Článek
Věřte nebo ne, ale Mercedes SL je tu s námi už téměr 70 let. Jeho pátá generace vydržela ve výrobě dlouhých 13 let (1988-2001), a mohli jste ji mít se zpívajícím šestiválcem (300 SL, později SL 300), s řízným osmiválcem (500 SL / SL 500), anebo s plnotučným dvanáctiválcem M120 (600 SL / SL 600). Výkon tohoto šestilitrového monstra se pohyboval v rozmezí 390-400 koní, v závislosti na verzi pro daný trh.
Na svou dobu byl pokrokový, ostatně byla to výkladní skříň techniky Mercedesu, kterou se mohly pyšnit jen ty nejvyšší varianty třídy S resp. SEL, a také SL a posléze i CL. Blok motoru byl z hliníku s nikasilovými vložkami, měl čtyři ventily na válec a ojnice z kované oceli, k tomu používal sekvenční vstřikování paliva. Disponoval také ohromným točivým momentem 570-580 Nm, a to bez přeplňování, takže měl pramálo práce i s takovým korábem, jakým byla třída S. A co teprve, když jste takový motor dali do kompaktního „es-elka“…
Sluší se říct, že motor byl také velmi spolehlivý; potvrdilo se to i nasazením v seriálu FIA GT Championship v Mercedesu CLK-GTR, kde se usídlil závodní derivát právě tohoto motoru. Snad i proto si tento motor zvolil Horacio Pagani, Ital původem z Argentiny, pro svůj supersport, kterému říkal Zonda. V Zondě se motor dožil až roku 2013, kdy ve vrcholné a okruhově zaměřené Zondě Revolucion dával výkon omračujících 800 koní s neuvěřitelným zvukovým doprovodem. Ano, také bez použití turbodmychadla.
Nicméně i tato SL 70 AMG byla na svoji dobu kladivem na supersporty, a to i přesto, že motor M120 tu dával výkon „jen“ 500 koní, na což v 90. letech nedosáhly ani ty nejrychlejší supersporty, snad až na pár světlých výjimek. Není tedy divu, že přestavba na verzi AMG pak byla lidově řečeno dost „mastná“; vždyť samotná úprava motoru by dnes vyšla na 50 000 eur.
Tuto konkrétní SL 70 si nechal první majitel přivézt až do Japonska v červnu 1998, a kromě úprav motoru jsou přítomny všechny úpravy, které tehdy dělaly takzvaně „á-em-géčko á-em-géčkem“. Zvenku to znamenalo bodykit AMG, kola z lehké slitiny a třeba xenonové světlomety. Uvnitř například karbonem vyzdobený interiér a menší sportovní volant. Pomyslnou třešničkou na dortu byl vzadu sportovní výfuk pro patřičný zvukový doprovod. Z Japonska auto „přijelo“ až v roce 2016, a teď jej švýcarský majitel prodává na výstavě v Essenu, přičemž cena se odhaduje na 125 až 175 tisíc eur, tedy 3,2 až 4,5 milionu korun. Vzhledem k tomu, že jde takřka na jistotu o budoucí klasiku, může se cena klidně vyšplhat i mnohem výš.