Článek
Pontiac Aztek měl být obrovský prodejní trhák. Měl se stát odvážným surfařem na vzdouvající se vlně obliby SUV. Lidé si ho měli zamilovat pro jeho promyšlenou praktičnost, neuvěřitelnou variabilitu, a především pro jeho odvážný design, kterým vystoupil z davu nudných amerických krabic přelomu tisíciletí. A z davu přesně před dvaceti lety skutečně vystoupil – jenže přitom šlápl přímo do…
Pontiac Aztek totiž vypadá, jako by ho navrhoval tým méně šikovných čtyřletých předškoláků s neúplnou krabicí stavebnice Lego. Vytvořili ostře hranatý crossover, který byl podivný od přídě se šesti světly nad sebou a dvojitou maskou chladiče přes černě oplastované boky a třípaprsková litá kola až po zalomenou záď s děleným zadním oknem, přes které bylo dozadu mizerně vidět. A to vše ideálně ve řvavé kanárkově žluté, aby nikdo neunikl mučivému pohledu na něj.
Všimněte si exponovaného víčka nádrže, které navíc není ani uzamykatelné. Takový cit pro detail měli designéři v Pontiacu...
Pontiac rychle zareagoval na kritiku, která na Aztek po jeho představení pršela ze všech stran, a alespoň začal černé plasty lakovat do barvy karoserie, předním blinkrům dal čiré krycí sklo a na neforemnou záď přilepil spojler, ale průšvih už byl hotový – zákazníci ho hodili do krabice „podivností, se kterými nechtějí mít nic společného“, a tu strčili hluboko do sklepa pod velkou kupu uhlí.
A to byla tak trochu škoda, protože Aztek byl po praktické stránce vážně skvěle promyšlený. Po celém autě byla spousta odkládacích prostor – měl třeba hned dvě pouzdra na brýle, ve schránce před spolujezdcem zabudovaný držák na kapesníky a ve středové konzole byl rovnou vyjímatelný chladicí box. Ta podivně neforemná záď ukrývala dvojdílné víko kufru, jehož spodní část sklápěná dolů v sobě měla integrované sedáky, držáky na pití a příplatkové rádio vám mohlo z reproduktorů v kufru zpříjemňovat posezení.
To ale ještě nic není – Aztek totiž mohl mít za příplatek dokonce i vlastní stan! Ten se připevnil na otevřenou záď, vyjímatelná zadní sedadla sloužila jako zahradní nábytek a na jejich místě uvnitř auta jste si mohli nafouknout vzduchovou matraci pro pohodlné kempování. Vše se pak zase snadno složilo do vyjímatelného boxu na dně kufru, který měl pro snazší manipulaci dokonce i pojízdná kolečka. Prostě geniální!
Na trhu nebylo moc aut, která by měla v nabídce výbavy i stan
Jenže ani to Aztek nezachránilo. Jako by nestačil příšerný design, Aztek byl ještě líný (benzinový 3,4 V6 pod kapotou měl pouhých 185 koní, které přes čtyřstupňový automat roztáčel nejčastěji pouze přední kola), nejezdil nijak extra dobře, měl laciný interiér, ale naopak ho trápila přepálená cenovka.
GM původně plánovalo vyrábět 75 tisíc Azteků ročně, jenže i ten nejúspěšnější rok přinesl prodeje pouhých 27 tisíc kusů (přitom aby se projekt aspoň zaplatil, muselo by se prodávat 30 tisíc aut ročně). Po pěti letech to raději vzdali a ukončili produkci, která nakonec čítala pouhých 120 tisíc aut. Možná by to dopadlo lépe, kdyby bylo sériové auto stejně odvážné jako původní koncept...
Proto je dnes Pontiac Aztek docela zajímavou ojetinou – nenáročnou, praktickou, lacinou a neobvyklou, o kterou není žádná velká rvačka (ačkoliv to se díky nedávnému účinkování v seriálu Perníkový táta částečně změnilo). Jen si pro ni budete muset dojet nejspíš až do USA. A nesmí vám vadit, že pak budete jezdit v autě, nad kterým si většina lidí ublinkne…