Nová Čezeta 506 – Prase už nechrochtá, ale bzučí

Novodobé prase je projekt, který vznikl v Česku. Pro leckoho bude ale překvapující, že za znovuzrozením jednoho z nejikoničtějších českých motocyklů – tedy pardon skútrů – nestojí Čech. Současný šéf značky se jmenuje Neil a je to Brit, který dlouhodobě žije v Česku. Neil se sem prapůvodně dostal skrze práci pro plzeňský Prazdroj, ale pak tu založil podnikání, které ve výsledku hodilo nějakou tu korunu, a tak se Neilovi přestalo chtít zpátky domů. Když se potom ocitl po prodeji svojí firmy v předčasném důchodu, začal se trochu nudit, no a v tom mu do cesty vběhlo Prase – obrazně řečeno.

Při designu bylo jasné, že odkaz legendární ČZ 175/501 musí zůstat zachován v co nejpůvodnější a „nejpřímější“ formě. Nová 506 je tedy po stránce vnějšího vzhledu takřka nerozeznatelná. Ještě než se pustím do detailů, řeknu, že jsem s novou Čezetou strávil pár dní, během kterých jsem najezdil poměrně dost kilometrů křížem krážem Prahou. A celou dobu jsem si v provozu připadal jako ten nejmilovanější účastník. „Ježiš, to je Prase!“ vykřikla dáma na přechodu a opravdu neměla na mysli moje nadbytečná pokaranténní kila. Ukazovala a nadšeně se zubila na můj trochu legrační a krásný povoz. Lidé se za Čezetou otáčí, ukazují si na ni, fotí si ji a zvídavě se ptají, o co vlastně jde.

Prase je prostě krásné a po těch pár společných dnech jsem dospěl k tomu, že jsem asi nikdy správně neocenil, jak nestárnoucí design tenhle klasický český skútr má. Byl geniální už v padesátých letech, kdy se objevil na trhu, a zůstal geniální a nadčasový i dnes ve své současné podobě.

A když u Prasete přestanete obdivovat jeho křivky, které před více než šedesáti lety v éře kosmického designu navrhl český konstruktér Jaroslav František Koch, můžete začít obdivovat jeho detaily. Zde je potřeba podotknout jednu zásadní věc. Neil se rozhodl, že své prase postaví nejenom naprosto věrné původnímu originálu, ale hlavně z opravdu kvalitních komponent.

Většinu dílů, ať už jde o kapotáž, rám, přední trubkový nosič, sedlo nebo třeba baterii postavenou ze článků od Panasonicu, vyrábí někdo ručně v Česku. Mezi ty nakoupené díly patří třeba brzdový systém od francouzského výrobce Beringer nebo zrcátka od italské firmy Rizoma. Je tu něco čínského, ptáte se? Je to elektromotor pocházející od jednoho z největších výrobců elektromotorů na světě. Vše je potom smontováno v Přáslavicích u Olomouce, kde se Prase poskládá do finální podoby.

Tenhle přístup, spolu s citem pro detail, sálá ze skútru na všechny směry. Otevřete sedlo, které má dvě hydraulické vzpěry, a na jeho spodní části je vyšit nápis Čezeta. Brzdový systém má vpředu dva kotouče a na každém je rozkošný třmen ve tvaru prasátka. Nápis Čezeta je také na malé kožené brašničce v kapotáži, která slouží místo odkládací přihrádky, kterou mají v kapotách ukrytou konvenční moderní skútry. Za zmínku stojí i skutečně krásné budíky, přičemž ten pravý ukazuje na analogové stupnici nabití baterie v procentech. Takových detailů je celá řada a kromě toho, že dělají Čezetu kouzelně hezkou, dělají ji také dost drahou… ale o tom až za chvíli.

Nejprve snad něco k tomu, jak to vlastně jezdí. Startování je velmi snadnou procedurou, která spočívá v otočení klíčku ve spínačce a v přidržení tlačítka startéru. Je-li sklopený boční stojan, Prase radostně zapíská, kdesi pod dlouhým sedlem se ozve cvaknutí relátka a pak už stačí jenom otočit „plynem“. Řazení na levé rukojeti umožňuje dát zpátečku, neutrál (který je poněkud zbytečný), potom mód 1 s maximálním výkonem a rychlostí. Pak jsou tu ještě další dva módy s omezeným výkonem a rychlostí (ty jsou taky dost zbytečné, pořád jsem jezdil na nejsilnější mód, a bylo to tak akorát).

Prase, které mi dělalo na těch pár dní společnost, mělo elektromotor o výkonu nějakých 9 koní, který se se 140kilovým skútrem sice nijak nepředře, ale do městského provozu docela dobře stačí. Autům jsem ze světel vždycky přesvědčivě ujel, doprovázen jen tichounkým svistem elektromotoru, a maximálku jsem vytáhl lehce přes 90 km/h. Zkrátka a jednoduše, Prase jede přibližně stejně jako většina klasických skútrů o objemu 125 cm3.

Co je ovšem jiné, to je chování na silnici. Drobné nerovnosti tlumení přesvědčivě vyžehlí a zavěšení, které je na obou stranách tvořeno jednoduchými kyvnými rameny, nechá skútr, aby se ladně pohupoval. Rapidní zhoršení ovšem přichází ve chvíli, kdy se do cesty připlete větší spára. V tu chvíli se projeví kratší zdvihy zejména na předku a ozve se nehezké třísknutí. Celkově je konstrukce předního zavěšení, kopírující originál z padesátých let, docela znát. Ale není to nic, co by se praseti nedalo odpustit.

Dost podstatný je u elektrického skútru samozřejmě dojezd. S větší 8 kWh baterií si Čezeta vystačí na nějakých 120 kilometrů městského ježdění, případně lehce pod 100, pokud ji budete honit konstantní rychlostní na Jižní spojce. Město zkrátka elektrickému dojezdu svědčí o dost lépe, a to i přesto, že Prase nemá rekuperaci, takže po zavření plynu jen ladně „plachtí“. Neil říká, že s rekuperací sice počítal, ale reálně přidala k celkovému dojezdu asi 2 kilometry, tak se jí nakonec vzdal výměnou za jednodušší ovládání – Prase s rekuperací mělo „dvoucestný“ plyn, kterým šlo točit na druhou stranu a rekuperovat.

Už v samotném úvodu jsem nastínil, že se Prase nachází na čemsi, co by šlo metaforicky nazvat „životní křižovatkou“. O kus dál jsem potom zmínil, že všechny ty hezké detaily a díly dělají Čezetu 506 drahou. Vývoj a kvalitní tuzemská výroba zkrátka něco stojí, a tak se stalo, že když bylo Prase v roce 2018 uvedeno na trh, katalogová cena překročila úroveň 300 tisíc korun. Ano, je to hrozně moc. Ale to už se tak stává u věcí, které vyrábíte lokálně a kvalitně. Koneckonců dost drahý je třeba i další český ambiciózní projekt ze stejného soudku – parádní Böhmerland.

Když jsem přišel k Neilovi do garáže, aktivně se zabýval tím, jak výrobu svého čuníka zlevnit natolik, aby se dala cena stlačit níž, a Čezeta tak dávala větší finanční smysl. Jenže když do současné situace přišla ještě korona, která zastavila přívaly turistů lačnících po zapůjčení Čezety, finance se smrskly pod únosnou mez. Momentálně je vyrobeno 54 kusů z první šedesátikusové série a prodaná je jich naprostá většina. Výroba zbylých šesti kusů je ovšem nejistá, byť objednávky by prý byly.

Zkráceně řečeno – Čezeta teď hledá investory a někoho, kdo by se chtěl podílet na české elektro-motocyklové budoucnosti. Produkt má parádní, krásný a lidem ohromně imponuje, celé to jen potřebuje vlít trochu finanční síly do žil. Takže kdyby se někomu chtělo zachránit perspektivní česká Prasata, teď je ta vhodná příležitost. Věřte mi, že kdybych momentálně neřešil úplně jiné věci, sám bych se na téhle záchraně rád podílel…