Článek
Vodíkem naplněná vzducholoď a krabička sirek, nepotopitelná loď a dobře naostřený ledovec, talíř plný třešní a lahev kefíru nebo třeba kuřecí plátek, broskev a plátek eidamu – někdy prostě už dopředu víte, že z takového spojení kouká jedině průšvih. A poměrně jasné to bylo i v momentě, kdy se u BMW rozhodli navrhnout auto kombinující karoserii roadsteru, postoj SUV a jízdní zážitek motorky.
Přesně něco takového se pokusili postavit v roce 1995 u BMW, když hledali nové tržní skuliny v tůních, jeskyních i pod kameny, kam nikdo žádné neschoval. Inspiraci našli u motocyklů typu enduro spojujících terénní schopnosti s pohodlným cestováním – jeho automobilovou variantu ztělesněnou konceptem Z18 si pak představovali jako dvoumístný roadster (další dvě místa byla ukrytá v „kufru“) na terénním podvozku.
Výsledkem byl podivný kočkopes připomínající pramičku převáženou na žebřiňáku. Dojem moc nevylepšily ani podivně vykousnuté podběhy kol (povšimněte si miniaturních blatníčků přímo u kol, které připomínají motorku) nebo ošklivá příď nešikovně kombinující hrany a obliny.
Tato kreace neměla dokonce ani střechu, (tu si zřejmě šetřili pro další bláznivý nápad – krytý motocykl C1), místo toho nabídla interiér plný odolných materiálů a plavky i koupací čepici byste nejspíš koupili v BMW butiku. Už dost na tom, že Z18 měla vůbec dveře – hlavně proto, abyste z toho bazénu, který vám v kabině po průtrži mračen vznikl, mohli snadněji vypustit vodu…
Vlastně tak moc nezáleží na tom, že Z18 s karoserií z lehoučkých plastů poháněl masivní 355koňový 4,4 V8 roztáčející všechna čtyři kola (šlo tak o první čtyřkolku BMW, SUV X5 přišlo až o čtyři roky později) a vysoká světlá výška dávala naději na terénní dovádění – Z18 bylo tak ošklivé, že byste ho prostě ani nechtěli řídit. Právě proto na sériovou výrobu nikdy nedošlo a ani s konceptem se BMW moc nechlubilo, ukázali ho totiž až o pět let později. A možná, že ho nemuseli ukazovat vůbec.