V Česku vznikla replika auta Chitty Chitty Bang Bang

Že jste o tomhle autě nikdy neslyšeli? To není v našich končinách vůbec nic divného. Tak trochu poťouchlé auto s ještě poťouchlejším názvem Chitty Chitty Bang Bang bylo hvězdou stejnojmenného britského rodinného filmu, který přišel do kin v roce 1968.

U nás se film z pochopitelných důvodů neobjevil a po revoluci v roce 1989, kdy se objevit konečně mohl, už si na něj jen málokdo vzpomněl. Přesto se ale v Česku našel chlapík, který kouzlu „Chittyny“ podlehl, stal se jediným členem fanklubu ze země bývalého východního bloku a dost pravděpodobně i jediným člověkem na celé kontinentální Evropě, který auto postavil – a postavil jej skutečně poctivě – za pomoci dobových materiálů a postupů.

Nejprve ale ještě krátká lekce z historie, mimo jiné o tom, proč se auto tak divně jmenuje. Chitty Chitty Bang Bang jsou všechno citoslovce, do češtiny přeložitelné asi jako „Šiši, Šiši, Prásk, Prásk“, která poukazují na podivný zvuk motoru, který auto ve filmu vydává – zní trochu jako parní lokomotiva, doplněná občasným prásknutím výfuku. Okřídlené létající auto s designem blízkým třicátým letům má ve filmu taky poznávací značku GEN 11, která značí, že se jedná o jedenáctý výtvor geniálního vynálezce Caractacuse Pottse.

Zvuk vozu, spolu s písničkou o autě, si můžete poslechnout v této filmové scéně. Jen předesílám, že se jedná o rodinný film ze šedesátých let – očekávejte tedy jistou dávku kýčovité přeslazenosti…

Pro potřeby filmu, který se natáčel v šedesátých letech, vzniklo celkem šest aut, z nichž většina měla posloužit jen pro specifickou scénu či záběr. Plnohodnotně pojízdná auta byla jen dvě, přičemž „hlavní“ auto s homologací bylo jedno a po natáčení se vydalo na propagační turné, na němž bylo porůznu drobně poškozeno a několikrát opravováno, takže ani tento vůz není stoprocentně věrným originálem, a podle fanklubu se v detailech oproti filmu liší. I tak se ovšem vůz v roce 2011 vydražil za 805 tisíc dolarů (necelých 18 milionů korun) a jeho novým majitelem se stal režisér Pána prstenů sir Peter Jackson. Zbylých pět vozů je v soukromých sbírkách a některé k vidění v různých muzeích v Británii či Americe.

A potom jsou tu samozřejmě repliky. Těch opravdu dobrých replik, vyrobených přesně podle originálu, je jenom pár, o něco víc je replik, které jsou vyrobeny z laminátů.

V Česku se ovšem v současné době finalizuje replika, která se řadí mezi ty skutečně dobré. Jak už bylo zmíněno, staví ji pan František, kterého jsem okolo jeho projektu vyzpovídal a ptal jsem se samozřejmě i na to, jak ho napadlo stavět zrovna tohle auto, které tak málo lidí zná.

Svět nadšenců kolem Chitty Chitty Bang Bang byl Františkovi představen nejprve skrze známého a následně se objevila nabídka z Rakouska, kde chtějí dělat filmem inspirovanou operetu, v níž by mohlo auto hrát. Dalšími podněty bylo „zaškolení“ synka, který právě nastoupil na střední školu v oboru automechanik, a taky objevení unikátních podvozkových dílů z vozu Nash ročníku 1925, které spolu se specifickými koly posloužily coby odrazový můstek celé stavby.

Právě dřevěná loukoťová kola jsou totiž u replik dost důležitá, těžko vyrobitelná, ale taky těžko sehnatelná. Právě u kol, náprav, ale i vlastní konstrukce žebřinového rámu stavba vozu začala. Jelikož jsou kola v průměru menší než ta originální, postupoval František při návrhu z dobových fotografií tak, že auto celkově „škálově“ zmenšil. I tak je ale délka vozu pořád kolem pěti metrů, zatímco originál měl dokonce kus přes pět.

Jakmile stál kompletní podvozek s listovými pružinami a nápravami na kolech, mohla začít výroba karoserie – pěkně za pomoci originálních materiálů. Podle návrhu, který si František se svým synem promítli na karton a obkreslili v životní velikosti, dostalo šasi kovové výztuhy zadní části, která připomíná loď, a podle originálu byla obložena dřevem. Příď, která je u originálu lesklá, se potom obkládala plechem a chybět nesměl ani vínově polstrovaný interiér, z jehož palubní desky vystupují mosazné přístroje.

Podstatná část stavby byla právě o detailech, kde přišla ke slovu opět mosaz, ale i pájení stříbrem a další stovky a stovky hodin ruční práce. Něco však přece jenom vyrobit nejde, a tak nezbývá, než nakupovat na aukcích a burzách a vyhlížet originální díly, které využili i původní tvůrci při výrobě vozu pro film. Třeba původní znak už se sehnat podařilo, a na cestě je dokonce i charakteristická houkačka, ale velmi problematické je shánění originálních světel Lucas, která se ve třicátých letech používala na vozech Rolls-Royce. Asi netřeba dodávat, že když se tyto díly někde objeví na prodej, bývají náležitě drahé… Jenže co naplat – základ auta už je téměř hotov, a tak musí být světla prostě ta správná.

Pokud vás zajímá více obrazového materiálu ze stavby, račte se podívat na video přímo od Františka.

Pohonné ústrojí je v současné chvíli relativně jednoduché – tvořené elektromotorem a několika autobateriemi zapojenými do série. Tohle rozhodnutí však nepadlo kvůli zjednodušení práce, ale kvůli již jednou zmiňované operetě, kde by se mělo s autem pohybovat nenáročně a v tichosti a zároveň s ním „létat“ za pomoci speciální rampy. Protože i přes pestrobarevná křídla s rozpětím 4,5 metru auto bohužel samo nelétá.

František už však v hlavě má druhou verzi pohonného ústrojí, která udělá radost mnohým staromilcům, zejména pak těm českým. Bude se jednat o motor ze Spartaka, jehož zabudování plánuje František na zimní měsíce. Můžete namítat, že motor ze Spartaku určitě není originál a máte pravdu, jenže ten skutečně „originální“ motor nebyl ani v původním filmovém autě. Dobové prospekty uváděly, že je pod kapotou třiadvacetilitrový letecký šestiválec Maybach Mb.IVa z bombardéru Gotha z první světové války. Reálně však auta pro film používala šestiválce Ford a motory v replikách se různí.

Vrčící, nebo ne, česká replika Chitty Chitty Bang Bang už stihla vyvolat pořádný poprask. Jakmile František oznámil, že se se svým pozoruhodným výtvorem vydává v Želetavě na zmrzlinu, seběhli se dospělí i děti ze širého okolí, aby mohli majestátní Chittynu obdivovat. Totéž se potom stalo při fotografování u zámku v Telči. A my se vůbec nedivíme, protože v tomto případě je rozhodně co obdivovat. Za tuhle repliku i za projekt jako takový Františkovi tleskáme a pevně doufáme, že jeho příběh podnítí další podnikavce ze všech koutů republiky, aby se vydali na cestu za vlastním unikátním automobilovým snem.