Článek
Zdá se to být jako holý nesmysl, jenže program testovacích jezdců pro zákazníky Ferrari jménem Corse Clienti se těší velké oblibě. Za své peníze dostanete vstupenku do pravděpodobně nejexkluzivnějšího autařského klubu na světě. V podstatě se stanete součástí automobilky Ferrari – podáte si ruku s inženýry, dáte si espresso s testovacími jezdci, vlastně se můžete stát i jedním z nich, a spolupodílíte se na vývoji vozů se vzpínajícím se koněm ve znaku.
„Říkáme jim pojízdné laboratoře,“ shrnuje v kostce svůj pohled na vozy programu XX šéf prodeje Enrico Galliera, který zároveň na celý program Corse Clienti dohlíží. „Vezmeme auta z vrcholu nabídky a uděláme je rychlejší a zábavnější. Naši klienti si je pak kupují, aby s námi mohli spolupracovat a stát se součástí týmu. Mají rádi řízení a baví je to, ale někteří z nich mají velmi blízko k našim oficiálním jezdcům – jsou velmi rychlí a vždy mluví k věci. A my jejich poznatkům pečlivě nasloucháme.“
Současné FXX K, založené na LaFerrari, je už třetím autem v pořadí z programu XX. Vše začalo zhruba před 15 lety modelem Enzo, které se převtělilo do FXX. To bylo v době, kdy byl Michael Schumacher ještě Rudým baronem. Vzniklo jich třicet a třicátý kus dostal právě Schumacher na rozlučku v roce 2006 po odchodu z F1.
FXX bylo oproti Enzu lehčí, delší, ještě o kapku snížené a ještě o další chloupek rozšířené. Motor V12 6,3 litru tu byl vyladěn na 700 koní a auto zrychlovalo z nuly na sto za 2,5 vteřiny a údajně bylo schopné jet až 390 km/h.
599 XX je, jak název napovídá, okruhová verze modelu 599 GTB Fiorano a několik z nich je stále v provozu. Mělo stejný výkon jako FXX, ale disponovalo vyspělejší aerodynamikou a technologiemi – už tehdy umělo jezdce v reálném čase informovat o stavu jednotlivých komponentů pomocí centrálního displeje v kabině. V rychlosti 200 km/h generovalo přítlak 280 kg a ve třístovce to bylo dokonce 630 kg.
Technika FXX K je potom asi nejvíce podobná té, jakou má Sebastian Vettel ve svém monopostu – z F1 pochází elektronický diferenciál E-Diff, kontrola trakce F1-Trac a závodní brzdový systém s ABS. V FXX K ale dostanete zajímavější motor – FXX K má pořád atmosférický dvanáctiválec, tak jako silniční LaFerrari. A také tady je zkombinován s hybridním ústrojím – celkový výkon soustavy je tedy 1 050 koňských sil. Asi není překvapením, že má zdaleka nejvyspělejší aerodynamiku – už ve dvousetkilometrové rychlosti umí vyvinout přítlak 540 kg. U optimalizované verze FXX K Evo je to potom už 630 kilogramů, výkon je stejný.
Hlavní výhoda těchto aut? „Silniční auta musí vyhovovat homologaci, závodní auta musí splňovat pravidla. Tyto vozy žádné takové bariéry nemají,“ nechal se slyšet Galliera. V programu Corse Clienti je taky možné si pořídit nějakou starší formuli 1. Ferrari má také jednu pojistku proti možným spekulantům – pokud si nějaké takové auto koupíte, zavazujete se stát součástí programu a jezdit s ním.
Takže ve zkratce – zaplatíte 2,2 milionu eur, tedy 56 milionů korun za auto, které si ani nemůžete postavit do vlastní garáže. Zato se však Ferrari o vás a vaše auto postará – plánování, logistiku, harmonogram, instruktáž, údržbu vozidel, stravování – to vše zařizuje automobilka. A navíc procestujete svět. Program Corse Clienti má zpravidla osm až devět akcí za jeden kalendářní rok, přičemž se jezdí do japonské Suzuky, na německý Nürburgring nebo do italské Imoly a tak dále. Jinými slovy – Ferrari touto cestou zprostředkovává zážitky.
Že je nespravedlivé, aby si takový servis mohli dovolit a užívat jen ti nejbohatší? Neřekli bychom – naopak, dobře že tak. Jen si představte, kdybyste se zúčastnili závodního programu mladoboleslavské „Škodovky“ a řekli doma, že jste právě koupili auto, se kterým ani nemůžete vyjet na silnice… Multimilionáři nebo miliardáři to pravděpodobně řeší tím, že si jejich drahá polovička může vybrat novou jachtu, vilu nebo vrtulník.