Článek
Dvoumístný roadster – na tom se snad ani nedá nic zkazit. Recept je totiž docela jednoduchý: čtyři kola, motor vpředu, pohon na zadek, dvě sedačky uprostřed a celé to zabalíte do oblé karoserie těsně objímající mechanické součásti. Ferrari 250 GT, BMW 507, Jaguar E-Type, Lotus Elan, Mazda Miata… tahle všechna auta zvládla zmiňovaný úkol na výtečnou. Naopak Daimler se svým SP250 naprosto selhal.
Základní proporce jsou v zásadě v pořádku, ale přední část s mohutně prohnutou kapotou, vyčnívajícími světly a dlouhou, nízkou přídí vypadá jako žabák s vykulenýma očima a aplikovanou rtěnkou (ten zelený lak celkovému efektu vážně nepomáhá), zadek s mohutnými křídly (aby se dobře prodával v USA) zase trochu připomíná batmobil.
Jako by designér vzal všechny své oblíbené nápady a na auto je naplácal, jak se mu tam jen vešly, aniž by přemýšlel, jestli dohromady ladí nebo ne – což potvrzují i vytažené blatníky na bocích mizející do ztracena. Není divu, že si SP250 při svém představení na autosalonu v New Yorku roku 1959 vysloužil titul nejošklivějšího auta výstavy. Na druhou stranu…
To auto je tak ošklivé, že má určité kouzlo. Takový ten druh kouzla, který nutí mladé dívky líbat ošklivé žabáky, jestli se z nich přece jen nestane krásný princ. Což se v tomto případě tak trochu stane – je to totiž pořád dvoumístný roadster, který navíc pohání velmi speciální 2,5 V8 Hemi (čili s hemisférickými hlavami válců) s výkonem 140 koní (na necelou tunu hmotnosti), takže si při svižném korzování krajinou ještě pěkně basově brblá jako pravý muscle car. Taky je používala britská policie, aby mohla honit motorkáře – žádné jiné tehdejší auto jim prostě nestačilo.
Takže Daimler SP250 je vlastně tak trochu cool. Ale je taky dost ošklivý. Jenže možná až tak, že je svým způsobem hezký (no, spíš zajímavý). A je docela rychlý, takže vás v něm všichni uvidí jen rozmazaně. Akorát nesmíte zastavit, protože pak všichni uvidí, že sedíte v dost ošklivém autě. Ten rozpor je silný. Nejspíš proto tenhle roadster neudělal žádnou díru do světa, vzniklo pouhých 2 648 exemplářů. Což je dobře. Ale tak trochu i škoda…