Čím závodil Mark Webber?

V Austrálii autům fandí, to se ví odjakživa. Je to v genech a není divu, že odtud pochází celá řada skvělých jezdců, ačkoliv do Formule 1 se jich probojovala jen hrstka. Mark Webber patří k těm nejúspěšnějším. Sympaťák s ostře řezanou tváří začínal, jak už to tak bývá, na motokárách. Syn majitele obchodu s motocykly hodně rychle sešel z jedné stopy a začaly ho lákat rychlé vozy. V dětství byl jeho favoritem Alain Prost, a tak není divu, že si Webber myslel na královnu motorsportu. Jeho otec, inspirovaný přibývajícími motokárovými tituly, mu k osmnáctinám pořídil formuli. Pánové, kdo z vás to má... nebo měl? Marka to ovšem vyslalo na dráhu, která skončila na příčkách nejvyšších.

Osvědčená závodnička od stavařů z Van Diemen, kteří několik dekád dominovali motorsportu. Pod kapotou se ukrývá motor Ford Kent, jemuž spousta hvězd motorsportu vděčí za pomoc při přestupu z nižších tříd formulí do vyšších. A Webber není výjimkou. Otec mu koupil tuhle ojetinu po Craigu Lowndesovi (trojnásobný šampion V8 Supercars, šestinásobný vítěz Bathurst 1000), byl to v podstatě vítězný stroj předchozí sezóny. V roce 1994 se Webber oťukával, ale v roce 1995 už dokázal vyhrát podpůrný závod při Grand Prix v Adelaide a sehnal manažerku, která mu zajistila sponzoring od australských Zlatých stránek.

V roce 1997 Mark postoupil do vyšší ligy ve Formuli 3 a dokonce vyhrál hned čtvrtý závod (v sezóně celkově skončil čtvrtý). Nikdy v kariéře ale nebyl blíž tomu, aby to zabalil. Jeho otec spolu se Zlatými stránkami sice zasponzorovali nákup monopostu, ale samotný provoz a veškeré poplatky související se závoděním už byly nad jejich síly. V půlce sezóny to vypadalo, že vyhlásí bankrot, ale rodinný přítel nakonec nabídnul padesát tisíc liber ze svých vlastních úspor. Mark tedy mohl dál závodit a postupně mu půjčku splácel.

Během sezóny ve Formuli 3 oslovil Webbera tovární tým Mercedesu a nabídnul mu pozici v juniorském týmu. Webber zprvu odmítnul, ale po finančních potížích v druhé části sezóny nakonec rád přijal a z platu postupně splácel dluhy. Hlavně ale nabíral nové zkušenosti. Začínal testovat ještě na CLK-GTR, ale pak si Mercedes začal brousit zuby na Le Mans a postavil brutální CLK-LM s výkonem 600 koní a šíleným bodykitem. Auto po úspěšných testech začalo řádit v seriálu FIA GT jako černá ruka - Webber spolu s týmovým kolegou Berndem Schneiderem skončili v celkovém pořadí druzí, o čemž rozhodlo osm sekund v posledním závodě... na prvním místě ovšem také skóroval Mercedes se Zontou a Ludwigem.

V roce 1999 už Webber dostal vlastní auto a také šanci zúčastnit se Le Mans. Na závodním prototypu pro nejvyšší kategorii LMGTP najezdili testovací jezdci, včetně Webbera, desítky tisíc kilometrů, ale s jednou věcí nepočítali. Vypiplaná aerodynamika totiž na slavné rovince Mulsanne způsobila něco nečekaného. Při překročení určité rychlosti se totiž proud vzduchu z vpředu jedoucího vozu dostal pod auto a zvednul ho jako když obracíte palačinku. Bylo to brutální a bleskurychlé - salto, které Webber se svým autem udělal vešlo do dějin. Australan skončil na střeše a CLR bylo napadrť. Webberovi se nic nestalo a auto se opravilo. Kdybyste tehdy závodníkovi říkali, že něco takového se stává maximálně jednou za deset let, asi by vám věřil. Webber se ovšem ocitl na střeše podruhé už další den, během následující kvalifikace. Závodu se nakonec nezúčastnil a ostatní Mercedesy byly narychlo upraveny. Černý to rok pro tým, který o deset let dříve - v roce 1989 - čtyřiadvacetihodinovku vyhrál.

Cesta do Formule 1 je trnitá. V případě Webbera vedla přes milionový úpis jeho nového sponzora a roční angažmá v týmu Formule 3000 jménem Arrows. Ten měl i F1 licenci, takže Webber mohl projít dvoudenním testem v Barceloně a cestička do nejvyšší ligy byla otevřená. Místo ve stáji Arrows ale nakonec nedopadlo, takže se Webber upíchnul jako testovací jezdec Benettonu a Briatore mu na oplátku zasponzoroval další sezónu ve Formuli 3000. Na konci roku 2001 se pak povedlo přeskočit na stálý post do Minardi. I díky velké bouračce Ralfa Schumachera a Rubense Barichella v australské Grand Prix se povedlo domácímu Webberovi dojet na pátém místě. Jeho původní kontrakt na tři závody byl prodloužen na celou sezónu. Několik webů ho pak vyhlásilo Nováčkem sezóny.

Dva dvouleté stinty s Jaguarem a Williamsem přeskočíme, protože bychom psali hlavně o mechanických poruchách a spálených šancích. Důležité je, že Webbera vzal pod svá křídla již zmíněný Flavio Briatore. Když Webberovi Williams pro třetí rok nabídl méně peněz, rozhodl se na Briatoreho radu Webber porozhlédnout jinde. Flavio ho nemohl dostat do továrního týmu Renaultu, ale doporučil ho do Red Bullu, výměnou za to, že domluví, aby Renault ambiciózní nové stáji dodával motory. Všichni víme, jaká trefa to nakonec pro Red Bull byla. Mark Webber z ní ovšem profitoval jen částečně. V prvních dvou sezónách závodil po boku Davida Coultharda a byl schopen ho často trumfovat, ale vůz trápily závady a výsledky tomu odpovídaly.

Moderátoři v těchto dobách často Webbera nazývali největším smolařem soudobé F1. Zajížděl parádní kvalifikace, ale v závodech ho často zradilo auto. To byla smůla, kterou si přinesl už z Jaguaru a Williamsu. Lámat se to začalo až v roce 2009 s příchodem nového týmového kolegy. Když Webber vítal Sebastiana Vettela, ještě netušil, že si tím podepisuje definitivní ortel. S Red Bullem sice australský jezdec v následujících sezónách zažil svá nejlepší léta, vždy ale ve stínu německého kolegy. Byly z toho tři třetí místa a spousta kontroverzní týmové režie. Webber zajížděl pravidelně nejrychlejší kola závodů, ale vítězství z toho bylo jen občas. Celkové statistiky po ukončení jeho formulové kariéry v roce 2013 mluví jasně - 215 závodů, z toho 9 vítězství a 42 druhých a třetích míst.

V roce 2014 se Mark Webber vrátil k vytrvalostním závodům a začal si plnit svůj sen o Le Mans. Porsche se po šestnácti letech vracelo do hry a Webber hned v prvním závodě, šestihodinovce na Silverstone, obsadil třetí místo. Zbytek sezóny už tak slavný nebyl, Porsche vychytávalo dětské nemoci, v Le Mans dojelo příliš pozadu a Webber skončil sezónu na devátém místě. Loňský ročník byl ale jinák káva - spolu s Timo Bernhardem a Brendonem Hartleym se Webberovi povedlo na Porsche 919 Hybrid vyhrát šampionát vytrvalostních závodů (WEC) a ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans dojeli celkově druzí, o fous za druhým továrním vozem Porsche (Bamber, Tandy, Hülkenberg). V letošní sezóně WEC je Webberův tým zatím na čtvrtém místě, za druhým továrním Porsche na prvním (Lieb, Jani, Dumas), Toyotou a Audi. Právě druhý tovární tým letos vyhrál na Le Mans, kdežto Webberova skvadra dojela kvůli technickým potížím až na třináctém místě. Další smůla pro Marka, který už možná věděl, že jede svou poslední čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans? Zklamání po průjezdu cílovou rovinkou Webber nijak neskrýval, ale to už je holt závodnický osud.

Na podzim oznámil Mark Webber definitivní konec profesionální závodnické kariéry. Svou oblíbenou značku Porsche ale neopouští - stává se její tváří a oficiálním ambasadorem. To je celkem příjemná pozice, která mu zajistí plnou garáž sice už jen silničních, ale pořád zatraceně ikonických sporťáků. O těch ale zas někdy jindy.