Článek
Nissan Micra je docela sympatické malé městské auto, které bylo ve své druhé generaci (1992-2003) tak povedené, že si dokonce vydobylo titul Evropské auto roku (1993). Následující třetí generace (2002-2010) sice nebyla přímo krásná, ale jistou roztomilost jste jí nemohli upřít. Jenže pak se někdo rozhodl uříznout jí střechu…
Šťastná rodinka Nissan Micra. Se dvěma nešťastnými kupé-kabriolety
Jako dnes frčí SUV, tak začátek nového tisíciletí patřil módě kupé kabrioletů – otevřeným autům s pevnou skládací střechou. Ta má výhodu větší izolace od okolního světa, vyšší bezpečnosti a odolnosti při parkování na ulici, tradičních bolístek látkových střech.
Jenže taky má nevýhodu složité a těžké konstrukce. A navíc si vynucuje delší záď auta, kam se složené velké plechy musí vejít. A to byl také problém Micry C+C, která měla skutečně hodně neforemnou záď. Navíc krátká kabina umístěná mezi rychle stoupající příď a bachratou záď vytvářela nevyvážené proporce, bez střechy zase do prostoru zvláštně čněla zahnutá šavle čelního okna sahajícího až nad hlavy posádky (takže jste si připadali spíš jako v akváriu než kabrioletu).
Vrcholem bylo, že jste si ji mohli objednat v zářivém růžovém, takže vypadala jako doplněk k domečku Barbie. Nic takového by normální člověk nechtěl řídit. Bohužel někteří museli – třeba jako Richard Hammond, moderátor pořadů Top Gear a Grand Tour. A ne, ani za volantem to nebyla žádná radost…
Stejně jako u předchozího Fiatu 500L Living, ani u Micry C+C nedokážu najít žádnou dobrou vlastnost, kterou by stálo za to vyzdvihnout. Snad jen to, že se dávno přestala vyrábět a že se našlo jen pár bláznů, kteří si ji koupili, takže vám pohled na ni nezkazí den tak často.