ty závody dragsterů (nezapomeňte na špunty do uší), pár se jich jezdí i v Čechách. To by měl zažít skutečně každý fanda rychlých kol. Naopak sedět v dragsteru, na kterém se něco rozbilo, máme poměrně vysoko na seznamu věcí, které v životě rozhodně zažít nechceme.