Článek
Ten nápad na papíře vypadal geniálně: vezmete oblíbený městský hatchback a lehce ho přepracujete na líbivé kabrio se stahovací plátěnou střechou. Dokonce z něj snadno půjde vytvořit malý pick-up jako ideální auto na výlet k pláži s přáteli. To je tak cool! Perfektní auto pro aktivní životní styl, mnuli si ruce lidé z marketingu.
Jenže realita měla pár trhlin – v první řadě dost komplikovaný systém stahování střechy. Ze začátku to jde lehce, jen otočíte kolečkem a látka se elektricky shrnuje dozadu jako harmonika (sami si v několika stupních určujete, jak moc ji chcete otevřenou). Když dorazí k zadnímu sklu, začnou se věci komplikovat.
Musíte totiž vystoupit, otevřít kufr, vyndat z něj krycí podložku a složenou střechu i se zadním sklem (uchycenou na otočném kloubu) do ní ručně nasměrovat. Následně můžete ještě odmontovat boční střešní oblouky, pokud chcete v kabině opravdu hodně svěžího vzduchu nebo potřebujete převážet větší náklad (zadní sedadla šla složit, a z auta se tak stal vlastně pick-up).
Jenže dost zásadní problém je, že oblouky není v autě kam uložit. Jsou velké a docela těžké a jediné místo, kam se vejdou, je vaše garáž. Což je v pohodě přesně do momentu, kdy jste na výletě daleko od domu a navzdory optimistické předpovědi se zkazí počasí a ochladí se nebo začne foukat/pršet/sněžit. Pak je vám střecha uložená v kufru zcela a naprosto k ničemu. Hups!
No, jenže tahle rubrika se nejmenuje „nejhloupější auto“, ale „nejošklivější auto“ – a posledním hřebíčkem do rakve Plurielu byl jeho vejci podobný design s nanicovatými detaily. Pluriel je tak atraktivní asi jako ocucaný bonbon, který vám na měsíc zapadl za kanape do chomáčku psích chlupů. Ani řidičsky to nebyla žádná sláva, takže není divu, že si Pluriel vysloužil místo v prestižním žebříčku „13 nejhorších aut posledních 20 let“ v magazínu Top Gear z roku 2013 s komentářem, že „je užitečný jako čokoládová konvice na čaj“.