Článek
Designéři hledají inspiraci všude – v kapce vody, lahvi Coca-Coly, doutníku, oblinách ženského těla a samozřejmě i ve světě zvířat. Orel v letu, jaguar ve skoku, žralok na lovu… to všechno můžete vidět ve tvarech těch nejkrásnějších aut. Když se ale Mercedes v roce 2005 rozhodl inspirovat Havýšem žlutohnědým (Ostracion cubicus), prazvláštní tropickou mořskou rybou, dopadlo to velmi, velmi odpudivě.
Na havýšovi se Matka příroda docela vyřádila. Měla však svůj jasný záměr...
Chudák Havýš totiž moc krásy nepobral, a to se projevilo i na autě, které bylo podobně krabicovité, jako tělíčko havýše – krátký čumák s miniaturními světly až v rozích, ostře skloněné sklo jako u autobusu, jen zvolna klesající záď s ostrým useknutím, hliníková kola měla navíc ještě velkoplošné kryty podobné ploutvím. Všechno pak definitivně zazdila měňavá žlutohnědá barva kopírující zbarvení havýše. Pytlíky na zvracení do pohotovostní polohy!
Tento designový výstřelek si sice místo v galerii umění nevyslouží, ale měl velmi dobrý účel – zkoumání aerodynamiky. Těla ryb totiž příroda navrhla tak, aby snadno proplouvala vodou, takže mají zároveň nízký odpor vzduchu. Havýš má navíc tvar krabice, který je pro auta, jež mají přepravit pasažéry a jejich zavazadla, prostě ideální.
Inspirace přírodou dávala svůj aerodynamický smysl
Aplikací vědeckých poznatků o havýšově aerodynamice do automobilového světa se konstruktérům Mercedesu podařilo stvořit sice ošklivé, ale aerodynamicky velmi účinné auto – koeficient odporu vzduchu měl hodnotu 0,19, tedy stejnou, jako extrémní dvoumístná placka Volkswagen XL1. To se samozřejmě projevilo na příznivé spotřebě. Koncept poháněl dvoulitrový turbodiesel se selektivním katalyzátorem, který v kombinovaném režimu spotřebovával pouhých 4,3 litru paliva na 100 km. To dnes nezní zase tak zázračně, ale před dlouhými 14 roky, kdy koncept vznikl, to bylo úžasné číslo. Mercedes navíc tvrdil, že při konstantních 90 km/h se motor spokojil s nicotnými 2,8 l/100 km.
Do výroby se tento koncept naštěstí nedostal, protože vypadal opravdu hrozně. Ale poznatky, které konstruktéři při jeho vývoji získali v aerodynamickém tunelu, se projevily na tvarech sériových aut. Dnešní Mercedes třídy A se proto může pochlubit hodnotou Cd = 0,22, takže je v provozu podobně úsporný, jako dávný bionický koncept.