Chodec nad autem nikdy nevyhraje. Znáte pravidla obou stran?

Chodci se často snaží bez respektu ke zmíněné hmotě a fyzikálním zákonům prosadit i tam, kde nemají šanci. Naopak řidiči, zaměstnáni provozem i svými starostmi, chodce často nerespektují. Co s tím? Stačí pamatovat na základní pravidla, která si připomeneme. Nejprve si ale řekneme, kdo je to vlastně chodec z pohledu zákona. Je jasné, že chodcem je každý, kdo se pohybuje pěšky. Ovšem možná nevíte, že za chodce jsou považováni také lyžaři, jezdci na kolečkových bruslích nebo cyklisté. Za ty je považován také člověk pohybující se na koloběžce, ovšem pro oba toto označení platí jen ve chvíli, kdy kolo nebo koloběžku vedou po chodníku.

Nicméně zákon 361/2000 k 1. 10. 2018 § 2 písm. j) je mnohem obsáhlejší a možná je dobré, abyste ho znali. Tak tedy, podle něj je chodec i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm3, psa a podobně. Není to snadné, co říkáte?

Abyste se jako chodec nedostali do problémů, pamatujte na jedno pravidlo, které by mělo platit pro všechny v silničním provozu, vždy, všude a za všech okolností. Tím pravidlem je ohleduplnost a vstřícnost. Myslíte, že je to přece samozřejmost? Pak se zkuste občas podívat na silnicích kolem sebe. Bohužel, ohleduplnost je pro některé velkou neznámou.

Důležité je také myslet nejen za sebe, ale i za ostatní. Stejně jako my můžeme být zamyšlení, zbrklí nebo duchem nepřítomní, mohou na tom být v daný okamžik podobně i ostatní kolem nás. Proto je třeba být obezřetný a předvídavý. To, jak se máme v silničním provozu chovat, stanovují pravidla, a tak si pojďme ta základní z pohledu chodců připomenout:

-  po chodníku nebo po přechodu se chodí vždy vpravo

- tam, kde není chodník, chodíme po krajnici po levé straně vozovky směrem proti přijíždějícím vozidlům

- přednost na přechodu pro chodce máme před přijíždějícími motorovými i nemotorovými (cyklisté) vozidly, ale nemáme ji před tramvajemi ani vozidly s právem přednosti v jízdě (s modrými majáky)

V okolí přechodů v centrech měst, a hlavně teď, v době vánočního shonu, vznikají často zbytečně vyhrocené situace, kdy chodci nerespektují červenou na semaforech nebo naopak jejich nepřetržitý proud neumožňuje na přechodu bez signalizace průjezd řidičům aut. V takových případech platí dvě základní pravidla. První je, že červená je červená a zelená je zelená. Druhým pak, že na přechodu bez signalizace hraje prim vzájemná ohleduplnost.

V případě přechodu, který je řízen semafory, platí jedno základní pravidlo. Tím je, že zelená pro chodce svítí natolik dlouho, aby chodci mohli vstoupit do vozovky a přejít na druhou stranu. To, že se během jejich přecházení rozsvítí červená, je naprosto běžné. Pro ty, kdo jsou už ve vozovce na přechodu, to znamená, že mají co nejrychleji, ale v klidu dokončit přecházení. Pro ty, co ještě na přechod nevstoupili, to pak je jednoznačný pokyn, že už na přechod vstupovat nemají.

I tam, kde má chodec přednost, tedy na přechodu bez signalizace, nemá chodec absolutní přednost. V prvé řadě si nemůže přecházet kde chce. Je-li přechod pro chodce, podchod nebo nadchod vzdálen méně než 50 metrů, je chodec povinen jej použít. Chodec také musí vědět, že dle zákona nesmí vstoupit bezprostředně před projíždějící vozidlo.

Stačí u přecházení myslet hlavou. Navažte s řidičem oční kontakt, ujistěte se, že vás vidí, a hlavně si dejte pozor na vozidla v ostatních jízdních pruzích a v protisměru. Pokud už do vozovky jako chodec vstoupíte mimo přechod, pamatujte, že v tu chvíli jste vždy odpovědní za své chování a nemůžete si vynucovat jakoukoliv přednost.

Fenoménem dnešní doby jsou mobilní telefony a vzrůstající obliba sluchátek. Chodci zahledění do displejů telefonu nebo zaposlouchaní do hudby nevnímají okolní provoz. Naprosto běžně dnes bez rozhlédnutí slepě vstupují do vozovky. Na přechodu si často bezohledně a neoprávněně nárokují svoji přednost za všech okolností a chovají se jako nezranitelní. Mimo přechod je takové chování doslova hazardováním se svým životem!

Nejde jen o zdraví. Pojišťovny už daly najevo, že takové nezodpovědné chování a nevěnování se provozu ze strany chodce pro ně může znamenat důvod pro nezaplacení způsobené škody nebo pro krácení plnění. K tomuto kroku mohou přistoupit třeba tehdy, když se prokáže, že to, že chodec měl sluchátka nebo se věnoval mobilnímu telefonu, bylo přímou příčinou nehody, například ve chvíli, kdy zabrán do jiné činnosti vstoupí bezprostředně před přijíždějící vozidlo mimo přechod a podobně.