Článek
Čtete dobře – už se nefalšují jen peníze, šperky nebo obrazy, ale dokonce i auta! Stačí pár kreativních úprav na voze a v papírech, nebo hezká smyšlená historka o slavném majiteli či vítězství v prestižním závodě, a místo výjimečného veterána, který bude stoupat na ceně, si domů můžete odvézt předražený krám s nulovou historickou hodnotou, který už nikdy neprodáte.
Hodnota vítězného auta z Le Mans bude zcela určitě o pár milionů jiná než kousku, který skončil „až“ třetí, i když jsou vlastně všechny stejné
U těch nejdražších klasických aut totiž často rozhodují drobné detaily. V roce 2007 například prestižní aukční dům Christie's na poslední chvíli stáhl z nabídky Auto Union D-Type (slavný Stříbrný šíp), protože vznikly určité pochybnosti ohledně jeho autenticity. Model byl správný, ale šlo o šasi číslo 19, nikoliv o mnohem úspěšnější šasi 21, které vyhrálo Velkou cenu Francie 1939. Rozdíl v hodnotě vítězného auta a kusu, který skončil v hloubi pole, může snadno činit několik milionů euro!
Přitom platí, že čím starší auto, tím je dohledávání kompletní historie (klíčového prvku u veteránů) komplikovanější – po několika majitelích už tak doklady vůbec nemusí být kompletní, někdy je nemá kvalitně zarchivované dokonce ani samotná automobilka. Pak nastupují na scénu skuteční znalci s forenzní technikou, za kterou by se nemusely stydět ani elitní policejní jednotky; zkoumají díl po dílu a skládají střípky historie do celkového obrazu autenticity daného auta.
Autenticita je přitom klíčovou částí hodnoty klasického auta. Někteří majitelé si totiž svá auta mohli trochu upravit (třeba přidat lepší prvky z modernějších ročníků stejného modelu) nebo rovnou přestavět (zvlášť ta nejstarší auta na rámových podvozcích), ani výměny motorů nejsou ničím neobvyklým – takové úpravy majitelům určitě zajistily příjemnější soužití s jejich vozy, ale ze současného pohledu ničí jejich hodnotu nedostatkem autenticity. Představte si třeba twin-turbo Supru s manuálem, která se však původně narodila s automatem a atmosférickým motorem – hodně radosti pro uživatele, ale velký problém pro sběratele.
Zvlášť obtížné je to u závodních aut, kde se často střídaly motory i šasi, auta se neustále opravovala, vylepšovala a přestavovala, aby byla v době své aktivní závodní kariéry co nejvíce konkurenceschopná. Další nástrahou mohou být repliky, které originálu jako by z výfuku vypadly, ale techniku mají zcela odlišnou – třeba ty zástupy Porsche 356 postavené na základech starého Brouka nebo Cobry postavené na základech… čehokoliv, co bylo zrovna po ruce. Ty většinou snadno odhalíte, když se jim pozorně podíváte pod košilku, kde najdete neoriginální díly. Největším problémem jsou však padělky, protože jsou postavené cíleně tak, aby podvod nebylo snadné odhalit.
Vyrobit si doma v garáži Shelby GT350 z obyčejného Mustangu není zase tak těžké a výsledek je originálu k nerozeznání podobný
Jistě, některé falzifikáty rozeznáte snadno (nemyslím jen dieselové BMW s nalepenými Mkovými znáčky, ale třeba i obyčejný starý Mustang přestavěný na kopii Shelby GT350, u kterého stačí na webu zkontrolovat VIN čísla), většinou však musíte být opravdu pozorní a znalí věci. Můžou rozhodovat totiž naprosté maličkosti (čísla motorů, designové detaily, barvy laků, drobné odlišnosti v interiéru), které odhalí jen odborník. Vzpomínáte si, jak pro jeden díl Top Gearu koupil Jeremy Clarkson Maserati Merak SS, aby později v původní objednávce našel, že ve skutečnosti šlo pouze o příplatkové znáčky silnější verze, kterými předchozí majitel svůj slabší kus jen vyšperkoval? A teď si představte, že k autu nemáte papíry prakticky žádné…
To je velké nebezpečí dnešní nálezů z kouzelných stodol: historie zahalená rouškou tajemství, nulové papírové podklady a auto ve stavu vraku (často nekompletního). Vášniví sběratelé se snadno nadchnou, protože za zlomek skutečné ceny mohou mít auto s obrovským investičním potenciálem, ale stejně snadno si mohou pořídit laciný podvrh, který jim přivodí jen bolení hlavy. Odhalit podvod je u podobných aut o to těžší, oč je snazší ho vytvořit – stačí vzít lacinější verzi, oholit ji o usvědčující detaily, a naopak přihodit pár drobností z dražších modelů, a celé to pak zaházet slámou. Et voilá, zázrak ze stodoly je na světě!
Je to originální Daytona, nebo jen upravený Charger? Otázka za desítky tisíc dolarů!
Riziko samozřejmě snížíte nákupem u respektovaných odborníků v oboru (restaurátorské dílny, specialisté na dané modely či značky nebo přímo od automobilek, které se svým klasickým modelům věnují – například program Ferrari Classiche), jenže jejich drahé (přesto neocenitelné) služby vám pochopitelně ukousnou ze zisku, na který si brousíte zuby. A někdy ani to není záruka stoprocentní jistoty.
Slavný komik a sběratel aut Jerry Seinfeld v březnu 2016 dražil 16 aut ze své rozsáhlé sbírky a jedním z nich bylo i Porsche 356 Speedster GS/GT z roku 1958, jeden z méně než 60 vyrobených kusů s hliníkovou karoserií a čtyřmi karburátory. Nový majitel za něj dal přes 1,5 milionu dolarů, aby si ho následně nechal důkladně prověřit a zjistil určité nesrovnalosti – a Seinfelda obvinil, že mu prodal rafinovaný podvrh. V tuto chvíli Seinfeld čelí žalobě, přestože sám věří autenticitě prodaného Speedsteru (auto předtím prošlo precizní rekonstrukcí u specialistů na Porsche, kteří by si určitě nechtěli kazit renomé prací na podvrhu). Nejspíše až soud bude muset rozhodnout, zda má nařčení z podvodu reálný základ.
Výjimečná klasika s neocenitelnou hodnotou, nebo propracovaný podvod? U starých aut po renovaci je to někdy extrémně těžké rozlišit
Pokud jste si tedy koupili falešného zajíce v pytli, konfrontujte prodejce s důkazy o podvodu a požadujte zrušení transakce. Pokud prodejce odmítne, nezbývá než využít služeb právního zástupce a obrátit se na soud, který rozhodne, na čí straně je právo. Nejlepší ale je se do podobné situace ani nedostat – takže kupovaný vůz pečlivě prověřit s odborníkem a při sebemenším náznaku pochybnosti utéci, protože jít do rizika se v tomto případě nevyplatí. Pamatujte si, že ze všeho nejcennější je u sběratelského kousku nezpochybnitelná originalita.