Čím jezdí Simon Cowell?

V osmdesátých a devadesátých letech Simon Cowell pracoval hned v několika hudebních vydavatelstvích a specializoval se na hledání nových talentů. Není divu, že mu pak v první sezóně Pop Idolu (u nás Česko hledá Superstar) nabídli roli porotce. Cowellovy odstřely zlidověly a protože byl prvním z takhle ostrých porotců, brzy si ho pozvali i do americké verze. Po globálním úspěchu Pop Idolu si pak Cowell vyrobil vlastní soutěže X Factor a Got Talent (u nás jako Česko má talent), které si řada dalších zemí licencovala, což ve zkráceném překladu znamená, že se z Cowella stal velmi, velmi bohatý člověk. A protože má zároveň rád auta, utratil hodně ze svého nově nabytého bohatství za svůj vozový park.

Cowell není žádný závodník, ale v Top Gearu předvedl kromě typického smyslu pro humor také rychlé a šikovné ruce, když jeden čas vedl žebříček celebrit. Auta umí odstřelit stejně briskně jako Clarkson, ale zároveň si dovede obhájit i poměrně kontroverzní volby ve své garáži. Ta je podobně pestrá jako kdybychom vám teď dali do ruky papír a tužku, a řekli vám, že máte neomezený rozpočet. Ze čtyřicítky vozů, vybíráme jen tu nejzajímavější směsku  - zcela jsme ignorovali celou řadu starších (ale nikoliv raritních) Ferrari a Porsche, pro které má Cowell slabost.

Kdokoliv něco znamenal, musel mít kdysi Veyrona. A Cowell nemohl odolat. Ke cti mu budiž přičteno, že s ním opravdu pravidelně jezdil a příkladně reprezentoval. Však měl taky z jeho provozu řadu vypečených historek. V roce 2014 se ho zbavil za 1,25 milionu dolarů, takže to nakonec byla výhodná investice.

Na rozdíl od jiných petrolheadů se Cowell občas nebojí přiznat, že se rád nechá svézt. Dokonce jeden čas vlastnil i Maybacha a vysvětlil Jeremymu, že v Londýně by řídil jenom naprostý blázen. Byla to samozřejmě nadsázka, ale faktem je, že v Simonově garáži je celá řada luxusních limuzín, určených pro vození a nikoliv ježdění. Když Simon potřebuje taxíka, nevolá taxikářovi, volá osobnímu řidiči.

Arnage je takové hezké retro, ale pokud se chce Simon opravdu blýsknout, nechá se někam přivézt Phantomem. Z řidičského hlediska nad ním můžete ohrnovat nos, ale jinak je to prostě "nejvíc". A u člověka s ročním platem kolem 100 milionů dolarů se holt občas očekává reprezentace na nejvyšší úrovni.

Nejbrutálnější silniční Ferrari s tradičním pohonem. Kdo by mu dokázal odolat, když je v klubu vyvolených, kteří mávnou a ve schránce jim s několikaměsíčním předstihem přistane kouzelná krabička s klíčkem? Pro Cowella je určitě vlastnictví tohohle monstra znakem prestiže, ale přiznejme si, že tahle mašina s výkonem až 770 koní je snem každého automobilového fanouška. 

Chcete E-Type, ale nechcete jeho neustálé problémy s elektronikou a pověstnou britskou (ne)spolehlivost? Žádný problém, kupte si F-Type. A nebo ještě lépe, pořiďte si Eagle Speedster a dostanete ikonickou karoserii s novou technikou pod kapotou a lehoučkou hliníkovou konstrukcí poháněnou kupředu velkým šestiválcem o objemu 4,7 litrů. Nad touhle nádherou se rozplýval i slavný designér Ian Callum, ale samozřejmě má svou cenu. Jeden milion dolarů. Pro nás nedostižná meta, pro Cowella třídenní plat.

Stylový hot rod postavený na bázi druhého béčka z třicátých let je esencí auta pro radost. To když máte dost peněz, abyste mohli uvažovat nikoliv o druhém nebo třetím autě, ale o patnáctém nebo sedmnáctém. Chcete styl, minimální užitnou hodnotu a spoustu zábavy v ten správný okamžik. Tohle vozítko dokonale splňuje zadání - někdo jiný by si na Cowellově místě pořídil třeba Ariel Atom V8 nebo sekačku na trávu s přeplňovaným šestiválcem. Proti gustu...

Ultimátní machrkára, která zaparkovaná kdekoliv křičí do světa, že na to máte a navíc trpíte pocitem, že na vás při jízdě okolí musí vidět. Gallarda vzniklo požehnaných 14 tisíc kusů, ale kabrioletů byl jen zlomek, takže je každé setkání s podobně skalpovaným býkem radost. Stejně jako každé svezení - když chce být Cowell nenápadný, má v garáži Audi R8, ale sám přiznal, že Gallardu se dostává trochu víc pozornosti. Aby ne...

Kdo má dost peněz, určitě někdy přemýšlel o závodění. Protože pokud máte dost aut na normální ježdění, budete chtít rallycrossový speciál na blbnutí, protože na šotolině je vždycky větší legrace než na běžném okruhu. A proto si Cowell postavil tohle eNkové EVO. Prý na něm i trénoval, aby vypiloval co nejlepší čas na topgeařím okruhu. 

Každý Američan z Vysočan by měl mít pořádného offroada. Nepovedlo se nám zjistit, jestli má Cowell Bronco upravené firmou Icon, která se specializuje na renovace téhle klasiky s pomocí nejmodernějších (a pořádně drahých) materiálů, ale i tradiční, zachovalé Bronco může vypadat takhle fešácky. A cestou necestou s ním bude velká zábava. Ano, taky bychom si ho do garáže zaparkovali a doufali, že ho čas od času provětráme. 

A končíme malou, ale údernou tečkou. Cowell všem posměváčkům vzkazuje, že nejostřejší dostupné Mini používá zdaleka nejčastěji. Má sice i Smarta, když se v Londýně potřebuje dostat na ty nejnedostupnější místa a pohodlně tam zaparkovat, ale s Mini je větší zábava, což potvrdí i členové redakce, kteří s ním měli tu čest. GP je úplně jiná liga a dodnes ho považujeme za jeden z nejlepších hot hatchů vůbec. Jen ta cena je brutální, ale to se správným počtem nul na účte řešit opravdu nemusíte.