Článek
Na startu Dakaru se rok co rok potkávají profesionální závodní týmy i snílkové a dobrodruzi. Jenže jet na takhle náročnou soutěž bez přípravy a zkušeností, to musíte od samého začátku počítat s tím, že je sotva poloviční pravděpodobnost, že vůbec dojedete do cíle.
Martin Prokop má s sebou na Dakaru šest profesionálních mechaniků
Jedna z nejčastějších otázek na mém facebooku: „Co všechno potřebuji, abych mohl jet Dakar?“ Vězte, že potřebujete jenom peníze, závodní licenci a odhodlání. Nic víc není třeba.
Startovné na Dakaru vyjde na 16 000 euro za motocykl (zhruba 400 000 Kč) a 25 až 28 000 euro za auto (630 až 700 000 Kč). Potřebujete techniku, co bude splňovat závodní regule FIA, a potřebujete taky náhradní díly. Potřebujete pneumatiky, kola, tlumiče, brzdy, spojku… Prostě spotřební věci. Takže abyste to uvezli, protože si to žádá ještě minimálně spacák a stan, chtělo by to dodávku a někoho, kdo vám ji bude řídit. Za asistenční auto zaplatíte 4 500 euro (113 tisíc Kč) a za mechanika dalších 9 000 euro (227 tisíc Kč). Nemusíte se alespoň starat o pojištění a jídlo, obojí máte v ceně.
Nikam se nehrňte
Každý, kdo má s tímto rally co do činění, vám řekne, že nejlepší je si pronajmout sedačku ve zkušeném týmu. A že první rok, možná dva, je to jen o sbírání zkušeností. Obrovským úspěchem už bude, když se v pořádku dostanete do cíle. Když budete mít konstruktérské ambice a postavíte na start svoje vlastní auto, nebo motocykl, nejspíš doplatíte na nějakou úplně banální závadu a nedojedete.
Já osobně bych vám rozhodně doporučil napřed start v nějakých kratších závodech typu Baja, při kterých se neujede víc než dva tisíce kilometrů. Pak možná účast na Africa Eco Race a pak se teprve vydat sem, na velký Dakar. Musíte se totiž naučit řídit v terénu, poznat rytmus soutěže, zvyknout si na písek… Nic podobného, jako je Dakar, nemáte šanci natrénovat jinde než v Africe nebo v terénech na Blízkém východě. A nejde jen o řízení, ale i o výdrž, taktiku a přístup k technice.
Co se závodní licence týče, o tu si zažádáte na Autoklubu ČR. Protože mám tu svoji už dlouho, tak vlastně ani netuším, jak je to v případě vydání nové. Ale nebude to nic složitého. Pak musíte ještě projít zdravotní prohlídkou, to je jasné.
Třída Dakar Original je pro opravdové dobrodruhy. Všechno si na motorce dělají sami, olej jim dává pořadatel a jednu bednu s díly a vybavením jim veze doprovodné auto
No a teď to odhodlání a možná rizika. Jedna z kouzelných i děsivých věcí na závodě, jako je Dakar, je to, že se vedle sebe potkávají profesionálové s ryzími amatéry. Ti první jedou absolutní palbu, ti druzí jedou, co umí (a neumí). „Vždycky říkám, že je to jak lezení na Everest,“ krčí rameny Martin Prokop, který na Dakaru startuje popáté a svými výsledky patří mezi deset nejlepších jezdců v osobních autech.
„Potkáte tam profíky, co mají za sebou desítky, nebo stovky vrcholů, ale taky amatéry, kteří chtějí zdolat jen ten jeden kopec a obětují tomu úplně všechno. Ale všichni musí jít jednou cestou. Na trati je to samozřejmě nebezpečné, protože závodní piloti se špičkovou technikou předjíždí amatérské jezdce na amatérských strojích, a z toho se stávají někdy až děsivé situace.“
Jenže pak sám od sebe dodává: „Jenže co je správně? Kde je ten duch Dakaru? Kam by si asi Thierry Sabine přál, aby se to celé posunulo? V závodní podnik, kde se bojuje o vítězství, nebo o zážitek?“