Článek
Začátky čínského automobilového průmyslu sahají pouze do padesátých let minulého století (v Americe a Evropě vznikaly první automobilky už na přelomu 19. a 20. století) s notnou pomocí Ruska, respektive bývalého Sovětského svazu. Tehdy se vyrábělo jen velmi omezené množství aut pro velmi omezenou cílovou skupinu – většina obyvatel byla tak chudá, že si nemohla dovolit ani buvola pro práci na poli. Jenže od devadesátých let se hodně změnilo a čínský průmysl i tržní síla začaly neskutečným tempem růst, vstup země do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001 tento trend jen akceleroval. V roce 2000 se v Číně vyrobil jeden milion aut za rok, v roce 2009 už to bylo skoro 14 milionů a v roce 2014 dokonce přes 23 milionů, což odpovídalo 26 % celkové světové produkce.
Většina přitom zůstávala na domácím trhu – komunistická vláda si totiž rychle uvědomila, že tuhle krávu může pěkně podojit, proto ustavila dovozní cla na vražedné úrovni. Kdo chtěl v Číně prodávat, musel tu chtě nechtě i vyrábět. A postavit fabriku tu mohli přespolní pouze za podmínky joint-venture s již existující čínskou automobilkou. Jak příhodné! Evropské a americké automobilky tak polkly všechnu svou hrdost a obětovaly léta sbírané technické, výrobní a obchodní know-how, jen aby získaly přístup k potenciálně největšímu trhu na světě.
Tohle rozhodnutí se jim zatím bohatě vyplácí, protože čínský trh za poslední dekádu vyrostl více než trojnásobně – z devíti milionů prodaných osobních a nákladních aut v roce 2008 na více než 28 milionů v roce 2017 (na druhém největším trhu, v USA, činil loni odbyt 17 milionů aut, v celé Evropě kolem 15 milionů). V Číně se tak prodá více než 30 % všech nových vozů na světě. Navíc má tenhle trh potenciál dále nenasytně růst! Není divu, že se mu automobilky tolik podřizují (třídy, trendy, design, palubní systémy…). Je to prostě zlatý důl.
Jenže domácí výrobci s každým rokem pokračující spolupráce sílí. Od prostých a samozřejmě zpočátku velmi mizerných kopírovačů cizí práce (tak nakonec začínali před spoustou dekád i Japonci) se proměnili v respektované automobilky, které na každém autosalonu budí více a více pozornosti. A strachu u tradičních evropských a amerických konkurentů. SAIC Motor, Dongfeng, FAW, Chang’an, Guangzhou, Great Wall, BYD, Chery nebo třeba Geely, která se z výrobce praček (v 80. letech) proměnila v mamuta, který vlastní Volvo, Lotus, výrobce londýnských taxíků a má velký podíl i v Daimler AG. Tedy ve firmě, která v podstatě vynalezla automobily.
Automobilka GAC Motors se představila v Evropě teprve letos. Její portfolio ale nevypadá špatně
Právě před útokem čínských investičních štik varoval nedávno Carlos Tavares, šéf skupiny PSA (Peugeot, Citroën, DS, Opel). Současná situace kolem emisí, elektrifikace, autonomizace a digitalizace klade na automobilky nesmírné nároky. Vše se prostě mění tak rychle, že ani nestíhají vyvíjet, testovat a uvádět do výroby. A aby na tohle všechno získaly prostředky, musí si často půjčovat – klidně třeba od Číňanů, i když je zdroj financí a jeho stabilita v komunistickém prostředí po čertech nejistá. Takže jak dlouho budou evropské a americké automobilky ještě skutečně evropské a americké?
Současný technologický skok však také znamená, že momentálně všichni stojí vedle sebe na startovní čáře. Dříve se tradiční značky mohly chlubit náskokem desítek let kontinuálního vývoje a vylepšování, jenže nová technologie, se kterou mají všichni jen velmi málo zkušeností, vyrovnala rozdíly. Čínské automobilky navíc nemusejí ze sentimentu udržovat stávající technologie a dosavadní poměry a mohou vrhnout všechno do vymýšlení modernějších náhrad. Vezměte si třeba firmu Lynk, která chce změnit způsob pořizování aut a ze zastaralého „vlastnění“ přejít k módnímu „předplatnému“, které dává zákazníkovi mnohem větší volnost a variabilitu. Navíc budou nabízet moderní hybridy a elektromobily, které začíná trh opravdu chtít. Anebo další start-up Faraday Future, který chce po technologické stránce předběhnout i samotnou Teslu, ačkoliv trpí problémy s nejasným financováním právě z Číny a shoří možná ještě před startem. Kdo by to ještě před pár lety čekal, že by firmy z Říše středu mohly udávat tempo?
Automobilový trh zažívá období největších změn za celou svou více než stoletou existenci a snaha udržet se na špici tak připomíná jízdu na horské dráze – vyhraje ten, který se z té divoké jízdy po zastavení vozíčků nepozvrací. A je dost velká šance, že to budou právě Číňané. Takže až mi zase někdo řekne: „Už brzy budeme všichni jezdit v autech z Číny,“ asi si o tu korunu už raději neřeknu.