Chevrolet Suburban Custom/10 Miller Meteor Ambulance

To jméno zavazuje, vždyť existuje už tak dlouho, konkrétně od roku 1934. Suburban znamená předměstský, i když se neztratí ani v divočině. Je to velké SUV s motorem vpředu a pohonem zadních nebo všech kol, které je příbuzné s mnoha auty od GM – Chevroletem Silverado a Tahoe, Cadillacem Escalade, GMC Yukon XL Sierra – a prodává se i v dalších koutech světa.

Díky své praktičnosti a velké karoserii se skvěle hodí pro záchranné složky, armádu i vládní organizace (včetně FBI nebo prezidentovy ochranky). Ostatně i můj první zkoušený Suburban je sanitka, která kdysi sloužila v Minnesotě. Jde o model dost hranaté šesté generace z roku 1969. Ta zažila obrovský prodejní boom a stala se populárním rodinným autem. Na naše poměry je přes 2 metry široké auto opravdu velké, ale za chvilku si na ty rozměry zvyknete.

Sanitku vyrobila firma Sentinel, ale pod značkou Miller-Meteor (potvrzuje to i štítek pod kapotou), která jí tehdy patřila. A ano, to je ta slavná firma, která dříve dělala ambulance z prodloužených kombíků Cadillac a která stála i za autem Krotitelů duchů. Cadillac totiž kdysi jako jediný dělal takto dlouhé auto už v továrně, takže stačilo jej jen upravit. Jenže když se objevily dlouhé Suburbany, hodila se robustní vysoká auta se základem ve farmářském pick-upu pro přestavbu na sanitku ještě víc.

Na střeše jsou pořád původní červené majáky a mají ten strašně pomalý chod, který si dobře pamatujeme ze všech amerických filmů. Otáčí se fakt líně a dlouho, spíš jako skutečný maják na moři. Ve výbavě je i megafon a siréna s typickým zvukem. Vzadu je na střeše přídavné bílé světlo, které v noci usnadní couvání a také osvětluje prostor za sanitkou třeba při zásahu a ošetřování. U čelního skla jsou zase hledáčky, z druhé strany ale umí i ty červeně blikat. To modrý znak na masce jsem zpočátku také tipoval na blikací, ale je to jen barevný plast. Modrou barvu tehdy Chevrolet používal pro užitková auta.

Interiér vpředu je docela pohodlný, lavice připomíná pohodlný gauč, dobře se sem vejdeme všichni tři (já, majitel Míra i kostlivec, co s ním jezdí na srazy a časem prý bude raději na lehátku). Barva je laděná do červené, takže i pásy jsou v této barvě. Na straně řidiče jsou dveře jen pro něj, za spolujezdcem jsou klasické zadní dveře pro vstup do sanitní části, kam se ale častěji chodilo zadními křídlovými dveřmi. Šestá generace měla zadní dveře jako vůbec první, do té doby se do druhé řady sedadel lezlo přes sklopné sedadlo spolujezdce. Přesto za řidičem vlastně dveře jsou, ale zavařené, nicméně se v nich dá třeba stahovat okénko.

Zadní část má také vlastní klimatizaci, aby byl pacient v ideálních podmínkách. Dodnes se tu dochovalo původní lehátko umístěné na podlaze, skřínky a odsávačka, která je napojena na podtlak motoru, a tak za jízdy neustále funguje a syčí. Chybí vlastně už jen původní vysílačka Motorolla, ale pořád se dochoval seznam předvoleb nalepený na kastlíku.

Od páté generace (uvedena v roce 1960) se Suburbany spoléhají na základ v pick-upech Chevrolet C, dnes Silverado. Znamená to i možnost zástavby motoru V8 pod těžkou velkou kapotu připomínající svými rozměry spíš ping-pongový stůl, byť řadové šestiválce v nabídce zůstaly také. Tady je motor 350, tedy vidlicový osmiválec o objemu 5,7 litru. Ten u této verze pohání přes třístupňový automat jen zadní kola. Ovládá se docela subtilní páčkou pod volantem, ale spotřeba je velice americká – 22 až 24 litrů na sto. Převodovka jde hladce a vůbec s autem neškube, ale ono zlehka jde v Suburbanu vlastně všechno – řízení s posilovačem i pedál plynu. Proto je nejspíš ideálním autem na různé srazy a výlety. Jen na brzdu to chce opravdu důrazně šlápnout, auto ale okamžitě poslušně zpomaluje. Brzdí jej bubny, až od roku 1971 se vpředu používaly kotoučové brzdy.

Suburbany jsou auta, se kterými se hodně jezdí. Například i ve filmech (1 750 filmů a seriálů celkem!), takže má i vlastní hvězdu na chodníku slávy v Hollywoodu (jako první automobil). Jinak je ale tohle obří SUV pořád dost populární, prodává se už jeho dvanáctá generace a z prodejní nabídky se jen tak neodporoučí. Šestou generaci znají v upravené verzi i Brazilci, jen jí říkají Varaneio.

Nástupce dorazil na trh v roce 1973. Tato šestka se potkat v inzerci dá, cena ale hodně závisí na stavu. Seženete kusy za čtvrt, ale i celý milion, každopádně sanitek už opravdu moc není. Není divu, své měly odslouženo, a tak se málokdy dočkaly dneška. Tahle měla štěstí, ale také má za sebou renovaci, vyvaření spodní části, přelakování (ale původní barevné schéma zůstalo zachováno) a přečalounění zadní části. Díly se dají sehnat poměrně snadno, nejsnáze samozřejmě ty shodné s pick-upy. Naopak sanitní vybavení je extrémně vzácné. Auto ale Mírovi pořád dobře slouží a cestou na srazy najezdí i několik tisíc kilometrů ročně.