Článek
Dodge Viper je sice pro mě fantastické auto, ale luxus abyste na něm pohledali. Ti největší kritici se podívají na první generaci a řeknou, že to je jen hromada plastu na rámu, co obaluje uřvaný motor. Co si budeme povídat, ona je to vlastně pravda, ale to nic nemění na faktu, že bych třeba první Viper RT/10 v červené barvě na těch skvělých třípaprskových kolech chtěl. A jestli jste v devadesátkách sledovali seriál Zmije, možná ho chcete taky.
Pozdější generace sice už tak spartánsky nepůsobí, ale soudný člověk by stejně ani třetí generaci neoznačil za luxusní auto a pohodlné GT. Jenže přesto byla technika Viperu právě v takovém autě použitá. Jednalo se o kupé Firepower, které bylo konceptem značky Chrysler.
S tím chlapíkem za volantem bych si to klidně na chvilku vyměnil
Chrysler tento koncept představil na severoamerické Auto Show v roce 2005 a slavil s ním úspěch. Auto vypadalo, a vlastně dodnes vypadá, fantasticky a nabízí opravdu hodně luxusní interiér, na který byli zákazníci této značky zvyklí. Pod slupkou je ale technika Viperu, která měla potenciál dostat auto na slušnou rychlost. Zvenčí se podobal tehdejším modelům typickou maskou, ale silueta s dlouhou kapotou neměla nechat nikoho na pochybách, z čeho jsou komponenty pod ní. Tu a tam se objevil i nějaký ten karbon, aby hmotnost nově přidané výbavy byla trochu kompenzována a také, aby Firepower působil sportovněji.
Hlavním trumfem byl design
Kupé dostalo pohlednou metalízu Hydro Silver Pearl a dost leštěných hliníkových doplňků, ovšem ne tolik, aby vypadalo přeplácaně. Chlubilo se také vyjížděcími klikami, moderními LED světlomety, panoramatickým střešním oknem a velkými koly (vpředu devatenáct palců, vzadu dokonce ještě o palec více).
Ne, tohle Viper vážně nabídnout neuměl
Plasty z Dodge byste hledali v interiéru marně, Firepower se chlubil prémiovou kůží, dekorem z javorového dřeva a další hromadou chromu. V bohaté výbavě nechyběla ani automatická klimatizace s digitálním displejem. Sedadla měla sportovní tvar, stejně tak Chrysler použil hliníkové pedály, aby naznačil, že kupé bude rychlé. Infotainmenty se svými obrazovkami tehdy ale ještě v interiérech nevládly, a tak tu najdete klasické analogové přístroje včetně velkých hodin uprostřed palubní desky a obyčejné, byť krásně vypadající spínače.
Pod kapotou měl být pochopitelně vidlicový desetiválec o objemu 8,3 litru, který byl naladěn na 510 koní a 725 Nm. Právě ten pocházel z Viperu, ale nakonec se do konceptu nedostal. Chrysler dostal „jen“ vidlicový osmiválec HEMI o objemu 6,1 litru s výkonem 425 koní a točivým momentem 569 Nm. Předpokládalo se ovšem, že v případě výroby by se na trh dostala i verze se zmijím motorem.
Další změnou byla absence šestistupňového manuálu, který byl také ve Viperu. K charakteru luxusního pohodlného kupé se zkrátka řazení tolik nehodilo, a tak Chrysler sáhl po pětistupňovém automatu. I s ním se ale koncept chlubil zrychlením na stovku za 4,5 sekundy a maximálkou 281 km/h.
Jen jedna věc kazí výsledek, a sice že nikdy nedošlo k sériové výrobě. Brzy po představení totiž dorazila finanční krize a Chrysler na své sportovní modely zanevřel. Naštěstí Viper v nabídce tehdy ještě zůstal a vyráběl se až do roku 2017. Prý se ale v budoucnu zase zmije vrátí, tak třeba sebou přiveze i pohodlnějšího a lépe vybaveného sourozence. Pokud bude vypadat tak dobře, jako patnáct let starý koncept, dali bychom mu šanci.