Článek
Konkrétně šlo o generaci C4, čili přesně tu generaci, u které návrháři při kreslení hodně využívali pravítko. A jak víme, v devadesátých letech byl zrovna na vrcholu slávy jiný americký sporťák s velkoobjemovým motorem, a sice Dodge Viper. Viper se svým osmilitrovým desetiválcem byl chlapům od Corvette nepochybně trnem v oku, a tak se u Chevroletu rozhodli, že postaví „Vette“ rovnou s dvanáctiválcovým motorem. Aby se Zmije konečně musela ohlížet přes rameno.
Tohle monstrum by se klidně mohlo jmenovat „Kladivo na zmije“, protože pod kapotou se ukrývala velkorážová zběsilost. V12 je sám o sobě zpravidla dost velký motor, ale jak víme, Američanům je svaté jedno pořekadlo, které se dá do češtiny volně přeložit jako „Objem ničím nenahradíš“.
Vtip je v tom, že více válců znamená pro motor potenciálně vyšší otáčky a tedy i výkon, větší zdvihový objem naopak dává lepší potenciál pro točivý moment. Proto třeba motory nákladních aut mívají „jen“ řadové šestiválce, ale mají zpravidla dost velký objem – třeba 6 a více litrů. Tato strojovna však má v hojnému počtu válců také pořádný objem, jak se na Ameriku patří – konkrétně 9,8 litru.
Ne, tohle není překlep, opravdu jde o téměř 10litrový atmosférický dvanáctiválec. Díky tomu produkoval velmi užitečných 686 koní a 921 Nm točivého momentu – něco nám říká, že do sedačky umí zatlačit víc než slušně. Tyto hodnoty však nejsou úctyhodné jen na motor bez přeplňování turbodmychadlem, jde o velmi slušné hodnoty, i když uvážíme, že jde o jednotku pocházející ze začátku devadesátek. Možná, že ta americká lidová slovesnost nakonec nekecá…
Avšak podobně jako mívají třeba nadměrně vzrostlí lidé potíže s klouby, má i tato dvanáctiválcová Corvette jednu nebo dvě mouchy. Aby se mohutný motor vůbec do karoserie kompaktní generace C4 vešel, muselo se prodloužit šasi, a tedy i rozvor. Konstrukční zásahy potom měly neblahý vliv na efektivitu chlazení, takže mocná 9,8l V12 se dost často přehřívala. A podle dobových pramenů s vozem nakonec ani nebylo bůhvíjak dobré svezení, což se často připisovalo právě prodloužení vozu, které narušilo obratnost a mrštnost původní Corvette.
Jak už tomu u podobně ambiciózních projektů čas od času bývá – dalším problémem byly finance. Vývoj už sám o sobě stál nemalé peníze a další vývoj by firemní konto nadále vysával, takže takzvaný „Chevrolet Corvette ZR-12“ by tehdy v devadesátých letech stál dost mastných 70 tisíc dolarů. Což by bylo o 10 tisíc více než tehdejší vrcholná osmiválcová ZR-1 a o celých 40 tisíc více než základní verze Corvette.
Tento doslova a do písmene jedinečný exemplář je dnes vystaven v National Corvette Museum, muzeu zasvěceném americkým sporťákům obecně a především právě corvettám. Personál jej nedávno zkoušel trochu projet, a tak si díky záběrům na YouTube můžeme alespoň poslechnout, jak impozantní monstrum s 9,8litrovým V12 znělo. Stejně je škoda, že se to nepovedlo!