Článek
Přesuňme se zpátky v čase do temného období počátku tohoto století, kdy si mnoho značek myslelo, že by všechna jejich auta měla vypadat na chlup stejně, aby je zákazníci snáz rozpoznali. Platilo to i pro Seat, kde v té době šéfoval designu skvělý Walter de Silva, který se před tím proslavil generací nádherných vozů Alfa Romeo (modely 156, 166, 147). De Silva přišel v Seatu s novou stylistickou vlnou plnou dynamických křivek, které nádherně fungovaly na hatchbacku Leon i na MPV Altea, což jsou skutečně krásná auta. Jenže v případě nástupce milovaného Toleda de Silva totálně selhal.
Toledo byl totiž v první generaci poměrně elegantní a praktický liftback střední velikosti (v podstatě španělská Škoda Octavia), pro druhou platí totéž, akorát šlo o sedan - třetí generaci však pojali v podivném MPV-duchu inspirovaném Renaultem Vel Satis a Opelem Signum. Toledo tak dostalo vysokou linii střechy a velmi neforemnou, ostře zkosenou záď, která byla na tvary krásné Altey naroubována přímo bezcitně. Čtvrté Toledo tak bylo prostě ošklivé a dopadlo po zásluze stejně jako Vel Satis a Signum prodejním propadákem.
Seat se naštěstí poučil a čtvrtá generace Toleda se vrátila ke karoserii typu liftback – bohužel však byla založena na laciném základu podobném Škodě Rapid, takže to nebylo nijak pronikavě dobré auto (ani hezké). Ale aspoň bylo levné a praktické, a tak se Toledo zase začalo slušně prodávat. Vaz mu v roce 2018 definitivně zlomila až rostoucí obliba SUV. Sbohem, Toledo, budeme na tebe vzpomínat v dobrém. Tedy pouze na první dvě generace…