Chci na LeMans i na Dakar, říká v rozhovoru Tomáš Enge

Tomáš Enge je jeden z nejrychlejších českých jezdců. Dost možná ten nejrychlejší. Je mu třiačtyřicet a zkušeností má na rozdávání. Jezdil ve Formuli 1, závodil v LeMans, startoval v americké Indy a pro zábavu jezdí i rallye. V našem rozhovoru ale nepůjde o minulé úspěchy, jako spíš o to, že se nyní vrací na vrchol a to rovnou ve velkém stylu. Upsal se týmu Buggyra, kterému hodlá pomoci nastartovat úplně nový projekt.

V archivu svého počítače jsem našel rozhovor z července roku 2009. Bylo to krátce poté, co Enge vyhrál třídu prototypů s benzinovým motorem v LeMans a dojel na celkovém čtvrtém místě. Mluvil mimo jiné i o tom, jak by se chtěl jednou věnovat trénování začínajících jezdců, že by se mu líbilo šéfovat závodnímu týmu, ale že závodění ho pořád baví. „Mít vlastní tým, nebo pracovat s mladými nadějnými jezdci, to by bylo skvělé,“ řekl tehdy doslova.

Mnozí si možná pomyslí, že se mu takový sen o jedenáct let později splnil, ale on se vlastně splnil mnohem dřív. Tomáš Enge od roku 2012 působil v německém týmu Reiter Engineering, kde měl na starosti vývoj Camara GT3 a pak úplně nového závodního vozu KTM X-Bow. Závodil v sériích Thailand GT, Japan Super GT, Pirelli World Challenge, Australia GT Championship, 24H Series, či ADAC GT Masters. Sbíral pole position, vítězství i tituly.

„V Česku se o tom sice asi nemluvilo tak, jak kdybych jezdil za český tým, ale já se fakt nenudil. Vyvíjeli jsme a stavěli závodní auta, já s nimi pak závodil a učil jsem s nimi jezdit naše klienty. Byly roky, kdy jsem závodil v autě skoro každý druhý závodní víkend, přes týden jsme pak testovali s našimi klienty.“

Práce pro Reiter Engineering byla všechno, jen ne nudná, přesto nabídka od Buggyry neležela na stole moc dlouho. „Byly to asi dva měsíce. Vrchol mojí práce u Reitera byl někdy v roce 2016 a 2017. Měli jsme osm aut, šestnáct jezdců a závodili jsme v GT4 European series. Vyvinuli jsme pro továrnu KTM závodní auto, naučili jsme ho jezdit a vyhrávat… Jednoduše skvělé období! Jenže pak přišel logicky trochu útlum a vloni jsem závodil asi jen třikrát.“

Na těch osm let ale bude podle všeho vzpomínat s láskou. Podle svých slov se totiž naučil strašně moc věcí a z jezdce se stal i mentor a manažer. „Dělal jsem tři věci, které mě strašně moc baví. Závodil jsem, vyvíjel jsem, učil jsem. Doteď jsem přesvědčený, že není lepší gétéčtyřka než KTM. Ale zájem opadl, jak svoje auta představila konkurence jako BMW a Mercedes. Sponzoři totiž chtějí být spojováni s tradičními značkami, to je prostě fakt. A pořadatelé závodů vozům X-Bow GT4 neustále přistřihávali křídla, aby nebyla tak rychlá a startovní pole bylo co nejvyrovnanější. Takže jsme přicházeli o talentované mladíky se sponzory v zádech i takzvané gentlemanské jezdce, kteří si závodění platili sami.“

Když dostal Enge nabídku od Buggyry, bylo mu jasné, že se nejedná o projekt na pár měsíců, ale minimálně na příští tři roky. Musel postavit nový tým, naučit jezdit auto i svoje parťáky, vyhrát šampionát v Číně a dostat se na LeMans. Buggyra na svém webu zveřejnila jasný tříletý plán a Enge v něm hraje hlavní roli. „V LeMans jsem závodil devětkrát. Samozřejmě že toužím po tom to zaokrouhlit. Samozřejmě, že LeMans by byl sám o sobě velký důvod, ale nakonec se jich sešlo o kus víc,“ vysvětluje, proč nabídku přijal.

Enge říká, že LeMans je v uvozovkách jen cíl. Ale cesta k němu bude sama o sobě velké dobrodružství. „Významná olejářská společnost a jeden z největších sponzorů Buggyry chtěl být vidět i na domácím trhu v Číně. A nejen v kamionech, ale i v osobních autech. Tak to celé vzniklo,“ popisuje Tomáš Enge pozadí celého projektu. „Chce být vidět, chce mít dobrou reklamu, chce vzít na závody svoje partnery. Je to pro něj prestiž.“

To, že Buggyra angažovala Engeho, je logický krok, protože jim může nabídnout daleko víc než jen svůj jezdecký talent. „Od chvíle, kdy jsme si plácli, utekl asi měsíc a půl a už máme komplet vybavenou dílnu a připravené zázemí. S autem jsme měli testovat na okruhu v Mostě, ale aktuální podmínky nám to neumožnily, a tak jsme první kilometry absolvovali na soukromém letišti. Zajet diferenciály, vyzkoušet brzdy… To všechno už máme za sebou,“ popisuje závodník bleskový start celého projektu.

Vedle Engeho bude druhým jezdcem David Vršecký, který dřív závodil s kamionem a teď se věnoval hlavně konstruktérské činnosti. Další závodění v tahačích mu překazila bolavá záda, ale nabídku sednout do GT3 prý přijal okamžitě. „Je to pro mě obrovská výzva,“ řekl. „Jsem rád, že i v důchodovém věku si můžu sednout za volant takového auta. Vedle Tomáše budu jako žák, on zná gétéčka mnohem líp. Jsem nadšený, že s ním mohu být v jednom týmu, díky němu se budu rychleji s autem učit a budu mít od koho opisovat.“

Jenže být nadšený je jedna věc a být rychlý je věc druhá. A je nabíledni, že řídit kamion a speciál třídy GT3 je sakra rozdíl. Takže otázka zní: Bude Vršecký dost rychlý? „Jo!” Tomáš s odpovědí nezaváhá ani vteřinu a „jo“ zní důrazně. „Viděl jsem ho jezdit, viděl jsem ho na simulátoru a viděl jsem ho na závodních motokárách teď na testech ve Španělsku. Byl jen o chlup pomalejší než já, musel jsem se hodně snažit. Jeho výhodou bude, že závodní Mercedes, který Buggyra pořídila, je strašně hodné auto. Rychlé, pohodlné a skvěle reagující. S Audi nebo Porsche by se to sice naučil taky, ale Mercedes je na to nejvhodnější.“

A Enge ví, o čem mluví, protože s předchozím modelem Mercedesu v roce 2012 jel čtyřiadvacetihodinovku v Dubaji. „To bylo ještě to auto se vzhůru vyklápěcími dveřmi. Ale už tehdy bylo na ovládání o kus jinde než ostatní závodní vozy.“

A s aktuálním modelem jezdil Enge vloni při testování. „To auto se prostě dobře řídí. A ovladatelnost jde ruku v ruce s rychlostí. Za mě je to skvělá volba, ale já jsem do výběru auta nemluvil, tady měl hlavní slovo opět sponzor.“

Jestli Engeho něco, nebo spíš někdo, překvapilo, pak je to teprve šestnáctiletá Aliyyah Koloc, dcera šéfa týmu Martina Koloce. „Ta holka má v sobě testosteron. Je rychlá a skvěle se učí. Na závodní motokáře s řazením byla na minutovém okruhu jen o necelou vteřinu a půl pomalejší, to by nedokázal leckterý chlap,“ vyzdvihuje jezdec úspěchy mladé dívky v tradičně mužském sportu.

Aliyyah má fungovat v roli testovacího a exhibičního jezdce, uvidí se, jak jí to půjde. „Pořád si myslím, že i v autech jsou prostě chlapi lepší než holky, protože tak máme prostě naděleno, ale kdo ví. Jsem si ale jistý, že třeba v seriálu W series, tedy v závodění pro holky, by měla obrovskou šanci uspět v podstatě hned.“

Je nasnadě, že závodění v čínském seriálu, který v Česku není příliš populární, může u spousty lidí vyvolat otázky, na jaké úrovni se tam asi jezdí, ale Enge říká, že jde o nejprogresivnější závodní sérii současnosti. „V roce 2018 bylo na startu pět gététrojek. O rok později už osm a dalších dvanáct cupových aut, dohromady tedy dvacítka rychlých vozů. Startuje tam spousta jezdců z Evropy i z USA a letošní ročník by měl být samozřejmě ještě o poznání nabitější.”

Letošní závod by mohl být opravdovou přehlídkou es, protože spousta závodních jezdců, kteří teď nemohou jezdit v Evropě nebo v USA, se rozhlíží po dalších možnostech a Čína se vysloveně nabízí. „V půlce června se má začít závodit, první závod se pojede v Šanghaji. My jsme nachystaní, ale nevíme, jak se tam dostaneme, kdyby dál měla platit současná opatření. Nevím, snad tam nebudeme muset utéct,“ směje se Enge.

Moc dobře si ale uvědomuje vážnost celé situace. „Není to jen o tom se tam dostat, ale zároveň musíte být čtrnáct dní v karanténě, takže je to o tom, odletět tři týdny dopředu. A něco podobného pak absolvovat při návratu zpět.“ Na otázku, zde se v Buggyře bavili o tom, že by se do Číny přechodně odstěhoval, ale jen krčí rameny. „Všechno se mění ze dne na den,“ říká jen.

Aby se Enge se svým novým týmem dostal až do LeMans, musí se jim dařit a musí závodit na té nejvyšší úrovni. „Start v LeMans vám zajistí jen vítězství v některé ze tříd evropské Le Mans Series, asijské Le Mans Series, IMSA či Le Mans Cupu. Nebo musíte absolvovat kompletní sezonu světového vytrvalostního šampionátu FIA WEC, kam patří i závod 24h Le Mans. Případně pak dostanete pozvánku přímo od pořadatelů, ale k tomu potřebujete výsledky a závodnickou minulost. Teď prostě chceme obstát v China GT Championship, posbírat zkušenosti a pak uvidíme.“

Když se s Tomášem bavím o tom, co ho čeká dál, uvědomuji si, jak moc na všechno kouká i manažerskýma očima. Když mu to upřímně říkám, chvíli o tom přemýšlí a pak odpovídá: „Předtím jsem to vnímal tak, že někam přijedu a mým úkolem je zajet Pole position a vyhrát závod. Teď je mým úkolem zajistit připravené auto, mít dobře sehraný tým a pak se pokusit zajet Pole position a vyhrát závod. Když jsem byl u Reitera, měl jsem paradoxně větší stres jako manažer, než když jsem sám závodil.“

Jenže gétéčka a desátý LeMans jsou jen část tohoto příběhu. „Buggyra, to jsou závody tahačů a Dakar. Já o Dakaru vždycky snil a Buggyra rozjela projekt závodních bugin. Takže jednáme i o tom, náramně by mě to lákalo,“ překvapuje Tomáš.

„Vím, že je to něco úplně jiného, hodně jsem se o tom bavil třeba s Martinem Prokopem, ale já bych tam nejel hned vyhrát. Třída Side by Side, tedy bugin, je nejrychleji se rozvíjející dakarskou disciplínou. Jestli to tedy dopadne, čeká mě trochu jiný trénink, musel bych dostat pár kilo dolů a museli bychom co nejdřív začít hledat zkušeného spolujezdce. Kdyby to všechno vyšlo, byl by prvním ostrým testem zářijový start v Morocco Desert Challenge.“

Enge má za sebou pár startů s rallyeovým autem a jeví se jako mimořádně univerzální jezdec, dařilo se mu s monoposty, v gétéčkách i na prototypech. „Čím víc budu mít natrénováno, tím větší mohu mít ambice. Ale Dakar není jen o tom, jak řídíte, extrémně důležitou roli hraje navigátor. Potvrdil to teď Alonso, který jel pravděpodobně s tím nejlepším navigátorem na Dakaru a díky tomu mohl jet tak rychle.“

Engeho tedy čekají bouřlivé dny. Největší starost mu dělá to, co se děje teď v Evropě. „Jsem s rodinou mimo město, jezdím jen do Roudnice do dílny, na testování a zbytek času věnuju fyzické přípravě. Už teď je jisté, že v Číně se bude závodit dřív než v Evropě, ale napřed se tam musíme nějak dostat. Od toho se bude všechno odvíjet. Každopádně se na to všechno opravdu těším.“

A protože jsme s Tomášem stejně staří, nemůžu si nakonec odpustit ještě jednu otázku. „Tomáši, jak dlouho ještě chceš závodit na profesionální úrovni?“ A zase ten smích. „Dokud mi to půjde a bude mi to bavit. Klidně do padesáti jako Jarda Jágr.“