Článek
Je to přesně 20 let, co se na frankfurtském autosalonu 1999 představilo nové Audi A2. A všichni si museli pořádně protřít oči, jestli vidí správně. Prémiová německá automobilka známá svými velkými limuzínami totiž představila městské mini auto s nádechem MPV.
A hlavně ne moc hezké. Jen se podívejte na ta vykulená světla protažená podivně do stran a zaslepenou masku mezi nimi, na tu podivnou siluetu s vysokým čelním sklem a rychle klesající, zalomenou zádí, na ty vytažené blatníky s malými kolečky uvnitř. Krásné, elegantní, vyvážené – ani jedno z těch slov na popis A2 prostě nešlo použít. Spíš bláznivé, směšné až odporné…
Přijetí auta trhem nepomohlo ani to, že sázelo na dýchavičné čtyřválcové atmosféry nebo urachtané tříválcové turbodiesely. Audi se za ty motory asi trochu stydělo, takže nedovolilo majitelům přístup do motorového prostoru – dostali se jen k olejové měrce a nálevkám skrytým za zaslepenou čelní maskou. Vážně bizarní auto.
Ale to jen proto, že Audi předběhlo dobu a přineslo zákazníkům něco, na co ještě nebyli připravení. A2 bylo totiž geniálně promyšlené a skrz naskrz moderní. S délkou 3,8 metru poskytlo dost prostoru čtyřem dospělým a mělo chytře variabilní interiér. Celé bylo z hliníku a hliníkových slitin, takže se hmotností vešlo pod tunu. Čistý design s hladkými tvary byl diktovaný aerodynamikou – A2 tak měla součinitel odporu vzduchu pouhých 0,25 (až 0,29, podle verze), což v té době byla naprosto bezkonkurenční hodnota.
Když si pak k nízké hmotnosti a skvělé aerodynamice přidáte úsporné motory, dostanete až zázračně skromné auto. S ultraúsporným turbodieselem 1,2 TDI dokonce v roce 2003 vyhrálo „Nordic Eco Run“ s průměrnou spotřebou neuvěřitelných 2,62 l/100 km! Při běžné jízdě se zákazníci snadno dostávali na hodnoty pod 4 litry.
Auto bylo navíc postavené bytelně a netrpí žádnými problémy, takže je dodnes lákavé i jako ojetina (jen nesmíte bourat, opravy hliníkové konstrukce jsou naopak velice drahé). Pro Audi byl A2 klíčový model, na kterém se naučilo mnoho o hliníkových konstrukcích, aerodynamice a úsporných motorech, což později využilo i u větších modelů napříč portfoliem.
Nic to však nezmění na tom, že A2 se stala obchodním propadákem. Za sedm let ve výrobě se prodalo pouhých 176 tisíc vozů, zatímco Mercedes ve stejné době prodal přes milion kusů třídy A, která se proslavila jen svými kotouly v losím testu. Inu, géniové jsou někdy naplno ocenění až dávno po smrti…