Citroën 2CV6 Charleston - Kachna

Víte, každý petrolhead tíhne k určité skupině aut, která je mu blízká – Někdo je na off-roady, někdo na ameriky a jiný na auta z východního bloku, dalšího zase lákají luxusní sedany. To mne vždy nejvíc nadchne setkání s nějakou lidovkou, takovou, která masově motorizovala svou zem – Brouk, Trabant, Fiat 500, Mini, Maluch, Renault 4 (který spíš motorizoval Jugoslávii, než Francii) a Kachna. Právě poslední jmenovaná lidovka se v souboji o můj příští automobil dostala až do finále a nakonec to s Mini prohrála jen velmi těsně. Proto, když jsem dostal od Míry pozvánku na jejich sraz, neodolal jsem a vypravil se zjistit, o co jsem upřednostněním britského knedlíku vlastně přišel.

Míra má konkrétně doma Citroën 2CV6 Charleston. Jde tedy o šestou a poslední sérii francouzské lidovky v té nejelegantnější verzi s dvoubarevným lakováním (černou část doplňuje tmavě červená barva). Přesně takhle by měla vypadat kachna, pokud by náhodou parkovala v mé garáži. Historie typu 2CV se však táhne mnohem hlouběji do minulosti, až do roku 1939, kdy vznikl v utajení před německými okupanty první prototyp. Tehdy byl ještě vyroben z vlnitého plechu a poháněl ho minimotůrek o objemu 375 ccm. Přesto musel automobil uvézt 4 venkovany v dřevácích se slamáky na hlavě a pytlem brambor přes zorané pole rychlostí 60 km/h, a to tak, aby se nerozbilo ani jedno vejce v ošatce. No dovedete si představit podobné zadání dnes? Nebo to, jak by se s ním dokázalo poprat nějaké soudobé SUV? Přesto to typ 2CV, oficiálně představený v roce 1948, dokázal.

O auto byl velký zájem a tak se na něj čekalo dva roky. Dodávky Francouzům komplikoval i vývoz populárního auta do zahraničí. Civilní verzi doplnila v roce 1951 užitková verze Furgonette. O sedm let později se objevila dvoumotorová verze 2CV Sahara s pohonem všech kol. Všechny ale byly úžasně jednoduché. Víte například, že původně pohon rychloměru poháněl i stěrače? Ty se totiž vlastních elektromotorů dočkaly až v roce 1961. Tehdy auto získalo i palivoměr, do té doby jste si museli vystačit s měřící tyčinkou, kterou jste strkali do nádrže. Co se ale nezměnilo nikdy, to bylo uchycení kol jen třemi šrouby. Po pár letech chtěla automobilka 2CV nahradit modely Ami 6 a Dyane 6, jenže fanoušci si kachnu nenechali vzít a ona tak oba své nástupce přežila. Vyráběla se až do roku 1990 a na svět jich za tu dobu vyjelo přes pět milionů exemplářů.

Ani jeden z nich se však oficiálně neprodal u nás. Přesto jich na našich silnicích jezdí dost. Za to můžeme poděkovat nadšencům, kteří se postarali o jejich dovoz. Míra si kachnu vysnil už ve čtrnácti a později se mu podařilo splnit si svůj chlapecký sen. Svou 2CV už má pěknou řádku let doma a nedá na ní dopustit. Ostatně já ho plně chápu, útlá a vysoká karoserie se mi vždycky líbila. Na angličáka jsem nedal dopustit a tvar posledních bočních trojúhelníkových oken považuji dodnes za velice vydařený designový prvek stejně jako polokryt zadního kola. Jinak jde snad o jediné auto se starými vystouplými blatníky v mé garáži snů. Ještě kdyby tak mělo hranaté světlomety místo kulatých. Ale nevadí, i tak má kachna spoustu „cool“ detailů, jako třeba výklopné spodní části oken nebo stahovací plátěnou střechu, takže v ní můžete jezdit i na stojáka.

Na maličkém čelním okně jsou stejně drobné stěrače. Potíž je, že pokud jste vyšší postavy, musíte se k čelnímu oknu trochu hrbit, jinak prostě dobře neuvidíte. Když ale ohnete hřbet (nebo nenarostete do rozměrů Gargantui), uvidíte před sebou zužující se kapotu. Vedle vás je pak boční okénko, a to horizontálně dělené, jehož spodní část se vyklápí ven a nahoru. Když píšu "vedle vás", mám na mysli to, že pokud jej nevyklopíte, nemáte kam si dál levý loket. Pod vámi je zcela rovná podlaha, protože jí nemusí narušovat tunel na řazení. To je totiž umístěné v palubce ve speciálním pouzdru z jelení kůže. Nikdy ho nezkoušejte mazat, kůže pak nabobtná, řazení bude drhnout a budete ho moci celé vyhodit a vyměnit za jiné.

Interiér je takový intimní. Tady prostě budete sedět blízko vedle spolujezdce a budete se jej moci letmo dotknout. Pokud tedy randíte s hodně stydlivou holkou….(počkejte, my máme určitě i čtenářky petrolheadka, tak bych měl být genderově vyvážený)…pokud tedy randíte s hodně stydlivým protějškem, jeví se kachna jako optimální na překonání prvotních rozpaků. Navíc můžete během rande srolovat plátěnou střechu a machrovat, že máte vlastně kabriolet. Díky jednoduché účelnosti se v tu chvíli sluneční clony změní na větrné, aby toho průvanu v autě nebylo moc. Pak už zbývá jen sklopit sedadla a za vlahé letní noci jí ukazovat hvězdy. Zadní lavice se dá snadno demontovat, když si budete chtít po cestě udělat piknik. A malinký kufr můžete zvětšit takovou krabicí, co se přišroubuje na záď auta a pak se zavírá stále stejným víkem kufru. Ovšem potom vypadá kachna jako uhlák.

Jinak je 2CV takový teréňáček. Jednak sedí na rámu a má velkou světlou výšku (měnit výfuk je prý lahoda, jak je k němu výborný přístup), ale také díky unikátnímu podvozku hravě zvládá nerovnosti a výmoly. Polní cesta je pro ni hračka. Za zábavou ale nemusíte do terénu, stačí běžná silnice. A ani nemusíte uhánět vysokou rychlostí, on je stejně vodorovný tachometr cejchovaný jen do 120 km/h (i když maximálka je prý až 140 km/h). Stačí se ale chopit jednoramenného volantu a vrhat se do zatáček jako Chiron. Tedy alespoň jak vám malý dvouválcový boxer s typickým jemným tepáním dovolí. Právě v zatáčkách totiž přijde ta pravá kachní zábava – velké náklony. Ačkoliv se vám to zprvu bude zdát divné a jaksi proti přírodě, kachna se nakloní a zafunguje na výbornou a bude se za každou cenu snažit udržet ve stopě, kterou jste si vybrali. Díky této konstrukci podvozku ale úžasně hladí veškeré nerovnosti na českých silnicích a zajišťuje nepřekonatelné pohodlí pro posádku.

Kachna 2CV tedy rozhodně za vyzkoušení stojí. Dost možná stojí i za koupi, protože jde o úžasné milé autíčko, které nadchne všechny ostatní na silnici i v jejím okolí a díky jejím charakteristickým vlastnostem se budete jízdou i bavit. Vždy jsem jí měl platonicky rád a mám jí rád i nadále, jen bych si měl s koupí pospíšit, než budou jejich ceny definitivně nesmyslné. Jinak je ale tenhle lidový Francouz stále skvělým společníkem.

Foto: Mikka

Nazapomeňte také na video, kde jsme vám ukázali jinou kachnu v pohybu

Provedení Charleston patří asi k nejhezčím verzím kachny vůbec a kromě červeného jste si mohli koupit i šedé nebo žluté. Další akční modely byly třeba Dolly, Sauss Ente, Club, Spot nebo Cocorico, která se mihla i ve filmu Slunce Seno Erotika. Další červená kachna zase účinkovala ve snímku Bobule a pamatovat si jistě budete i šílenou jeptišku z četnických komedií. Jednu žlutou osedlal i agent jejího veličenstva Roger Moore v bondovce For Your Eyes Only. Na počest tohoto filmu vznikla ostatně další speciální edice 007. Nechyběla ani užitková verze Fourgonette, odvozené plážové vozítko Méhari nebo model Sahara s pohonem všech kol.