Článek
Asi se divíte, co mají emise CO2 společného s tím, jestli umí lidi dobře jezdit. Překvapivě opravdu hodně, protože emise CO2 jsou závislé na spotřebě aut a nížší spotřeba je také závislá na stylu jízdy, který máte. Vlastně nejvíce pak na plynulosti provozu. A to je ten největší kámen úrazu. Když vidím, jak poslední dobou lidé jezdí, jak vypadá situace ve městech i na českých dálnicích, tak místo vynakládání obrovských částek na vývoj technologií, které lidé následně nevyužívají, by bylo lepší věnovat podobné peníze na autoškoly, které by se řádně věnovaly tomu, co vlastně mají dělat automaticky - učit lidi jezdit.
A začneme rovnou ve městě. Automobilky investovaly obrovské peníze do vývoje různých druhů Start/Stop systémů. Nevím, nenašel jsem ve svém okolí kromě mě člověka, který by s radostí tento systém používal. Všichni se hned po usednutí do auta snaží najít tlačítko, které by tento systém deaktivovalo. Český importér značky Kia dokonce našel berličku na to, jak u nás prodávat některé modely bez tohoto systému. Geniální, vyvinulo se něco, co nikdo nechce používat. A k tomu se přidává absolutní neschopnost řidičů se rozjíždět na křižovatkách, chybí předvídavost a cit pro plynulost. Typickým problematickým obrázkem jsou křižovatky a semafory. Dlouhé minuty stojí nastartovaná auta na semaforech, lidé se nevěnují dopravě a čas tráví telefonem nebo jinými aktivitami. Pak se často stává, že místo rychlého odjetí na zelené světlo jim trvá, než se z křižovatky rozjedou. Tím brzdí auta stojící za sebou nebo dokonce ty přijíždějící řidiče, kteří by mohli plynule pokračovat již na zelené světlo.
Ke snížení emisí by také přispěla inteligentnější garnitura v Praze. Stačilo by se postarat špičkovou průchodnost městem, ale bohužel se děje úplný opak. Tady se navyšuje množství semaforů, ostrůvků, které zužují silnici a tím zhrošují průjezdnosti a tím i spotřebu aut a emise. Na to navazuje nutnost zipovat,což řidiči příliš neumí. Místo toho, aby se pouštěli a dávali si přednost - předvídali, jen lehce zpomalili, aby se mohla auta mezi sebe zařadit za jízdy - tak se blokují a snaží se zrychlovat, aby se dostali o jedno místo dopředu. I tady dochází k neustálému brzdění a opětovnému přidávání, což přidává na spotřebě a tím i na emisích CO2.
Sledování zpětných zrcátek je spolu s neustálou jízdou v levém pruhu a používání mlhovek kdykoliv a kdekoliv naší největší národní řidičskou tragédií. To už jsme ale mimo město na rychlostních komunikací. I tady se podporuje zvyšování CO2. Stačí když se nadšený milovník pomalejší jízdy usadí v levém pruhu a nesleduje zrcátka. Nejen, že vyvolává agresivitu v ostatních řidíčích, ale ještě způsobujeneplynulost provozu. A nakonec jsou tady naše oblíbené opravy. Kdyby se v letošním roce nad českou republikou změřily emise CO2, tak budou nejvyšší za posledních několik desetiletí. Nejvíce se opravovalo, bylo nejvíce zácp a tím pádem i dlouhé stání v kolonách. A příčina? Jednou je již zmiňované zipování, ale daleko důležitější je nechuť něco opravit rychle. Kdyby se dbalo na co nejrychlejší opravování a smysluplné plánování oprav, opět by se dosáhlo daleko větší plynulosti.
A jak bych to řešil, kdybych seděl v křesle ministera dopravy? Jednoduše. Změnil bych úplně systém výuky autoškol se zaměřením na bezpečnost a plynulost provozu. Zkouškou by neprošel nikdo, kdo by neuměl zipovat, sledovat zrcátka, či se pořádně rozjíždět z křižovatky. Zároveň bych přeprogramoval priority naší policie. Žádné měření rychlosti, ale především pokutování důležitějších věcí, jako zbytečné pomalé jízdy, souvislé jízdy v levém pruhu či zdlouhavé rozjíždění z křižovatky. Vím, budete se mi smát, ale ona samotná jízda má dle mého názoru větší vliv na snižování emisí CO2, než technologie za miliony eur.
