Citroën DS vs. DS 9 – Návrat očekávaného krále

Když se 1. října 1955 otevřely brány pařížského autosalonu, většinu návštěvníků zajímal stánek Citroënu, kde se měly začít psát novodobé francouzské automobilové dějiny. A skutečně, po slavnostní premiéře si vůz DS hned první den objednalo 12 tisíc lidí a do konce události jich bylo na 80 tisíc.

Tím odstartovala slibná kariéra nejen na vrcholcích luxusních segmentů, jelikož necelé dva roky od premiéry DS 19 dorazila rovněž levnější varianta ID 19 (1957), ochuzená o vybrané prémiové materiály, se slabším motorem, plně mechanickým řazením, za to však se zachovalým pokrokovým hydropneumatickým odpružením.

Roku 1958 se ukázal také kombík (Break), který nabídl sedm, respektive až devět míst k sezení, případně užitkovou dodávkovou variantu. Světlo světa spatřil taktéž kabriolet (Décapotable) a coupé, za jejichž zrodem stál nezávislý karosář Henri Chapron.

O dva roky později Citroën zefektivnil používanou hydraulickou soustavu, upgradoval palubní síť z 6voltové na 12voltovou a rok na to (1961) zmodernizoval zastavovanou motorizaci i přístrojovou desku a zařadil variantu cabriolet do velkosériové produkce. Roku 1962 došlo k mírné úpravě přední části vozu, následkem čehož se lehce zvýšila maximální rychlost.

Dva roky na to dorazila další inovace, a to přídavné halogenové lampy předvídající, že přijde ještě větší libůstka. Mezitím (1965) se však objevily nové pohonné jednotky, které daly vzniknout typům DS 21 a ID 21 Break a také došlo k nasazení hydraulické kapaliny LHM (1966), nicméně roku 1967 to konečně vypuklo.

Další facelift přídě totiž nabídl vnitřní natáčecí světlomety kopírující práci volantu, zatímco vnější lampy byly spojené s odpružením a udržovaly rovný tok světla i za podmínek, kdy vozidlo zrychlovalo nebo zpomalovalo.

V roce 1968 zmizelo označení ID a pro lidovější modely (mimo kombi) vstoupilo v platnost pojmenování D Spécial a D Super. Do toho všechny vozy obdržely přepracované palubní desky. Rok na to Francouzi bouchali šampaňské ve velkém, jelikož oslavovali jeden milion vyprodukovaných „déesek“ a příchod elektronického vstřikování paliva (Bosch) pro DS 21.

Roku 1970 se do nabídky dostal rovněž pětirychlostní manuál a následně (1971) dorazil i třírychlostní automat Borg Warner. Roku 1972 se představil vrcholový typ DS 23, který měl díky volitelnému elektronickému vstřikování výkon přes 140 koní a maximálku 188 km/h.

Citroën prodával DS/ID taktéž ve Spojených státech, jenže další obchodní plány mu po modernizaci vozu uskutečněné v roce 1967 ztížily tamní federální předpisy, zakazující používání adaptivních světlometů a světel se skleněným překrytím. Kvůli splnění obou podmínek musely být lampy zámořských modelů přepracovány, navíc zde výrobce bojoval s nedostatkem autorizovaných dealerů i servisů, a tak z amerického snu koncem 70. let nakonec sešlo…

Citroën DS se oficiálně odporoučel 24. dubna roku 1975 s poměrně slušným výsledkem čítajícím 1 455 746 vyrobených vozů. Automobily vznikaly v Anglii, Belgii, Rhodesii (dnes Zimbabwe), Jižní Africe, Austrálii a, dá rozum, že také ve Francii.

Následovník Citroën SM však příliš úspěchů neslavil, takže se reputaci značky pokoušely napravit neméně inovativní modely CX a poté XM. Posledním luxusním výkřikem automobilky byla limuzína C6, poté (2014) došlo k transformaci divize DS na samostatně fungující jednotku a až vloni se globálního debutu dočkal sedan DS 9 – přímý duchovní pokračoval svého času revolučního Citroënu DS.

Vlajková devítka se tedy představila roku 2020 v jediné karosářské variantě typu sedan a na prodloužené platformě EMP2, takže nikoho nepřekvapilo, že mimo čistě benzinové jednotky o objemu 1,6 litru (225 koní) demonstrovalo svoji sílu také plug-in hybridní provedení. Postupně nasazované modernizace se dnes už moc nenosí, proto Francouzi ani nezatajovali vrcholovou 360koňovou variantu tvořenou dvěma elektromotory a zážehovou šestnáctistovkou.

Rovněž dělení v duchu DS a ID odpadává. Na současnou notu hrají výbavové stupně startující provedením Performance Line, které kypí Alcantarou, zatímco vyšší specifikace kabinu zaplavují kůží.

Aerodynamická příď odkazuje na francouzskou historii nejen šavlí umístěnou uprostřed kapoty, ale rovněž vertikálním denním svícením majícím představovat perlový náhrdelník. Zajímavou připomínkou původního DS jsou též adaptivní diodové lampy, které kopírují pohyby volantu a světelný kužel upravují podle aktuální rychlosti vozu.

Hydropneumatického odpružení se francouzský koncern PSA už vzdal, proto v DS 9 najdeme konvenční tlumiče, avšak přizpůsobitelné a navíc řízené kamerou skenující vozovku před autem. Nejde tedy o revoluci v komfortu jako v 50. letech, ovšem na druhou stranu se bavíme o poměrně pokročilé automobilové technologii.

Další připomínku praotce všech DS spatříme u vrchní části zadního skla, kde se nachází dvě oranžově svítící poziční lampičky. Ty vám jistě promítnou před oči blinkry původního citroënu, které mají své místo v takových trumpetkách umístěných právě na konci svážející se střechy. Designéři údajně chtěli směrovky DS 9 zachovat v podobném duchu, ovšem kvůli předpisům (a počítáme, že i kvůli nákladům na vývoj) se tak nestalo.

Mezi další vychytávky prémiového sedanu řadíme výsuvné boční kliky, pokročilé polo-autonomní řízení, výsuvné hodiny B.R.M nad centrálním displejem, masážní sedadla, noktovizor nebo technologii hlídající bdělost řidiče za pomoci infračervené kamery. Zajisté nejde o výbavu, jakou byste nemohli najít někde jinde, ovšem výhodou DS je v tomto případě příznivější cenová dostupnost, zejména ve srovnání s německými konkurenty.

Budeme-li hovořit o designu všeobecně, tedy o vzhledu exteriéru i interiéru, najdeme shodu mezi DS 19 a DS 9 ve smyslu avantgardního provedení. Málokdo si totiž novodobá auta s logem Different Spirit (dříve Desirèe Speciale) splete či zamění, což platí rovněž o původním modelu.

Také palubní deska devítky, byť má řadu standardizovaných prvků, představuje poněkud odlišný koncept uspořádání voličů i grafiky. Ovladače oken pracují uprostřed, digitální přístrojovka čerpá inspiraci z Louvre, klasické knoflíky na středu nahradila senzorická tlačítka, zatímco takové startovací tlačítko se usídlilo hned pod výklopnými hodinami.

DS 9 se z kapacitních i obchodních důvodů vyrábí výhradně v Číně, odkud pluje i sem k nám do Česka, nicméně ono 360koňové vrcholové provedení si ještě před přistáním u zákazníka dává mezizastávku ve Francii, kde dostane druhý elektromotor a finální dynamické naladění. To největší know-how si tedy následovníci André Citroëna střeží, jak vidno, v bezpečí domova.

Francouzům (skupině PSA) po odchodu Citroënu C6 do důchodu (2012) tedy chyběla nějaká skutečně vlajková limuzína, jejíž post nemohl zastat ani povedený Peugeot 508. Čekalo se tak na značku DS, která se s poněkud delším zpožděním vytasila právě sedanem označeným číslem 9.

Návrat očekávaného krále sice nezpůsobil takový rozruch jako uvedení jeho duchovního praotce, nicméně to výrobce neměl ani v plánu. DS Automobiles se historií více méně už jen inspiruje, kráčí svojí vlastní cestou, cílí na úzce specifickou klientelu a do éry budoucnosti míří s heslem „all electric“, což predikuje druhou velkou transformaci značky, tentokrát na čistokrevnou elektřinu…